Jak moderní technologie usnadňují život lidem se zrakovým postižením? Nevytlačí umělá inteligence Braillovo písmo? Odpověď zná Linda Albrechtová, která je téměř nevidomá, píše blog „o životě skoro ve tmě“ a pomáhá dalším lidem se zrakovým handicapem.
Někteří mají dojem, že v době čteček obrazovky a chytrých technologií už není potřeba učit se body hmatné prsty. Braillovo písmo je dovednost, která umožňuje číst pravopis, interpunkci, strukturu textu, orientovat se v odstavcích, nadpisech, poznámkách pod čarou. Zatímco hlasový výstup, ať už sebedokonalejší, text vždy interpretuje a čte jej lineárně. Posluchač je pasivní, nikoli aktivní čtenář.
U Braillova písma má člověk text „v rukou“ doslova. Ví, kde je chyba, kde končí věta, kde začíná nová myšlenka. Právě tady je Braillovo písmo nenahraditelné: ve výuce gramotnosti, při psaní vlastních textů, při učení se cizím jazykům, matematiky, hudby nebo při práci s odborným textem. Člověk je sám se svými myšlenkami, má „intimní“ vztah s textem. Čte a pracuje s textem svým tempem, vrací se při potřebě k různým úsekům. Při poslechu syntetických hlasů vše tohle zaniká. Bez Brailla se nevidomý stává spíše posluchačem než čtenářem.
Na druhou stranu zmiňme, že umělá inteligence a technologie přinesly věci, které Braillovo písmo samo o sobě nabídnout nemůže. Rychlost, flexibilitu, okamžitý přístup k obrovskému množství informací. AI dokáže shrnout dlouhý text, vysvětlit ho jinými slovy, převést obrázek do popisu či pomoci se sebeobsluhou nevidomého. V každodenním životě je to efektivní přístup k datům a informacím, jelikož už tak nevidomí lidé trpí informačním deficitem v důsledku své vady. Někdy se najdou situace, ve kterých není braillský zápis nutný, není na něj prostor ani možnosti, a tak ne všechno je nutné „číst prsty“, když si to lze efektivně poslechnout.
Skutečný problém ale nevzniká tehdy, když AI existuje. Vzniká tehdy, když se začne používat jako náhrada gramotnosti. Pokud nevidomý jedinec nikdy nezíská pevný vztah k Braillovu písmu, bude mít v dospělosti potíže s pravopisem, se strukturovaným myšlením i se samostatným psaním. Umělá inteligence mu může pomoci, ale nemůže za něj vybudovat znalost jazyka a jeho pravidel a používání. Jako příklad můžeme zmínit večerní čtení pohádky, které patří k důležitým rodičovským rituálům. Nejde jen o samotný příběh, ale o blízkost, sdílený čas a pocit bezpečí. Braillovo písmo umožňuje nevidomé matce číst dítěti sama, nikoli prostřednictvím reproduktoru, držet knihu v rukou a být dítěti fyzicky nablízku, reagovat na text, měnit tempo a intonaci, přirozeně komunikovat s dítětem během čtení. Dítě tak vnímá, že mu čte jeho máma – ne telefon, ne aplikace, ne syntetický hlas. Posiluje se tím citové pouto mezi matkou a dítětem a vzniká přirozený vztah ke čtení. Zároveň dítě vyrůstá s vědomím, že písmo může mít různé podoby.
Tyto oba světy – tradiční a moderní – mohou existovat pospolu. Mohou se podporovat a doplňovat. AI může rychle převádět digitální texty do Braillova písma pomocí dalších technologií, pomáhat s učením, odstraňovat chyby, generovat opakovací cvičení. Braillské řádky či psaní bodopisem na displej chytrých zařízení umožňují číst a zapisovat aktuální zprávy, knihy i pracovní dokumenty v reálném čase. Umělá inteligence tak rozšiřuje dostupnost obsahu, zatímco Braillovo písmo může být jeho zprostředkovatelem.
Ve výsledku nejde o souboj starého a nového. Jde o partnerství. Braillovo písmo dává nevidomému nezávislost v myšlení, jistotu v jazyce a důstojnost plnohodnotného čtenáře. Umělá inteligence přináší pohodlí, efektivitu, rychlost a nové možnosti, jak se ve světě informací orientovat. Když se budou tyto dva světy doplňovat, vznikne dobře využitelná kombinace tradičních hodnot a aktuálních inovací k naplnění samostatného a nezávislého života bez zrakové kontroly.
Možná tedy není správná otázka, zda Braillovo písmo v éře umělé inteligence přežije. Správnější otázka zní: jak chytří musíme být v tom, abychom si nechali obojí – a využili to nejlepší z obou světů.
Linda Albrechtová
Je od narození prakticky nevidomá. Využívá aktivně různé asistivní technologie od základní školy. Vystudovala Západočeskou univerzitu v Plzni, kde nyní působí jako odborný poradce pro studenty se speciálními vzdělávacími potřebami a pomáhá jim zpřístupňovat studium. Díky své práci ráda zkouší nejrůznější technické pomůcky, aby své zkušenosti mohla předat dál. Píše osobní blog Blindička aneb Život prakticky nevidomé ženy, kde se se čtenáři dělí jak o vlastní zkušenosti se zrakovým hendikepem, tak o technické tipy či praktické rady týkající se zrakového postižení.
Již 10 let pracuje v plzeňském krajském středisku Tyfloservis, kde předává klientům své zkušenosti se zrakovým handicapem. Vyučuje obsluhu kompenzačních pomůcek. Tyfloservis je obecně prospěšná společnost, která už 35 let nabízí podporu, informace a nácvik dovedností lidem od 15 let, kteří přes vážné zrakové potíže či absolutní ztrátu zraku hledají cestu k co možná nejsamostatnějšímu životu. Poskytuje terénní a ambulantní sociální rehabilitaci po celém území České republiky, a to prostřednictvím 13 krajských středisek. Klienti mohou využívat kurzy zaměřené na prostorovou orientaci a samostatný pohyb, sebeobsluhu, čtení a psaní Braillova bodového písma, nácvik vlastnoručního podpisu či nácvik psaní na stroji nebo na počítači.
