Nikymu bylo deset let, když se mu otočil život vzhůru nohama doslova ze dne na den. Ráno šel do školy jako zdravý kluk, odpoledne už měl místo nohou dvě bezvládné končetiny. Přes všechny zdravotní i sociální překážky navštěvuje dnes sedmnáctiletý kluk gymnázium a pomýšlí si na jednu z nejnáročnějších vysokých škol. Snů má hodně, ale tím hlavním je speciální vozík, který by mu vrátil svobodu a snad i tolik postrádané kamarády.
„Zavolal mi po obědě ze školy, ať pro něj přijedu, že musí na záchod a bolí ho nohy. Vzala jsem ho domů, uložila do postele, ale během hodiny u toalety, kde se usilovně snažil vymočit, upadl. Jeho nohy byly jak z gumy,“ popisuje Nicolasova máma Monika den, který změnil život celé rodiny. Po pádu následoval odjezd autem do nemocnice, kde si Nikyho bez potřebných vyšetření lékaři nechali čtyři hodiny, následně odkázali pomalou sanitou do jiné nemocnice a s výsledkem na papíru zpět. Uplynulo tak zhruba osm hodin, než Nikyho přepravili do Královehradecké nemocnice, kde lékaři začali s léčbou.
„Diagnóza byla stanovená jako míšní ischemie. Až po letech se ke mně dostala informace, že do nemocnice před časem přivezli jiného mladíka ve stejném stavu. Podali mu do hodiny potřebné léky, které Niky dostal pozdě, a ten chlapec je zcela zdravý. Zatímco my netušíme, jestli se Niky ještě někdy dočká samostatné chůze a života bez potíží. Měla jsem reagovat rychleji, zavolat sanitu, ne jet do nemocnice autem. Hrozně mě to mrzí,“ vyčítá si dodnes postup před osmi lety máma. Její rychlejší jednání by ale s ohledem na prodlevy lékařů nic nezměnilo.
Modlíme se za zázrak
Snahy o vlastní charitativní akci se nesetkaly s velkým úspěchem. Ačkoli koncert odehrály kapely bez nároku na honorář, z výtěžku museli rodiče Nikyho uhradit nečekaně vysoké náklady za pronájem hudebních nástrojů, sál, dopravu nebo třeba zvukaře. Jejich benefice sice nesplnila finanční očekávání, získali ale díky ní facebookovou komunitu chcicnanohy.cz, dar od nemocnice Pardubického kraje a možnost propůjčení transparentního účtu od ČČK Chrudim. Sponzory a pomoc si ovšem musejí hledat sami. A snadné to není.
Jedna dvouměsíční kůra, kterou Nicolas aktuálně užívá, stojí 990 euro. Kůry se musí opakovat. „Výsledky se zatím nedostavují, ale modlíme se za zázrak. Podle kliniky tomu musíme dát čas. Niky má vážné postižení míchy a prý to nejde tak rychle,“ říká maminka Monika Novotná, která by Nikymu ráda pomohla také k větší samostatnosti. Moc by si přál dostat se do školy bez cizí pomoci, což na mechanickém vozíku se slabým pohonem nemůže, nezvládne vyjet ani menší kopeček. Zvažují proto lepší pohon nebo elektrický vozík, ale obojí je velmi drahé. Aktuálně zvládne Niky ujít zhruba desetiminutovou trasu, po které musí následovat odpočinek. Stát například ve frontě nedokáže. Ve škole mu s přesunem o berlích výrazně pomáhá výtah i asistent. S tím ostatním se musí poprat sám.
Ve škole je Niky s ostatními teenagery, přesto úplně sám
Niky je uzavřený kluk. Ve vyučování se moc nehlásí, protože nerad mluví před třídou. „Ačkoli ho spolužáci respektují, a když je třeba, pomohou, opravdového kamaráda ve třídě nemá. Nemá moc možností, jak si ho získat. Přestávky tráví na toaletě, kde se musí cévkovat, zatímco ostatní se společně baví. Nemůže s nimi přijít do školy ani s nimi odejít. I jeho boty vypadají kvůli jeho handicapu jinak, moderní tenisky jako ostatní nemá. Jejich humoru nerozumí, protože žijí jiný život než on. Ve třídě, na chodbě i při obědě většinou sedává sám,“ popisuje běžné dny teenagera jeho máma Monika.
Niky nejraději tráví čas ve svém pokoji. Je to velmi chytrý kluk, který by se jednou rád věnoval IT. Miluje angličtinu, šachy a matematiku. Zajímá ho historie i zeměpis. Ještě v předškolním věku se za pomoci maminky naučil celý atlas zvířat. Je to pár týdnů, co začal chodit do posilovny a moc ho to baví. Jednou týdně musí také na rehabilitace. Lékaře má naplánované primárně na prázdninové dny, aby měl ve škole co nejméně zameškaných hodin.
Rodiče se odhodlali pomoci synovi i prostřednictvím sbírky
Nikymu se aktuálně snaží pomoci Petr Svoboda, který pořádá nejrůznější závody a sportovní akce už tři desítky let. A právě série Běháme v Hlinsku, která odstartovala na začátku května, se letos běží právě pro Nicolase. „Mně samotnému sport hodně moc dal a tak se to snažím touto cestou zase vracet. S Nikyho maminkou jsem setkal na burze filantropie, kde jsem zaskakoval za kolegu. Nikyho příběh mě natolik oslovil, že jsem okamžitě na místě nabídl pomoc prostřednictvím našeho projektu,“ vysvětluje Petr, kterého těší každoroční zájem sportovní veřejnosti.
Pomoci můžeme ale i my. I přes počáteční zdráhání způsobené ostychem říci si o pomoc založili Nikyho rodiče sbírku na platformě Znesnáze21, z níž by chtěli zafinancovat pořízení speciálního vozíku. Ten by mladíkovi na prahu dospělosti umožnil odejít ze školy sám, bez asistence maminky. Ideálně se spolužáky, za zábavou a zážitky, po kterých tolik touží.
