Doba je, mírně řečeno, velmi nelehká. A potřeba psychohygieny je tak moc nutná, že kdo svých pár podpůrných bodů všedního dne ještě nevychytal, má nejvyšší čas. Nevíte, kde začít? Zkuste trénink vděčnosti.
Ano, zní to možná jako ezo klišé, ale kupodivu máloco má na naše psychické i fyzické zdraví tak pozitivní dopad jako právě každodenní prožitek vděčnosti. Musíme si ho pravidelně ordinovat, protože lidský mozek má přirozenou tendenci hlídat spíše nedokonalosti a problémy k řešení než si všímat pozitivního stavu věcí. Nebojte, nejste nevděční ignoranti, když berete tolik věcí jako samozřejmost. Někdo je od povahy trochu vděčnější než jiný, ale rozhodně to není tak, že by někomu byla shůry dána a někomu ne. Je to dovednost jako každá jiná. Dá se učit, dá se trénovat.
Vděčnost jako lék
Prožitek vděčnosti zvyšuje tvorbu dopaminu a dalších neurochemických blahodárných lahůdek. A to je velká věc. Vděčnost díky tomu „umí“ zmírňovat stres a úzkost, zlepšuje kvalitu spánku, zvyšuje odolnost organismu. Studie mimo jiné ukázaly, že po několika týdnech cíleného tréninku vděčnosti se zmírňují symptomy deprese nebo že základní postoj vděčnosti je významný podpůrný faktor rekonvalescence z nemocí nebo medicínských zákroků. Vděčnost je naprosto skvělý pomocný nástroj.
Studií a výzkumů dopadů vděčnosti existuje mnoho a došly k samým pozitivním závěrům. Ten seznam je skoro nekonečný. Praktikování vděčnosti nás činí šťastnějšími a spokojenějšími, zlepšuje celkový pocit naší pohody, zvyšuje pocit sebevědomí a sebeúcty, vede nás k optimističtějšímu naladění, obecně má pozitivní vliv na naše vztahy i navazování přátelských kontaktů, významně posiluje rodinné vazby, podporuje kooperaci a adaptivní systém rodiny v rámci stresových situací. Vděčnost je nám nápomocná dokonce i v rámci našeho pracovního uplatnění – podporuje efektivitu práce a schopnost rozhodování, protože nás směruje k ocenění dlouhodobějšího hlediska, nikoliv jen krátkodobých zisků. Vděčnost je také nejlepší lék na závist a nepřejícnost. Proto by se v Česku, kde tyto dva negativní postoje bohužel jen kvetou, mělo učení vděčnosti zařadit nejlépe do povinných školních osnov. Vděčnost totiž mírní naše tendence k sebestřednosti, posiluje empatii a odvádí naši pozornost od materialismu.
Chvilka ve fitku vděčnosti
Asi ten nejjednodušší způsob, jak trénovat vděčnost a využít tak všech jejích pozitivních účinků, je si každý den před spaním sestavit osobní seznam pěti až deseti položek, které se povedly, udělaly radost, vnesly jakékoliv dobro do běhu všedního dne. Když si to začnete psát, ještě lépe. Cestou z hlavy na papír se tento prožitek prohloubí a účinek zesílí.
Nenapadá vás nic, co byste do seznamu přidali? Začněte těmi úplně nejobyčejnějšími, zdánlivě samozřejmými drobnostmi. Jestli vy i vaše rodina právě uléháte do teplých postelí, bez nemocí, s plnými bříšky, to máte z fleku hned tři položky. „Děkuji, že já a moje rodina jsme zdraví, máme střechu nad hlavou, máme co jíst.“ Máte se rádi? Další položka. Nic z toho není samozřejmost. Podařilo se vám něco v práci? Zažilo dnes vaše dítě nebo vy něco, co ho nebo vás bavilo? Povedlo se vám vyřídit nějaký rest? Uvařili jste něco dobrého nebo jste si pochutnali někde v restauraci? Udělali jste si dnes nějakou radost? Pomohli jste někomu? Pochválili jste někoho za něco? Nebo někdo pochválil vás? Vykouzlili jste dnes někomu úsměv na tváři? Dali jste si dnes kávu v oblíbené kavárně? Udělali jste si po dlouhé době čas na cvičení nebo krátkou procházku, poslouchali jste si chvíli oblíbenou hudbu, popovídali si s babičkou, kterou jste dlouho neslyšeli?
Tříbení vnímavosti vůči drobnostem, které jsou dobré a hodné vděku, může být současně i skvělou příležitostí být chvíli jen tak se sebou a off-line. Nicméně pokud byste přece jen chtěli využít moderní vymoženosti a svůj chytrý telefon, na sledování všedních i nevšedních momentů vděčnosti existují různé aplikace jako například Happyfeed: Day Journal Diary nebo A Grateful: Gratitude Journal a další. Možná hlavně pro začátečníky je to fajn způsob, jak na cvičení vděčnosti nezapomínat.
Aby náhodou nedošlo k mýlce, aplikovat do života pravidelně postoj vděčnosti jakýmkoliv způsobem neznamená, že svět začneme vidět růžovými brýlemi. Ani díky vděčnosti nebudeme pořád jen šťastní a radostní. Tak to nefunguje. Vděčnost není naivní. Život byl, je a bude těžký. Naučit se upínat pozornost na to dobré nám ale pomůže se trochu ukotvit i v rozbouřených vodách, abychom mohli nabrat síly. Staré moudro říká, že ti nejšťastnější lidé nemají v životě ze všeho jen to nejlepší, ale že dokážou ze všeho, co mají, to nejlepší vytěžit. Umí sčítat své dary.
Trénink vděčnosti
→ Jedno poděkování navíc denně: Poděkujte někomu z rodiny, kolegovi v práci nebo prodavačce v obchodě (v podstatě za cokoliv, vděk potěší vždycky a každého).
→ Vytvořte si na frekventovaném místě doma nebo v kanceláři „koutek vděčnosti“ (dát si tam můžete fotky nebo nějakou upomínku na milované lidi, skvělé zážitky, životní úspěchy…), každý den se na něj chvilku zadívejte a občas obměňte sestavu.
→ Pravidelně, jednou týdně udělejte jeden krátký telefonát nebo pošlete zprávu někomu „samozřejmému“ z vašeho okolí („Chtěl/a jsem ti říct, že jsem tak rád/a, že tě mám, a je mi líto, že na sebe máme málo času… Jak se máš?“).
→ Sklenice (krabice) vděčnosti: Každý člen rodiny pravidelně napíše na lísteček jednu i více položek, za které je vděčný, a vloží je dovnitř – společně sledujte, jak se časem plní – život je plný věcí, za něž můžeme být vděční!
Autorka se dlouhodobě věnuje vztahovým a psychologickým tématům na svém blogu Uměnímilovat.cz.
