Jedna z prvních českých MMA zápasnic si vydobyla respekt u nás i ve světě. Ve stejné době, kdy začala s bojovým sportem, přestala z etických důvodů jíst maso. Před šesti lety přešla komplet na veganskou stravu. Jak to jde dohromady se sportem a jak s těhotenstvím? Rozhovor totiž probíhal v době, kdy Magdě zbývalo jen pár týdnů do porodu.
Kdy jste se rozhodla začít jíst jinak?
V pubertě jsem začala uvažovat o tom, že nebudu jíst maso. Držel mě v tom jen zvyk. Doma jsem si ho ani nevařila, ale když jsem šla někam na návštěvu nebo do restaurace, moc jiných variant, co jíst, nebylo. Pak jsem začala dělat v práci, kde byla polovina vegetariánu, a díky nim jsem zjistila, že ty možnosti jsou, jen si je musí člověk najít. Vegetariánsky jsem se začala stravovat někdy po dvacítce.
Co bylo pro vás motivací?
Etika. Člověk nemá právo jíst jiného tvora, který má taky nějaké emoce a nějaký život. Proč v tom vlastně u některých zvířat děláme rozdíly? Některá máme jako domácí mazlíčky, některá jako tzv. hospodářská zvířata a tím je degradujeme. Pro spoustu lidí to má i výrazný environmentální rozměr. Veganská strava zatěžuje planetu míň, než když člověk jí maso a mléčné výrobky.
Další krok k veganství byl tedy logický, ale přece jen to asi ve sportu není tak snadné.
Poznala jsem lidi, kteří dělali exhibice bojových sportů, aby ukázali, že i vegani jsou schopní profesionálně sportovat a podávat dobré výkony. Takhle jsem se seznámila s Ivou Lindou Maruščákovou, která stojí za organizací Vegan Fighter a pořádá spoustu dalších akcí na podporu veganství. Díky tomu se mi víc otevřel obzor a začala jsem uvažovat nad tím, jestli není na čase přejít na veganskou stravu. Skrz Vegan Fighter jsem totiž poznala spoustu dalších lidí, kteří dělali bojový sport a byli na veganské stravě schopní „dělat váhu“. Což jsem si zpočátku neuměla představit.
Co znamená „dělat váhu“?
Člověk musí hodně zhubnout do určité váhové kategorie. Je to krátkodobá dieta, při které výrazně sníží váhu tím, že vynechává cukry, ale zároveň potřebuje velký přísun proteinů. V lidech je často zakořeněno, že bílkoviny se získávají hlavně z masa a mléčných výrobků. Když jsem ale viděla u ostatních z Vegan Fighteru, že to jde i jinak, říkala jsem si: Když to zvládnou oni, proč bych to nezvládla já?
A šlo to?
Napoprvé moc ne. Vůbec jsem nevěděla, jak některé potraviny nahradit. Zdálo se mi to komplikované, proto jsem se na měsíc vrátila zase k vegetariánství. Pak jsem to zkusila znovu a najednou to šlo úplně bez problémů. Možná to jenom chtělo čas, abych si v hlavě přenastavila, že nemusím všechno nahrazovat, a když se na některé situace předem připravím, časem už se zautomatizují. Už třeba počítám s tím, že si mám vzít s sebou vlastní rostlinné mléko, když jedu někam, kde pravděpodobně žádné mít nebudou. Anebo si prostě dám kafe bez mléka. Člověk musí být aktivní a zjišťovat si informace. Ze začátku ho to může zavalit, ale když už ty znalosti má, je snadné je udržovat. Na stránkách Vegan Fighteru máme i různé výživové tipy.
Čím nahrazujete bílkoviny z masa?
Když se připravuju na zápas, většinou si dávám ráno do vloček veganský hrachovo-rýžový protein. Jinak ho běžně nepiju a kombinuju různé zdroje od tofu, přes sojové jogurty k luštěninám a k zelenině.
Když jsem dělala váhy, jednu dobu jsem si počítala, jaký mám příjem. Postupem času jsem ale zjistila, že to pak člověku trošičku vleze do hlavy, a počítat jsem přestala. Když vím, že je v nějaké potravině hodně proteinu a žádné přidané cukry, stačí mi tohle vědomí a nemusím počítat každý gram. Už jen proto, abych se z toho nezbláznila a nezadělala si třeba na poruchu příjmu potravy. Bohužel to znám z fitness prostředí. Když zápasnice musejí hubnout na nepřirozenou váhu, můžou mít pak pocit, že by takhle měly vypadat pořád, a některým to opravdu zadělá na poruchu příjmu potravy.
Jak se s takovou stravou cítíte, když musíte podávat velký výkon?
V MMA mám zkušenost jen s přechodem z vegetariánské stravy na veganskou. Cítila jsem výrazný rozdíl v rychlejší regeneraci a možná tím, že strava pak byla lehčí, se mi i líp trávilo a cítila jsem víc energie. Už jsem toho vlastně odzápasila víc jako veganka než jenom jako vegetariánka.
V prostředí bojových sportů si představím hlavně nařachané chlapy – masožravce. Nedobírají si vás někdy?
Samozřejmě, slyším toho spoustu. Ale myslím, že když vidí, jaké máme výsledky, hůř se jim to pak zpochybňuje. Záleží na prostředí konkrétní tělocvičny. V Reinders MMA, kde momentálně působím, je nás veganů vic a občas tam ještě nějaký vtip proběhne, ale už od toho spousta lidí upustila. Dokonce se začíná objevovat trend, kdy ostatní volí vegetariánskou nebo veganskou stravu ne z etických důvodů, ale kvůli zdravotním nebo sportovním benefitům.
Jak jste se vůbec dostala k MMA?
Úplnou náhodou. Na vysoké nám v rámci sebeobrany ukazovali nějaké techniky MMA a pak jsem chodila s pár kluky sem tam si zacvičit. V té době jsem dělala capoeiru, což je něco mezi tancem, akrobacií a bojovým sportem, a už jsem chtěla změnu. MMA mě chytlo, a i když jsem začala docela pozdě, v nějakých jednadvaceti, zápasila jsem pak na profesionální úrovni různě po světě. Třeba v Americe v Invictě, to je nejznámější ryze ženská organizace, nebo v Japonsku v Pankreas, což je jedna z nejstarších organizací, která pořádá MMA zápasy. Dvakrát jsem získala titul na Ukrajině.
MMA je spíš mužská záležitost. Kolik holek vlastně dělá MMA?
Máme v České republice spoustu slavných zápasnic, třeba Tereza Bledá od nás z tělocvičny je teď v UFC. Žen je samozřejmě méně než mužů, ale jde to nahoru. To se dá říct asi o většině bojových sportů. Když jsem začínala, byla jsem v naší tělocvičně jediná holka, která dělá MMA. Neměla jsem tady vlastně moc s kým zápasit na amatérské úrovni, vcelku málo holek bylo i v zahraničí. I proto jsem šla docela rychle na profesionální úroveň. Ale je to těžké. Většinu posledních let jsem neměla s kým zápasit, protože zápasím v jedné z nižších váhových kategorií a soupeřky na stejné úrovni tady nebyly.
V těhotenství jste zápasila?
Hned když jsem zjistila, že jsem těhotná, začaly mi být některé pohyby hodně nepříjemné. Proto jsem už sama netrénovala, jen jsem vedla tréninky. Tam jsem to měla pod kontrolou.
Do jak vysokého stupně těhotenství jste chodila cvičit?
Tréninky jsem vedla asi do šestého měsíce, ale musela jsem je přizpůsobovat svým limitům. Jak mi rostlo břicho, některé techniky už mi ani nedělaly úplně dobře, proto jsem je neukazovala. Když musíte hodit někoho na zem nebo zvedat 80 kilo, není to v těhotenství úplně vhodné.
Byla jste před tím zvyklá trénovat každý den?
Rok jsem se zkoušela věnovat zápasení naplno, ale člověk do toho investuje a je spíš v mínusu. Dostáváte peníze za zápas, jenže na ten můžete čekat i několik měsíců a rozhodně se tím neuživíte. Proto jsem to střídala a chodila na částečný úvazek do práce.
Když se připravuju na zápas, tak to chce přes pracovní týden jednou dvakrát denně jít něco dělat, plus o víkendu nějaký čas na regeneraci. Bylo to časově náročnější. Znamenalo to jít před prací na trénink, pak do práce a potom nějaká lehčí regenerační aktivita nebo naopak ráno na jógu, abych ten bojový sport kompenzovala, pak do práce a potom na trénink. V těhotenství mi odpadly tréninky, ale zase jsem byla omezená tím, co můžu a nemůžu dělat, takže jsem spíš chodila plavat, na jógu a podobně. Měla jsem pocit, že musím každý den něco dělat, ale snažila jsem se na sebe být hodná.
Chyběla vám ta intezivní aktivita?
Tělo je zvyklé na velký výdej i na to, že je mu po tom sportu příjemně. Zpočátku mi chybělo i to, že se nemůžu vybít a pořádně se zničit. Bojový sport je práce ve vysoké tepové frekvenci a velké intenzitě a člověk se při něm hodně zpotí. A najednou, když jsem těhotná, bych aktivity ve vyšší tepové frekvenci dělat neměla. Šla jsem třeba běhat, ale hlídala jsem si tepovou frekvenci, aby mi moc nevyskočila a nebylo to pro tělo, potažmo pro dítě, zbytečné přetížení. V tomhle jsou podle mě limity docela individuální. Znám zápasnice, které posilují téměř až do porodu. Mě ale posilování vůbec nebaví. Mě baví nejvíc to praní a sparing, což teď dělat nemůžu.
Upravila jste si v těhotenství jídelníček? Nepřepadaly vás nějaké chutě?
Některé věci mi přestaly chutnat, konkrétně protein, který jsem si dávala s vločkami na snídani. Na začátku jsem byla s mámou na Islandu, nabalila jsem si přesně tohle jídlo a tam jsem zjistila, že je mi z něho tak trochu špatně. Ale nestalo se, že bych dostala chuť na maso. Žádné záchvaty ani chutě na čokoládu nepřišly a myslím, že je to tím, že jím obecně zdravě. Jsem ráda, že jsem s tím nemusela moc bojovat. Jen se trošku proměnilo to, co tělo preferuje. Najednou se mi chtělo víc jíst jogurty, ale ty se dají sehnat veganské. Pořád bych se cpala ovocem nebo jsem měla hroznou chuť na zeleninu, kde je železo, a pak jsem zjistila, že mám nízkou hladinu železa. Tělo si samo řeklo, co mu chybí.
Od jiných veganek jsem slyšela, že začaly mít chuť na mořské plody nebo na ryby. Asi to bylo tím, že jim mohly chybět omega kyseliny. Ty se dají nahradit olejem z řas. To, že mám chuť na ryby, nemusí znamenat, že musím začít jíst ryby. Tělo mi tím signalizuje, že potřebuje nějakou složku, kterou můžu získat i jinde.
Musela jste nějaké složky stravy extra doplňovat?
Kvůli veganství jsem si dávala opravdu pozor na to, aby mi něco nechybělo. Nejen veganům často chybí kromě vitaminu B12 i vitamin D. Já třeba vitamin D špatně vstřebávám, proto ho musím doplňovat, i když jsem pořád někde venku na sluníčku. Těhotné mají mít na začátku hodně kyseliny listové, ale na tu je zrovna veganská strava dost bohatá.
Co jsem v těhotenství řešila, byl vitamin A. U toho se naopak říká, že je dobré si ze začátku dát pozor, aby ho nebylo příliš, protože to pak může vyvolávat vady plody. A protože jím hodně zeleniny a mám ho ve stravě opravdu hodně, hledala jsem jídla, kde je ho míň. Moc rádi využíváme službu Jidlobavi.cz, která nabízí veganskou stravu. Vždycky týden dopředu zveřejní menu včetně složení. Nejen, kolik má jídlo tuků, proteinů a sacharidů, ale i kolik má vitaminů. Když někdo řeší dostatek vitaminů ze zdravotních důvodů, může si právě podle toho jídlo přizpůsobit.
Přemýšlíte dopředu, jak budete stravovat dítě?
Oba s partnerem jsme vegani, v tom je pro nás pozice na domluvu jednodušší a vlastně nás ani moc nenapadlo zkoušet to jinak než veganskou cestou. Kdybychom zjistili, že dítěti něco chybí, můžeme se to snažit doplňovat. Samozřejmě naší preferencí je zdraví, a kdyby hrozilo zdravotní ohrožení, budeme to řešit.
Hodně jsme přemýšleli nad tím, kdy je dítě natolik staré, aby se rozhodlo samo. Malé dítě si klidně strčí do pusy slimáka nebo hlínu. Vnímám to tak, že já jako rodič do určitého věku určuju, co sní. Aby nesnědlo slimáka, ale i to maso, protože je to naše etické rozhodnutí. Potom necháme dítě rozhodnout samo, ale v té fázi ještě nejsme. Pak bude zajímavé, jak vlastně nakládat se stravou na návštěvách, u příbuzných, ve školkách.
Narážíte na předsudky? Chudák těhotná, chudák dítě, pořádně se nenají…
Co se týká mého stravování v těhotenství, občas se někdo zeptal, ale spíš byl zvědavý, jestli nemám chutě na něco jiného. Ale že by o tom někdo pochyboval nebo mě od toho třeba někdo z rodiny odrazoval, s tím jsem se nesetkala. Ale moje rodina je vcelku otevřená a stejně tak partnerova rodina.
Na začátku rozhovoru se na nás přišel podívat váš kocour, tak mě napadá, čím krmíte jeho?
Kocour byl sedm nebo osm let na veganskych granulich, které však přestal jíst. Navíc byl po úrazu a začal hodně hubnout, až jsme se začali bát o jeho zdraví, tak se ho teď snažíme vykrmit. Proto jsme se rozhodli přejít na konvenční kočičí stravu.
Kocour je tedy jediný, kdo u vás není vegan. V čem ještě veganství ovlivňuje váš život?
Veganství nezasahuje člověku jenom do jídla. Jídlo bývá prvotní a člověk postupem času zjišťuje, kolik živočišných produktů je ve věcech, kde by to ani nečekal – v pomerančovém džusu, v balsamicu, v pečivu… Můžou to být barviva, éčka… Pokud vím, že daná věc může obsahovat éčka, která mohou a nemusejí být živočišného původu, rovnou se tomu snažím vyhnout. Ve výsledku spoustu pečiva nejím, protože nevím, co v něm vlastně je. U doplňků stravy to jsou zase kapsle, které můžou být z želatiny, nebo rostlinného původu. Týká se to i oblečení, obuvi – nejen, jestli je z kůže, ale i lepidlo může mít složku živočišného původu. Snažíme se kupovat boty, o kterých víme, že jsou veganské, ale třeba u bot z druhé ruky lepidlo neřeším.
Záleží, jak moc to člověk sleduje a jak moc je na sebe přísný. Podle mě je důležité nebýt líný zkoušet věci jinak. Nehledat důvody, proč to nejde, ale hledat cesty, aby to šlo. Ale stejně tak na sebe nebýt přísný, že opravdu všechno musím dodržet.
Co je to MMA?
MMA je zkratka pro Mixed Martial Arts. Je to bojový sport, který je kombinací všech možných bojových umění a je nejméně ze všech omezený pravidly. Zápasí se v tzv. oktagonu, což je klec z pogumovaného pletiva. Mohou se používat údery, kopy, může se házet na zem, může se zápasit i na pletivu, může se škrtit a páčit. Většinou se soutěží v rámci galavečerů pořadatelských organizací. Neexistuje žádné mistrovstí, MMA není na olympiádě. Zápasník nebo zápasnice se hodnotí podle celkového skóre všech zápasů, které kdy měli.
