„Záleží mi na tom, aby ženy byly ve veřejném prostoru vidět a měly slovo,“ říká na úvod Lilia Khousnoutdinova, která prožívá nabitý rok. Kromě toho, že přivádí na svět již třetího potomka, vdechla život i novému projektu Ženy v zenu a chystá velkou nadílku knih – pohádkami počínaje, autobiografií konče. Tentokrát jsme se Lilie – i v souvislosti s nadcházející životní událostí – zeptali na její různorodé zkušenosti obklopující prapůvodní ženské poslání, stvoření nového života.
Do širokého spektra vašich aktivit spadá i to, že působíte jako dula. Vzhledem k tomu, že jste momentálně v očekávání, ale také i metaforicky, že mnozí od roku 2021 čekají nové začátky, to téma se jeví být aktuální jako nikdy předtím. Prozradíte nám, jak jste se k tomuto povolání – či spíš poslání – dostala?
V současnosti už jako dula nepracuji. Tohle povolání vyžaduje nutnost být neustále v pohotovosti, což už vzhledem k tomu, že mám sama dvě malé děti a jedno další na cestě, není teď s mým životem úplně kompatibilní. Tématům souvisejícím s porodnictvím se ale věnuji stále. Tyto oblasti mě začaly zajímat už v dospívání, kdy jsem sama na porod kvůli všudypřítomným předsudkům nahlížela spíš jako na cosi velmi děsivého. Poté se mi ale náhodou dostal do rukou americký dokument Birth as we know it, který mi doslova vyrazil dech. Snímek mě přesvědčil, že rodit je možné i s radostí a že to může být pro rodičku, a vlastně i pro celou její rodinu, překrásný zážitek. Ten dokument je plný různých porodních příběhů, jak z porodnice, tak třeba z domácího prostředí. A přestože jsem ho do dnešního dne viděla snad tisíckrát, jsou tam stále momenty, které mě dokážou rozplakat.
Film mě zaujal natolik, že jsem zakoupila licenci, otitulkovala ho a začala tady v Česku promítat. Tím se mi ještě víc otevřela tematika porodnictví a také možnosti toho, jak ženám porody co nejvíce zpříjemnit tak, aby mohly dát život přirozeně, s radostí a také s pocitem určité vnitřní důstojnosti. Právě tehdy jsem narazila na možnost provázet ženy jakožto dula a postupně začala studovat třeba u francouzského porodníka Michela Odenta, jehož knihy obdivuji dodnes. Mé primární vzdělání v oblasti podpory těhotných žen nicméně pochází z Active Birth Center v Londýně, kde jsem absolvovala několikaleté studium u Janet Balaskas, kterou také považuji za obrovskou inspiraci.
Kromě toho jste absolvovala i kurz hypnoporodu. Je hypnoporod dle vás logickým vyvrcholením těhotenství nebo vnímáte, že jsou ženy, kterým vyhovuje víc než jiným?
Věřím, že způsob, jakým rodíme, ovlivňuje snad všechny oblasti našeho života. Má vliv na to, jak se samy k sobě i ke světu vztahujeme, jak se jako ženy vnímáme, ovlivňuje i fungování našich vztahů a sexuality, která je bezpochyby důležitá pro stabilitu manželství, a tím pádem i rodiny jako takové. Věřím tedy, že jakákoli aktivita, která podpoří lehčí a radostnější průběh porodu, jistě stojí za to.
Pro mě byl hypnoporod jen dalším lektorským kurzem, jedním z mnoha. Metodiku aktivního porodu v celé její celistvosti totiž považuji za hlubší, komplexnější a zajímavější. Koneckonců i proto, že prvky hypnoporodu zahrnuje, ale rozšiřuje se i do mnoha dalších oblastí, a to včetně předporodní přípravy ve smyslu jógy, detailnějších popisů hormonálních procesů v těle a tak dále. Každopádně mám radost z toho, že i díky brandu hypnoporodu popularita předporodní přípravy čím dál víc roste. Na druhou stranu věřím, že jakýkoliv kvalitní předporodní kurz s kvalifikovanou odbornicí může být stejně přínosný.
Problém s početím dítěte je v moderní době čím dál zřetelnější. Co je podle vás jeho příčinou?
Zde je možná namístě dotknout se určitých obav souvisejících s moderní antikoncepcí – já ale toto téma raději přenechám odborníkům, kteří se na něj specializují. Kdybych přece jen měla mluvit za sebe, myslím, že je logické, že vyšší věk, v němž si děti pořizujeme, a také naše – často velmi nezdravá – životospráva a stres určitě nejsou pro početí dítěte ideální. Lékařka Northrup například hodně mluví o tom, jak ženskou plodnost ovlivňují některé nekvalitní mléčné produkty a maso, což je podle mě velmi legitimní diskuze. Důležitou roli hraje bezesporu také výběr partnera. V tomto směru mi přijde velmi zajímavá teorie o tom, že hormonální antikoncepce může mít zásadní vliv na naši feromonální přitažlivost, což potenciálně vede k tomu, že si vybíráme partnery, kteří pro nás přirozeně nejsou těmi nejvhodnějšími. Možná v tom je ten háček.
Mimo jiné se prezentujete jako zastánkyně sexuálních a reproduktivních práv. Co si pod tím máme představit?
Jde v zásadě o všechna témata související s naší plodností, ať už jde o menstruaci, těhotenství a porody, ale také o sexualitu a s ní související traumatické epizody, které bohužel mnoho žen stále zažívá. Ve všech těchto oblastech je, myslím, naprosto zásadní, umožnit každé ženě maximální přístup k nezkresleným a úplným informacím, které jí umožní svobodnou volbu, a zároveň právní ochranu její tělesné integrity a důstojnosti. To se může týkat například toho, kde, s kým a jak bude rodit, či toho, aby mladé dívce uvažující o antikoncepci byla poskytnuta celá škála všech možných metod, jak se chránit, a ne pouze prostředek, který jí bude předkládán jako jediný vhodný. Týká se to ale samozřejmě i potřeby nabídnout lidem kvalitní vzdělání v oblasti vztahů a sexuality. To však zahrnuje nejen technické znalosti, které jsme možná dostali v rámci základů biologie ve škole, ale i záležitostí ohledně partnerské komunikace a rozdílů mezi ženským a mužským tělem. S tím souvisí mimo jiné vnímání doteku, erotogenní zóny či křivka vzrušení. To všechno se samozřejmě zcela zásadně promítá do způsobu, jakým vnímáme své tělo, ale i do našeho sebepřijetí, sebelásky a celkové spokojenosti.
Reproduktivní svobodě žen je věnována i kolekce vašich šperků. Co přesně ztělesňují?
Moje kolekce šperků je záměrně tak trochu provokativní, protože mimo jiné obsahuje motiv květiny, která je metaforickým ztělesněním ženského pohlaví. Můj záměr byl poukázat nejen na krásu, ale i na různorodost našich pohlavních orgánů. Proto také máme nyní k dispozici čtyři různé tvary, které se od sebe výrazně liší a ctí fakt, že stejně jako je unikátní naše tvář, je unikátní i naše joni, tedy vulva a vagina. Porod, sexualita, kojení a vztahy jsou další oblasti, které tato kolekce symbolicky ctí. Mimochodem, pojmenovala jsem ji Ženské příběhy podle své stejnojmenné knihy, která vyšla v roce 2012 jako první sbírka intimních zpovědí žen týkajících se právě plodnosti.
Jaké nové projekty vás v tomto roce ještě čekají? Na co se nejvíc těšíte?
Nejvíc se určitě těším na to, že snad dosáhnu pocitu určité rovnováhy, kdy se nám i s novým dítětem podaří úspěšně nastavit takové fungování domácnosti, které bude příjemné pro všechny zúčastněné. Co se projektů týká, rok 2021 vnímám jako rok knih, k čemuž asi pochopitelně přispěly všechny lockdowny a karantény. Tudíž plánuji dokončit vše, co jsem v těch předchozích rozpracovala. Týká se to například bilingvní knihy pohádek pro děti, které se dost opírají o neinvazivní způsoby, jak podpořit děti v laskavosti a zájmu o životní prostředí, zvířata i lidi. Dál bych mohla zmínit knihu Jsem žena, jsem Evropa, což je takové volné pokračování předchozí publikace Jsem žena, jsem bohyně, která vyšla u nakladatelství Slovart. Z mytologie se tedy v rámci zastřešujícího projektu Jsem žena posouváme do roviny historických postav a dalších inspirujících ženských archetypů. Těším se též na knihu, které říkám „A la autobiografie“, kde se chystám ve třiatřiceti kapitolách uctít to, co mě za těch dosavadních třiatřicet let nejvíc nadchlo nebo nějak ovlivnilo. Kromě knih plánuji i další projekty, například hru pro maminky a děti, zejména dcery, která bude podporovat znalosti jak z historického, tak i z mytologického pohledu. Dvacátého prvního ledna jsme vypustili do světa program Ženy v zenu, který se zaměřuje na příběhy známých žen působících delší dobu ve veřejném prostoru. Těchto osobností se ptáme na jejich zkušenosti a rady, jak ustát hejty, sexuální narážky, zkrátka všechny stínové aspekty té kýžené slávy. Kromě toho si povídáme o tom, jak se nenechat odradit ve chvíli, kdy jdou s kůží na trh a zažívají první vlnu nějakých dehonestujících reakcí. Tento projekt je pro mě hodně důležitý, protože mi záleží na tom, aby ženy byly ve veřejném prostoru vidět a měly slovo.
