Na začátku 90. let minulého století zapůsobila na české humoristické scéně jako zjevení. Knížky s jejími vtipnými povídkami se staly bestsellery, její televizní Banánové rybičky a předtím i cestovatelský pořad Zanzibar a společenský magazín V žitě měly vysokou sledovanost. Dala podobu tuzemskému takzvanému soft bulváru, časopis Story o životě ve společnosti se stal pojmem. V roce 1994 získala Českého lva za Nejlepší scénář k filmu Díky za každé nové ráno, kde si i zahrála. Ceny sbírala i v dalších soutěžích a nedávno jí vyšla další knížka. A její smích je velmi srdečný a nakažlivý.
Čemu jste se v poslední době nejvíc zasmála?
Zasmála jsem se sama sobě, když jsem kurýrovi z Rohlíku, který nám měl přivézt potraviny, do telefonu řekla tento pokyn: „Zazvoňte na horní zvonek, otevřete branku, vstupte do zahrady a bzučte!“
Kde a jak vás nejčastěji napadají a přepadají vtipy?
Vůbec mne žádné vtipy nikdy nepřepadají, ale stane se někdy, že je mi směšná situace, ve které jsem se ocitla, a pak, když tu situaci chci popsat, tak vše ještě malounko zveličím a dokomponuji, až je z toho situační komedie!
Kde pro vás leží u vtipů a humorných vystoupení hranice vkusu?
Nemám ráda sprostá slova a nesnáším dvojsmyslné sexuální vtipy. Vyprávět o ženských a mužských orgánech ve společnosti, kde jsou ženy, považuji za nadmíru nevkusné. A taky si nepotrpím na vtipy postavené na exkrementech a ženských cyklech.
Co je pro vás v humoru tabu?
Orgány, vyměšování, vulgarity.
Děláte si ráda legraci z vážných věcí a proč?
Někdy ano. Mám ráda židovský humor a ten veskrze vážný. A ne nadarmo se říká, že humor je jediná cesta ze zoufalství.
Máte nějaký humoristický vzor?
Mám ráda autory, jako byli Salinger, Kingsley Amis, Betty MacDonaldová, Čechov, Fitzgerald… Oni jsou vážní a veselí zároveň.
Smějete se vlastním vtipům?
Většinou žádné vtipy neříkám a většinou se vůbec nesměji.
Kde se vzal váš smysl pro humor?
Myslím, že je to prostě můj způsob nazírání na svět. Chci se smát, myslím, a tuto filosofii jsem převzala od svého otce, že povinností člověka je se bavit!
Mohla byste nám říct svůj nejoblíbenější vtip?
No… vzpomínám si na tenhle: Kohn se Sárou sedí ve vlaku. Sára: „Na co myslíš?“ Kohn: „Tak přemejšlím, co bude, až jeden z nás umře.” Sára: „A na co si přišel?“ A Kohn říká: „Že se asi odstěhuju do Berouna…”
