Doprava, nebo doleva? Černá, nebo červená? Zůstat, nebo odejít? Pomůžeme vám usnadnit si proces rozhodování, ať už jsou to malá, všední rozhodování, nebo ta zásadní, která mohou úplně změnit život.
Slavný psycholog a filozof William James řekl: „Není nešťasthnějšího člověka než toho, u něhož není zvykem nic jiného než nerozhodnost.“ A opravdu. Ti z nás, kteří s nerozhodností často bojují, vědí, že je to jako uvíznout v bahně. Navíc poslední roky nás k rozhodnutím, a často poměrně velkým, nutí snad ještě více než jakákoli jiná doba.
„S klienty řeším rozhodování vlastně neustále,“ říká koučka Monika Tischlerová, podle níž se většina rozhodnutí týká dnes zejména kariéry. „Nyní jsme měli v souvislosti s covidem více prostoru přemýšlet a mimo jiné i nad tím, jestli to, co děláme, má smysl. Pokud ne, tak je potřeba zjistit, co mi pocit smyslu přinese. Jakmile si uvědomíme, co je pro nás důležité, následuje fáze promýšlení kroků, které povedou k realizaci změn,“ dodává. Problémem je, že mnoho z nás se často zasekne už v první fázi, kdy máme potíž rozklíčovat, co je pro nás momentálně to nejlepší a nejdůležitější.
Brzdí nás strachy i výchova
Proč pro nás rozhodování bývá tak těžké? Podle Adély Obermajerové, kraniosakrální terapeutky a lektorky intimní jógy pro ženy, problém mnohdy pramení už z dětství. „Už ve škole jsme vedeni k tomu, abychom spíše opakovali naučenou látku, dělali to, co dělají druzí a přemýšleli tak, jako většina. Jsou nám předkládána rozhodnutí, která již učinil někdo druhý – autorita v podobě rodiče, učitele, party kamarádů, zaměstnavatele, lékaře nebo vědce. Takto žij a díky tomu budeš mít výhody a budeš šťastná. Ve světě, kde existuje tolik protichůdných názorů, nás bohužel nikdo nevede k tomu, abychom si budovali své samostatné cítění a uvažování. Když se pak máme rozhodnout podle sebe, nastává problém.“
S tím souhlasí i mentor pro kouče Michal Holub: „Když člověk vůbec neví, co chce, je to většinou proto, že sám sobě nevěnoval dostatečnou pozornost. Místo toho věnoval pozornost ostatním lidem, a to proto, aby o ně nepřišel.“
Dále nás samozřejmě brzdí celá škála strachů, které se během rozhodování mohou objevit. „Může se jednat například o strach ze špatného rozhodnutí, strach z jeho důsledků, ze selhání, strach ze ztráty jistoty, strach z toho, že někoho zklamu nebo někomu ublížím, strach z neznámého, strach ze změny, strach z nepochopení okolí, strach z neúspěchu a někdy dokonce i strach z úspěchu,“ vyjmenovává Tischlerová. Holub pozoruje u svých klientů také obavy z toho, co si o nich druzí budou myslet.
Klíče ke změně máte v rukou vy
Jak z toho ven? Pokud sami sebe považujete za nerozhodného člověka a říkáte si, že není šance pro změnu, vyvedeme vás z omylu. Rozhodování je dovednost jako každá jiná, můžete se ji tedy naučit, podobně jako se učíte třeba řídit auto či psát motivační dopis. Zde jsme s odborníky dali dohromady pár tipů, které vám to usnadní.
1. Pusťte strach
Jak už bylo řečeno, pokud se nemůžete rozhodnout, je velmi pravděpodobné, že se něčeho bojíte. Zeptejte se sami sebe: Co nejhoršího by se mohlo stát? A co udělám, pokud se můj strach naplní? Je to skutečně možné? Pokud ano, jak se s tím vyrovnám?
Možná uvažujete o změně zaměstnání, ale obáváte se finančních rizik. Nová práce je sice zajímavější, ale také méně placená než vaše současná. Zvažte, jak snížený příjem ovlivní váš život a jak byste se s tím mohli vypořádat. Pak si uvědomte, že převážná většina našich obav se nikdy nenaplní, odložte tedy strachy stranou a udělejte rozhodnutí, které se vám zdá nejlepší.
2. Dejte to na papír
Pokud upřednostňujete analytický přístup, zkuste „vědomé rozhodování“, pro které je podle Moniky Tischlerové zásadní fáze přípravy. „Nejdříve je potřeba podívat se na danou situaci co nejobjektivněji, vidět varianty a zhodnotit je. Nejjednodušší je prostě vzít papír a dát dohromady pro a proti. Podívat se na jednotlivé možnosti z pohledu toho, co mi volba přinese a o co přijdu, když dané rozhodnutí udělám nebo neudělám. Tato příprava nám umožní vidět celou situaci v širším kontextu a dá nám prostor přijmout nebo vyrovnat se s tím, co v případě rozhodnutí ztratíme, se svými strachy a případně si připravit záložní plán. Jakmile si tohle uvědomíme, můžeme udělat vědomé rozhodnutí, vědomi si toho, co nám dané rozhodnutí přinese, ale i vezme. Takto si můžeme svou volbu zplna užít a po rozhodnutí se nezabývat tím co by, kdyby…“
3. Odlehčete to
Někdy se zdá, že rozhodnutí jsou mnohem větší, než je tomu ve skutečnosti. Možná se potýkáte s nákupem nového auta. Bude ale za deset let opravdu záležet na tom, jaký vůz si vyberete?
Odpověď může znít: „Ne!“, ale i když zní „Ano!“, připomeňte si, že mnohá rozhodnutí jsou vratná. Pokud se vám auto neosvědčí, můžete ho prodat. Můžete se přestěhovat zpět, pokud se vám v novém městě nebude líbit. Snažte se zkrátka na své rozhodování podívat z nadhledu a trochu jej odlehčit.
4. Zaměřte se na pocity
Jestli vás analyzování unavuje, zkuste se raději řídit svými pocity. „Mojí radou pro lepší rozhodování je najít si jakékoli způsoby, jak se dostat z hlavy do těla. V hlavě se nám denně honí desítky tisíc myšlenek, proto si od vlastní mysli potřebujeme umět dát pohov,“ vysvětluje Adéla Obermajerová. „Uvědomte si, že nejste svými myšlenkami. Vnímejte svoje tělo, uvolněte ho. Napište si na lísteček upomínku s otázkou: ,Jak se teď cítím? Kdyby moje tělo mohlo dostat, co potřebuje, co by to bylo?‘ Dejte si to nebo si to naplánujte, i kdyby hlava protestovala. Představte si jednotlivé varianty nebo scénáře, mezi kterými se rozhodujete, a vnímejte, jak se u té představy cítí tělo. Je spíš uvolněné, nebo napjaté? Bere vám to energii, nebo dočerpává a těšíte se? Rozhodujete se ze strachu, nebo z lásky? Co by teď udělal někdo, kdo se má rád? Tak se dostanete k tomu, že lépe ucítíte, co je pro vás to pravé.“
Nemusím, ale chci
A co pomáhá koučům a mentorům samotným? „Nejvíc mi pomáhá uvědomit si, jak vypadá budoucnost, na kterou se těším. Podle toho se potom rozhoduji,“ říká Michal Holub s tím, že občas se obrátí o pomoc i na svého vlastního kouče.
„Pro mě je největším pomocníkem čistá hlava, prostě se na chvíli zastavit, jít se projít do přírody nebo si zaběhat. Je důležité nenechat se vláčet okolnostmi nebo tlakem na nutnost udělat rozhodnutí. Někdy stačí jen si nastavit své uvažování trochu jinak, místo ,musím se rozhodnout‘ na ,můžu se rozhodnout‘ nebo ,chci se rozhodnout‘. Pak zjistíme, že rozhodování si lze i užít,“ radí Monika Tischlerová.
Nakonec nezapomínejte, že ani nerozhodnost nemusí být vždy špatná. Někdy nám naopak váhání dává cenný čas na promyšlení situace. Dává nám možnost shromáždit více informací a zvážit všechna pro i proti. Pokud se nedokážete rozhodnout rychle, může to být znamení, že vám na volbě opravdu záleží. Důležité je jen to, abyste se nerozhodností zbytečně nezasekávali v něčem, co už vám dlouho nevyhovuje.
