Doba brožová

Brož je přesně ten druh šperku, který dokáže i ten nejkonzervativnější oděv katapultovat k módním výšinám. Na rozdíl od příbuzné spony nemá žádnou funkci. Tedy vlastně má, dá-li se počítat, že jde o estetický předmět, který přitahuje pohledy. Jak si opět zamilovat brože? Ptali jsme se Márie Gálové, ředitelky aukčního domu Dorotheum.

Dá se s jistotou předpokládat, že to byly hlavně ženy, které měly touhu se zdobit už v dobách, kdy hlídaly v jeskyních ohně, než se muži navrátili z lovu. S trochou fantazie si domyslíme, že tehdy byly tyto ozdoby tvarově velmi jednoduché a způsobem uchycení připomínaly spíše spony. Vhodným materiálem k jejich vyhotovení byly kosti a kůstky různých zvířat, k připnutí sloužily třeba trny z rostlin. 

Špendlík z Kréty

Zásadnější doba rozkvětu šperků, a tudíž i samotných broží, nastala v rané době bronzové, což samozřejmě souviselo s rozvinutou dovedností zpracovávat kovy. Ženy byly šperky zkrášlovány nejen během života, ale stalo se zvyklostí, že se ozdobené svými oblíbenými kousky i pohřbívaly. Zasazováním drahokamů do zlata a ozdobným rytím ovlivnili vývoj celého evropského zlatnictví staří Řekové. Právě na starověké Krétě se dochoval systém zavíracího špendlíku, který zajišťuje předmět ostrou jehlicí, kloubem a zarážkou, typickými pro brože i dnes. V době římské se tato okrasa stala vůbec nejčastějším druhem šperku. Brože měly tehdy funkci praktickou – sloužily k sepínání šatů, a to u žen i mužů. Vyráběly se z bronzu, perel, kostí i zkamenělého dřeva. Movitější občané nosili brože ze zlata, osázené diamanty, smaragdy, jantary nebo třeba safíry. Dostupnost používaných materiálů byla díky vojenským výpravám Římanů značná. Řím vyrostl v centrum zlatnických dílen, kde šperkařství zažívalo velmi dynamický rozvoj. Římanky prosluly zalíbením v nejrůznějších typech šperků, především však v prstenech a právě brožích. 

Brož plná vlasů

Oblíbenost broží následně prostupovala i dalšími staletími. Pro výrobu šperků se ve většině případů používaly vzácné kovy a drahé kameny. Šperk se tak stal něčím, co nejenže podtrhovalo krásu jeho majitele, ale navenek se jeho prostřednictvím prezentovalo i společenské postavení, byl tedy výsadou těch nejbohatších. V některých obdobích si na nich hodně zakládali i muži, kteří si, třeba v období gotiky, právě brože připínali na baret či klobouk. Postupně se tak staly nedílnou součástí horní části oděvu – nosily se na košili, živůtku šatů nebo na klopě saka či kabátce. Skutečný rozpuk v módě zažily v době viktoriánské. V módě byly brože otevírací, které v sobě ukrývaly portréty blízkých, či dokonce jejich vlasy. Šlo o symbol vyjádření lásky k dotyčné osobě, případně i o projev truchlení za zemřelým.

Lákadlo pro sběratele

Starožitné brože, které jsou dostupné na trhu a ne pouze v expozicích muzeí, se datují nejčastěji od 19. století blíž k současnosti. Brože z období biedermeieru či historismu však patří spíše do vitrínky než na klopu. Krásné, precizní šperkařské práce, ke kterým je nutné přistupovat s respektem se nekupují za účelem nošení, jsou vnímány spíš jako malé umělecké artefakty. Devatenácté století však přineslo i snahu nahrazovat drahé materiály levnějšími, což se přirozeně promítlo na dostupnosti šperků. V této době se dočkaly ohromného rozkvětu vlasové šperky. Technika jejich výroby připomínala paličkování. Na spojovací materiál a uzávěry byly používány převážně nízkoryzostní zlato, zlacené stříbro či zlacená mosaz. Již samotný materiál i technologie provedení šperku – splétání – ho předurčily ke krátké životnosti. Proto je dnes dobře zachovalý vlasový šperk s nepoškozenou montáží hodně výjimečný. 

Pro každou z nás

Velký boom zažily brože i v období secese. Dalo by se říci, že je tehdy vlastnila každá žena. Většinou byly vyráběny z bílého nebo žlutého zlata, ale také ze stříbra, a tudíž byly obecně dostupnější. I z toho důvodu se secesních broží, které pocházejí z počátku 20. století, zachovalo poměrně velké množství a tím je i jejich současná cena pro kupující o poznání příznivější. Můžeme si je tak dopřát „vynést na světlo“ hlavně při slavnostnějších příležitostech. Pro to běžné nošení můžete sáhnout po replikách původních návrhů, které jsou nyní k mání opravdu v širokém spektru. 

Díky, Madeleine!

Je pravdou, že zatím poslední velká éra broží skončila právě obdobím secese. Dnes jsou brože, především u nás, hodně opomíjené. Na rozdíl od náhrdelníků, prstenů nebo náramků je můžeme vidět jen velmi ojediněle, což je velká škoda. Brože mají všestranné použití. Dokážou upoutat materiálem, tvarem, barvou i tématem. Okouzlí svojí hravostí a vtipem. Dokonce mohou do okolí vysílat významné signály. Třeba jako v případě jedné z historicky prvních dam americké zahraniční politiky Madeleine Albrightové. Právě ona dokázala povýšit brože na významnou součást jemné nonverbální diplomacie. Vášeň pro brože se postupně stala jejím „rukopisem“ a před každým významným jednáním nebo na důležitých zahraničních misích se netrpělivě očekávalo, kterou brož Madeleine tentokrát pro svůj oděv zvolí. Tato okrasa její ženské výbavy byla natolik důležitá, že o brožích a jejich významu pro svou práci napsala knihu. A jak sama zmínila, svou zálibou přispěla k obrození brože a především v mnoha západních zemích ovlivnila tisíce nositelek. Bohužel se to nedá říci o našich končinách, což mě dost mrzí. Přála bych si proto, aby vás naše fotografie inspirovaly a probudily ve vás touhu si nějakou brož pořídit. Jakmile totiž jejich vábení jednou podlehnete, tato vášeň už vás neopustí. A nemusíte kvůli tomu nezbytně vstupovat do služeb vysoké politiky.