Taky bojujete za lepší svět tím, že si za sezonu koupíte maximálně jedny boty a zásadně odmítáte pít z plastových brček? Ale když se dočtete, že někdo vyhodil na druhé straně zeměkoule do oceánu další dvě tuny plastových pytlíků od svačiny, říkáte si, jestli má v dnešní době vůbec smysl usilovat o nějakou udržitelnost? Možná stačí místo slova „jestli“ použít slovo „jak“.
Ještě před deseti lety bych si jako Paní Udržitelnou představila takovou tu zanícenou greenfluencerku, která v lehce plandavých šatech zděděných po babičce propaguje nákup vajíček od souseda, komunitní pěstování rajčat ve dvorech bytových domů a dlouhé pěší pochody v kožených kristuskách, s očima pohrdavě obrácenýma k nebi pokaždé, když jím prosviští letadlo odvážející turisty do prázdninových letovisek.
Ženu, kterou obdivuju, protože díky vegetariánské stravě je krásná a štíhlá, zatímco já se po týdnu bez masa ploužím ulicemi s nutkavým pocitem trhat lidem krky. Ženu, která bez použití Wikipedie umí vyčíslit rovnici zobrazující průběh fotosyntézy a ví, že Milankovičovy cykly nezpůsobují premenstruační syndrom. A ženu, která je v záchraně planety tak dokonalá a efektivní, že jí na nic jiného nezbude čas. Svou příkladností okolí spíše děsí a její cestu nemůžu následovat už proto, že zkrátka nevydržím celý svůj život striktně spoléhat na menstruační kalíšky a biologicky rozložitelné prací prášky. O mé závislosti na komerčně vyráběných parfémech nemluvě.
Vyšší level udržitelnosti
Díky příklonu k umírněnosti, která se stále více dostává do módy, se objevil akcent na opačný trend v boji za rozumnou udržitelnost žití. Nebo spíše jeho vyšší level. Ať už je jím etalon tzv. pravé Francouzky či nově sledovaný fenomén milánské paničky „sciure“, jde o ženu, která se propracovala do stádia, kdy už nepotřebuje skoro nic. Dávno totiž všechno má a to, co má, je výsledkem desítek let promyšleného výběru odpovídajícímu kurátorce výstavy v Louvru. Rychlou módu ani rychlé občerstvení neuznává. Po ulici kráčí oblečená do svetru, který si koupila u Diora v roce 1973. Nikdy nevyšel z módy, takže ho nosí dalších třicet let. Vyšlapuje si cestou na odpolední espresso v ručně šitých botách, které sice stály jako deset párů z konfekce, ale svou životností taky dobu prošlapání těch deseti konfekčních párů překonají. A jejich nositelka bude za stejnou pořizovací cenu pořád chodit v luxusních botách, o minimalizaci odpadu tvořeného předčasně zestárlými škrpály nemluvě. Je to žena, která jí dobře, ale střídmě, jmenovitě rajčata od Giancarla a víno od Bertranda, protože je už padesát let nikdo nepřekonal. Nemá smysl zkoušet takové výstřelky moderní doby, jako jsou slevy v supermarketu. Žena, která má na poličce v koupelně pět osvědčených věcí, ne sadu flakonů rozmístěnou po celém okraji vany ve formaci připomínající panorama Manhattanu. A žena, která zná slovo udržitelnost jen jako abstraktní módní pojem, ale díky tradici v něm žije už několik generací.
Ten první modus vivendi vyžaduje informace a disciplínu, ten druhý vkus, čas a finance. Oba je obdivuju. A ani jeden z nich si nemůžu dovolit. Daleko dostupnější je ten první, který oceníte, když je vám dvacet nebo třicet, spolusdílení všeho (kromě partnera, samozřejmě) je pro vás dobrodružným sportem a na vaší figuře vypadá dobře i odhozený pytel od kávy. Jako jeden ze stupňů osobního rozvoje stojí styl udržitelnosti zn. „Lesní žínka“ rozhodně za vyzkoušení!
Ten druhý naučí člověka si na dobré věci počkat. Většinou si tedy musíte počkat vy na něj, zvlášť pokud máte průměrně placenou práci a nezdědili jste byt v Miláně. Jinak pravděpodobně žijete v dilematu, zda opravdu kvůli pořízení jedné kvalitní věci do kýženého kapsulového šatníku oželíte prémie a dovolenou. Vám bude vypracování vlastního způsobu udržitelného životního minimalismu trvat asi tak dvacet let. Což i tak stojí za úvahu, je to příjemný proces. Pořád budete hodnotit, co je přínosné a co už je extrém. Pořád se budete učit vybírat a někdy stejně přijdete domů z obchodu s tričkem vyrobeným za dvacet korun v Bangladéši, protože letos prostě zaměstnavatel ty prémie nevyplatil a vy nutně potřebujete tričko pro dítě odjíždějící na tábor.
Hledání rovnováhy
Pozorováním běhu světa mi došlo, že z hlediska globálního aspektu je celé to extrémní usilování o ekologic kou udržitelnost platné stejně, jako když z rozvodněné řeky mířící na nic netušící vesnici odeberete kýbl vody. Pokud strhnete dostatečný počet lidí k tomu, aby ty kýble odebrali spolu s vámi, nějaký efekt to mít bude. Ale existují i elegantnější řešení. Třeba postavit přehradu. Nebo vesnici mimo záplavovou zónu.
Teď si sice dělám trochu legraci, ale i tak nemá smysl podléhat přehnané klimatické panice a brát na sebe osobní zodpovědnost za stav planety pokaždé, když z nedostatku jiných šancí skončíte na obědě v řetězci rychlého občerstvení. Neděláte to přece denně. Vy žijete s dlouhodobou koncepcí a hledání udržitelné rovnováhy mezi nadčasovou dámou, lesní žínkou a svým běžným každodenním já je pro vás celoživotní a velice zábavný proces. Obnáší spoustu poznávání, lavírování, omylů a změn.
V ekologii se udržitelnost definuje jako schopnost biologických systémů udržovat rozmanitost a produktivitu po dobu neurčitou. Trvale udržitelný způsob života je tedy ten, kterým v rámci svých možností udržujete harmonii mezi sebou, ostatními lidmi a přírodou okolo, a ještě se u toho normálně najíte. Neubližujete, ale když potřebujete, humánně si vezmete. Případně napravíte škody v místě, kde jste to s braním trošku přepískli. Což se týká jak vztahů, tak nákupů na kreditku. Udržitelnost tedy, paradoxně k vyznění toho slova, není statický stav. Naopak. Je to umění postupovat životem pomocí malých konstruktivních změn a vylepšováků, kterými člověk reaguje na proměnlivou realitu okolo.
V době, kdy se svět mění rychlostí jednoho nanokliku na sociální síti, je takový soulad se změnami přímo klíčová výhoda. Udržitelnost je schopnost přijmout změny a zapracovat je do svého žití s respektem ke všemu a všem. Taky se tomu říká evoluce. A jak říkal Mr. Darwin, mezi druhy nepřežívají ty nejsilnější nebo nejchytřejší, ale ty, které se umí nejlépe přizpůsobit. Ať mají zrovna na nohou kristusky, nebo boty šité na míru.
