Kdo prožil dospívání v devadesátkách, nemohl minout hudební projekty Sebastians, Ohm Square a Colorfactory, se kterými je spojený producent Jan Čechtický, nebo třeba film Šeptej, kde hrál. Ohm Square spoluzakládal v roce 1996 s Dušanem Lipertem a Janem Kleníkem, záhy se k nim přidala zpěvačka Charlotte Fairman alias Charlie One a právě Charlie s Janem Čechtickým v Ohm Square zůstali až dodnes, kdy slaví tři dekády na scéně.
Prý nemáš rád nostalgické vzpomínání. Omlouvám se, že taky pojedu v tom duchu, ale letos to bez toho nejde. Dá se zrod Ohm Square vztáhnout k nějakému konkrétnímu datu? Pamatuješ si třeba první vystoupení?
Je fakt, że letos jsme se vzpomínání nevyhnuli. První koncert jsme hráli v Žalhosticích na Litoměřicku, ale konkrétní datum vzniku Ohm Square neexistuje.
Jak jste tenkrát v Británii objevili Charlie One? Nemá to souvislost i s tím, že se v Šeptej, které má tento rok taky 30 let od premiéry, proslavil hit Petal od britského projektu Wubble U, kde zpívala?
Charlotte spolupracovala předtím v Londýně s Honzou Muchowem a v té době se tam vyskytoval i Dušan, tak se poznali a já jsem se s Charlotte seznámil vzápětí. Když jsme pak s Dušanem sháněli ženský hlas do skladby, napadlo nás, že jí zavoláme, a ona dorazila a nazpívala to. A pak jezdila stále častěji sem a tam, až tu po cca pěti letech zůstala.
Právě z Petal, nebo třeba Silversurfer od Sebastians a Pillow od Ohm Square mi stačí slyšet pár tónů a jsem okamžitě zpět v devadesátkách. Které tracky přenesou do devadesátek tebe? S jakou hudbou je máš spojené?
Mám to rozdělené. První části dominují kytarové od Stone Roses přes My Bloody Valentine a třeba Ride či Blur, alternativní hudba typu Björk a Aphex Twina. A pak už přišlo mnohem víc taneční a ambientní elektroniky. Od Orb, Orbital, Spooky, Underworld, Primal Scream či Leftfield po drum and bass ‒ Ed Rush, Optical, Goldie, Photek, nebo breakbeat ‒ Plump DJs, Adam Freeland, Chemical Brothers. A k nim hlavně patří mnoho „menších“ nebo „no name“ projektů.
V roce 1996 mi bylo 16, takže Ohm Square a Šeptej mě zasáhly v tom správném věku a jsou pro mě naprosto kultovní záležitostí. Tobě bylo 16 už před revolucí. Jaká hudba nebo filmy byly pro tebe formativní? Dostal ses k nim před rokem 89, nebo ty pro mládí nejsilnější hudební a filmové momenty přišly až pak?
K těm domácím (a Amadeovi) před revolucí k těm ostatním později. Dostával jsem se k nim postupně. Nikdy mě moc nebavily blockbustery, spíš mám rád věci s nějakou myšlenkou. Od komedií po dokumenty. Takže, jako celá moje generace, jsem formován starými českými filmy a pak mám rád z těch devadesátek klasiky třeba Jarmusche či Wenderse, Lynche, Boylea a Tarantina.
Viděly tvoje děti Šeptej? Co na to říkaly? A baví je a jejich vrstevníky hudba Ohm Square? Trendy se dnes vrací k devadesátkám a nultým rokům, to by je mohla brát tehdejší móda i hudba, ne?
Viděly, ale nebyl jsem u toho. Už jsou velké, dceři je 20 a synovi 23. Myslím, že Ohm Square je docela baví. V létě byly na skvělým festivalu Povaleč, kde jsme hráli, i se svými kamarády, vrstevníky. A samozřejmě i nějaký prvky módy z devadesátek se u nich objevují.
Máte v publiku hlavně skalní fanoušky, kteří s vámi vyrostli, nebo zavítají i mladší?
Teď na výročním turné jsou to především lidi mezi 40 a 60. Ale v létě na festivalech to býval často věkový mix.
My jsme dřív všichni opečovávali cédéčka z Tripmagu, Ultramixu…, kde vycházely kompilace nové české produkce, a všichni jsme vyrostli na tom stejném. Dnes má mladá generace úplně jiné možnosti, vzniká spousta nové hudby, kterou je jednoduché vydat ven. Zas je ale asi těžší je zaujmout a tu pozornost si udržet. Jak tu proměnu vnímáš jako producent?
Mění se všechno a hudební průmysl se za těch 30 let otočil několikrát ‒z vinylů a kazet na CDčka, nahrávací CD, internet, streamy, AI. Nám se může zdát, že je to složité, ale nastupující generace, pokud se tomu chce věnovat, se určitě zorientuje a zjistí, co a jak. Vždyť se dneska dá na všechno zeptat.
Josef Sedloň napsal, že Ohm Square jsou letos v nejlepší formě. Připadáte si tak?
Josef je strašně hodný kluk a lichotí nám. Je fakt, že nás to baví, a tím, že spolupracujeme na Rituálech se studenty UMPRUM, Davidem Vrbíkem a Jakubem Dvořákem, i hodně obohacuje. Kreativně, energií…
A jak jsou na tom Ohm Square z hlediska tělesné a duševní formy? Co vám pomáhá se v té formě udržovat?
Charlotte chodí cvičit, já rád jezdím na kole, běhám, hraju fotbal. Ale jediný, v čem se ještě zlepšuju, je plavání.
Oslavy třicátin vyvrcholí koncertem v pražské Roxy v úterý 10. listopadu. Oproti letošním vystoupením na festivalech to bude větší. Co uvidíme?
Právě že na festivalech (speciálně na Povaleči) bylo většinou hodně lidí. Ale v Roxy budeme mít jedinečný koncert pro výše zmíněnou spolupráci. David Vrbík (Vektroskop) tam provětrá svůj laser, Jakub Dvořák představí další světelnou vychytávku a studenti designu a digitálních technologií vyrobili projekce. Vše bude propojené.
A přijdou i hosté, kteří se během těch let s Ohm Square propojili?
Přesně, v pár skladbách vystoupí i zakládající členové Dušan a Jan5 a Mirek Lacko, který s námi dlouho vystupoval.
Co čeká Ohm Square potom?
Po koncertě si pár dní odfrkneme a pak uvidíme, kdy navážeme na naše letošní EP Fluxus Residuus. Jestli zase někde najdeme nejen zbytkovou energii.
