Dvě těhotenství, dvě kojení a šest let, kdy dávala přednost všem ostatním. Když se Klára rozhodla vrátit k sobě, nehledala nové tělo. Hledala to své. Příběh o tom, že operace prsou nemusí být rozmarem, ale tečkou za jednou životní kapitolou.
Roky pro ostatní
Kláře je pětatřicet a pracuje v marketingu. Má dva malé syny a manžela, se kterým se před pár lety přestěhovali z centra Prahy do domu se zahradou. Když se jí zeptáte, co se za posledních šest let změnilo nejvíc, nezačne u práce ani u stěhování. „Já,“ řekne prostě.
Obě děti kojila, dohromady skoro tři roky. „Nikdy bych neřekla, že mi to vadí. Byla jsem na své tělo vlastně pyšná. Odneslo dvě těhotenství a vykrmilo dva kluky,“ říká. Jenže zrcadlo mluvilo jinak. Prsa ztratila objem, povolila a poklesla. Šaty s hlubším výstřihem zůstaly ve skříni, na dovolené volila plavky, které víc zakrývaly, než slušely.
„Nebyla to marnivost. Spíš zvláštní pocit, že se dívám na někoho, kdo mi je trochu cizí. Všechno ostatní jsem si v životě dokázala nastavit podle sebe. Tohle ne.“ Rozhodnutí odkládala dva roky. Pokaždé se našlo něco důležitějšího: velká kampaň, nástup staršího syna do školy, nemoc v rodině.
Konzultace, která nic neprodávala
Bála se dvou věcí. Že výsledek bude vypadat uměle. A že ji někdo bude přemlouvat. Kamarádka jí doporučila plastického chirurga MUDr. Alexandra Vatľaka, který se dlouhodobě věnuje chirurgii prsou a vede plastickou chirurgii na pražské klinice ISCARE.
„Čekala jsem katalog implantátů a otázku, jakou velikost si přeju. Místo toho jsme skoro hodinu mluvili o mně. Jak žiju, co mi vadí, co chci, aby zůstalo,“ vzpomíná Klára.
Podle doktora Vatľaka je to přesně ten moment, kdy se rozhoduje o výsledku. „Žena po porodech a kojení obvykle nepřichází s tím, že chce velká prsa. Přichází s tím, že chce zpátky svůj tvar. Mým cílem rozhodně není zvolit co největší implantát, ale takový, který bude odpovídat její postavě, šířce hrudníku i kvalitě tkání,“ vysvětluje.
Klára přiznává, že si původně představovala o něco větší velikost. „Doktor mi v klidu ukázal, co by to znamenalo pro moji kůži a jak by to vypadalo za deset let. Neřekl ne. Řekl proč. To mě přesvědčilo víc než jakákoli fotka.“
Objem i tvar
U Kláry se sešly dvě věci, které jsou po těhotenství a kojení časté. Prsům chyběl objem a zároveň byla povolená, s níže posazenými dvorci. Samotný implantát by v takové situaci nestačil. Doplnil by plnost, ale pokles by nevyřešil, spíš by ho zvýraznil.
Doktor Vatľak proto zvolil kombinaci augmentace a modelace během jedné operace. Implantát vrací objem, modelace odstraní přebytečnou kůži, zpevní tvar a posune dvorec s bradavkou do přirozenější polohy. Je to náročnější výkon než samotné zvětšení, protože oba kroky musí být přesně vyvážené.
„Velikost implantátu tu volím s ohledem na dvě protichůdné věci. Nesmí být příliš velký, aby nezvyšoval napětí v kůži a v jizvách. Zároveň ale musí nahradit i část tkáně, kterou při modelaci odebereme. Je to chirurgie centimetrů a gramů,“ popisuje lékař. „Dobrý výsledek nevzniká výběrem implantátu samotného, ale správným řešením celého tvaru prsu.“
Upřímně i o tom, co nejde
Nejvíc si Klára cení něčeho, co by v rozhovoru s chirurgem nečekala. Mluvili spolu i o tom, co operace nedokáže. „Úplnou souměrnost vám nikdo nedá, protože v lidském těle prakticky neexistuje. Asymetrii můžeme co nejvíc zmírnit, ale slibovat zrcadlový obraz by bylo nefér,“ říká doktor Vatľak.
Stejně otevřeně mluví o kůži. Po dvou těhotenstvích bývá tenčí, se striemi, a tělo se dál mění. „Časný výsledek může být krásný, ale tkáně mohou časem znovu trochu povolit. Někdy je pak vhodná drobná korekce. Neznamená to, že první operace byla špatně. Jen to, že některé vlastnosti kůže operací změnit nejde. Proto o tom chci mluvit dopředu, ne až potom.“
„Paradoxně mě to uklidnilo,“ říká Klára. „Když vám někdo řekne i to nepříjemné, věříte mu i to hezké.“
Rok poté
První týdny po operaci chtěly trpělivost a pomoc celé rodiny. Manžel převzal ranní provoz a kluci se naučili, že mamince se teď chvíli neskáče do náruče. Jizvy postupně bledly, tvar se usazoval.
Loni v létě Klára poprvé po letech plavala v moři v plavkách, které si vybrala, protože se jí líbily. Ne proto, že něco schovaly. „Nejde o to, že bych byla krásnější. Jde o to, že se zase cítím jako já. Nedělala jsem to pro manžela ani pro nikoho jiného. Byla to tečka za kapitolou, kdy jsem byla hlavně máma.“
Doktor Vatľak to vidí podobně. „Výsledkem by neměla být jen větší nebo výš posazená prsa, ale přirozený tvar, který ladí s celou postavou. Nejlepší pochvala je, když si okolí všimne, že žena vypadá dobře, a neví proč.“
