Patrik Florián je známým hybatelem dění na domácí tvůrčí scéně. Dlouholetý redaktor lifestylových časopisů od roku 2022 řídí marketing a komunikaci festivalu DesignBlok. Jaká je jeho profesní dráha, kde se mu líbí a na co z letošního DesignBloku, který se koná od 7. do 11. října, se těší?
Design a umění ho zajímaly odmala, navrhoval si proměny dětského pokoje a pozoroval, jak bydlí jeho kamarádi. „Věřím, že to, čím se obklopujeme, na nás má zásadní vliv. Britský výtvarník William Morris apeloval, abychom neměli doma nic, co není skutečně užitečné nebo co nám nepřipadá krásné. Tím ale nemyslím, že je třeba utrácet za značkové vybavení, spíš se snažit přenést do domova kousek sebe,“ vysvětluje.
„Vztah ke kvalitním a ideálně lokálně vyrobeným věcem i to, že méně je více, ve mně od malička pěstovala babička. Přirozeně razila přístup, že je lepší našetřit si na pořádné vybavení, což vede k tomu, že si jej člověk více váží a lépe se o něj stará. V jejím bytě a na chalupě mělo všechno svoje místo – moderní se tam potkávalo se starožitnostmi a o věci nás učila vždy pečovat. To mi zůstalo dodnes. Do nábytku a věcí, které mi slouží každý den, mi není líto investovat. A vedle toho také do dobrého jídla. To jsou věci, na kterých by člověk, pokud si to může dovolit, neměl šetřit.“
S nadšením vaří a hostí své přátele, proto mu doma nesmí chybět pořádný stůl a židle Ton. „Pár kousků mám z IKEA, nějaký skandinávský design, lampy Artemide, ručně tkaný marocký koberec, české povlečení a až příliš mnoho váz od českých designérů. Úplně nejradši nakupuju v severských vintage shopech a pokud to jde, vyhýbám se umělým materiálům. Rád věci po určité době posílám dál, udělám radost rodině nebo přátelům. Baví mě vybavovat byt mé mámy, je to takový náš společný projekt.“
Chuť dělat změny
Kariérní směřování k designu bylo přirozené. V jedenadvaceti požádal o neplacenou stáž ve slow-living magazínu Soffa, což se vyvinulo ve full time job. „Nejprve jsem se učil psát, pak jsem dostal na starosti fotostory. Naučil jsem se tvořit obsah, ale také jak pracovat s komunitou čtenářů po celém světě.“ To mu otevřelo dveře do předních českých lifestylových médií. Pracoval pro Forbes, přílohy LN Esprit a HN Proč ne?!, Elle a Elle Decoration, Esquire nebo Dolce Vitu.
Díky tomu se seznámil s lidmi, kteří stojí za festivaly DesignBlok a Křehký Mikulov a oceněním Czech Grand Design. Stal se nejmladším členem Akademie designu ČR, jež ceny Czech Grand Design uděluje, a usedl v porotě Diploma Selection na DesignBloku.
První nabídku pracovat pro DesignBlok v roce 2020 kvůli jiným závazkům odmítl. Po čase mu ale ředitelka DesignBloku Jana Zielinski zavolala znovu. „Byl jsem zrovna v kampusu švýcarské značky Vitra a dobře se bavil. Ozvalo se jen: ,Až budeš zpátky v Praze, přijď. Neptej se proč a prostě přijď.‘“ Tentokrát už do toho šel, s jednou podmínkou – aby tam byl prostor a chuť pro změnu a nové nápady. „Do dnes neexistuje projekt nebo nápad, který by Jana Zielinski smetla ze stolu nebo nepodpořila.“
Podílel se na zásadních výstavách českého designu v Miláně, Bruselu a Mnichově. Ve výrobě je i kniha k 20. výročí Czech Grand Design. Postavil si silný komunikační tým, s nímž představil platformu #DesignBlok Selects, jež zasahuje miliony uživatelů, a spustil komunitní klub Design(Blok) Lovers pro setkávání fanoušků designu během celého roku. „Máme za sebou úspěšné běhy s designéry, promítání posledního Almodóvara v Lucerně s diskuzí o designu v jeho filmech, chystáme běh a broušení skla ve sklárně Rückl. Plánujeme workshopy pro děti, komentované prohlídky, návštěvy ateliérů a mnoho dalšího.“
Na vlně adrenalinu
Letošní DesignBlok je výjimečný mj. tím, že se s ním po rekonstrukci znovu otevírá Průmyslový palác na Výstavišti. „Je to trochu osudové, na DesignBloku v roce 2017 mu uletěla část střechy,“ vzpomíná Patrik. „Nemůžu se dočkat, jak se do festivalu propíše nová vizuální identita od studia Permanent Office, stejně jako dotažení nového webu designblok.cz, který usnadní orientaci v programu a přiblíží digitální zážitek kvalitě festivalu.“ Je zvědavý i na špičku evropských talentů v soutěži nejlepších diplomových prací Diploma Selection.
„Úplně nejvíc se těším na samotný start festivalu. Na týden, kdy člověk jede na vlně adrenalinu, téměř nespí, přestěhuje se na chvíli do výstavních paláců, potkává tisíce zajímavých lidí a často si i zatancuje s hvězdnými designéry. A upřímně také na náš tradiční přípitek šampaňským v kanceláři na Újezdě, kterým slavíme, že jsme to společně zvládli,“ přiznává. „Nejdůležitější pro mě je, že jsou naše akce otevřené všem. Vítáme rodiny s dětmi, seniory, studenty i lidi, kterým je design cizí, ale zajímají se o okolní svět. A hlavně dělám se skvělou partou lidí, takže je to splněný sen.“
Všechno, co má rád
Čím více cestuju a objevuju svět, tím více se mi v Česku líbí. Mám rád zdejší hory a přírodu. Perfektní přístup k městskému plánování má Litomyšl, je to skutečně obdivuhodné město, které generuje kreativitu a laskavost a jehož obyvatelé jsou na něj právoplatně pyšní.
Jídlo miluju a restaurace taky. Skvělou službu dělá v Praze síť Ambiente, mám rád bistro mých přátel Etapa. Mile mě překvapily čínské bistro LaBuLa na Vinohradech nebo restaurace Úvoz pod Pražským hradem. Hodně mě těší, že se člověk výborně nají také v regionech.
Mé nejoblíbenější místo v Praze je Stromovka. Takový pražský Central Park se vším všudy. Rád si tam jdu zaběhat nebo si lehnu do trávy s naší fenkou Lottou, čtu Hermanna Hesseho a pozoruju dění okolo.
Vynikající výstavní program má Kunsthalle, ale i Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně, GASK v Kutné Hoře a Galerie Lázně Liberec.
Často navštěvuju Dánsko. Miluju kodaňskou galerii Ny Carlsberg Glyptotek a muzeum Louisiana na severu. Jednou do roka si nenechám ujít návštěvu ostrova Bornholm s přáteli, kde mě čekají klid, příroda, moře, borovice, uzené ryby a ty nejlepší antiky.
Letos na jaře jsem se zamiloval do New Yorku, kam bych se brzy rád vrátil.
Všem bych doporučil navštívit Vitra Campus ve Weilu nad Rýnem. Zahrada od Pieta Oudolfa je krásná a program tamějších galerií nabitý za každého ročního období.
Svícny Iittala Festivo, které navrhl v roce 1967 Timo Sarpaneva, jsem pořídil v Oslu na blešáku, a figurka Freddieho (Mercuryho) je od Terezy Talichové alias Tititi. Jana Zielinski má Davida Bowieho, jednou se snad potkají a pustíme jim Under Pressure z koncertu Live Aid 1985!
