Někdo sní o drahé dovolené, jiný o tom vyjít na čerstvý vzduch před vlastní dům. To se týká v naší zemi velkého množství seniorů, kteří jsou ale stále málo slyšet a systém jim často pomocnou ruku nepodá.
Řešení bytové otázky ve vyšším věku, a zejména při omezení nebo ztrátě soběstačnosti, je tématem, na které česká společnost pořád není dostatečně připravená. Je úkolem nejen médií přinášet potřebné informace zaměřené cíleně na problematiku bydlení seniorů, přípravu na stáří po psychologické stránce, o fyzický trénink a podporu tělesné kondice, o vytvoření dostatečné finanční rezervy, ale i úkolem každého z nás. Už dnes. V aktivním věku. Je možné byty včas přestavět, zařídit bezpečně zejména koupelnu a sociální zařízení, rozšířit dveře, kterými by eventuálně projel invalidní vozík. Jakkoli se to dnes zdá být nákladné, uhradit úpravy z důchodu bude ještě mnohem složitější. Alternativou je samozřejmě i stěhování do menšího, tedy levnějšího, nebo přízemního bytu. Podle doporučení geriatrů je takový krok ale třeba udělat v relativně příznivém věku. Starší lidé totiž jen obtížně snášejí radikální změnu prostředí a na přestěhování se jen složitě adaptují.
Obyčejná procházka na čerstvém vzduchu jako nedosažitelný sen
Panu Jaroslavovi bude 86 let. Moc by si přál vyjít občas ven. Na čerstvý vzduch, mezi lidi, do reálného světa. Jeho zdraví mu ale nedovolí zvládnout tři podlaží, která ho od jeho snu dělí. Aby mohl být soběstačnější a občas vyjít ven na krátkou procházku, potřebuje pan Jaroslav pojízdnou schodišťovou sedačku. Usnadnila by život nejen jemu, ale také dalším starším obyvatelům domu, kteří by ji mohli využívat. O pomoc s financováním sedačky požádal také Úřad práce. Žádost však byla po více než roce posuzování zamítnutá. Shromáždění SVJ mu sice umožnilo instalaci pojízdné sedačky ve společných prostorách domu, bohužel ale nemá dostatek peněz na její úhradu.
Úředníci nepomohli, proto se rozhodl poprosit o pomoc cizí lid, ačkoli je to pro dříve narozené často velmi těžké. Hledá cestu, jak zaplatit pojízdnou schodišťovou sedačku tak, aby nebyl vězněm ve vlastním bytě. „Bydlím v třípodlažním domě bez výtahu, kde se pohyb mezi patry pro mě stal téměř nemožným. Už tři roky mám vážné problémy s pohybem, chůze s holí je obtížná i po rovině,“ vysvětluje dárcům, které na dárcovské platformě Znesnáze prosí o pomoc.
Jeden z tisíců
Seniorů, jako je pan Jaroslav, je v naší zemi více, než si umíme představit. Většina bytů, které obývají senioři nad 65 let, neposkytuje podle studie Diakonie ČCE dostatek bezpečí při zhoršených smyslových nebo pohybových schopnostech svých obyvatelů. Přitom žít v prostředí, které je nám důvěrně známé, je důležitou hodnotou, která tvoří kvalitu života nejen ve stáří. V pobytových zařízeních sociálních služeb se často ocitají lidé, jejichž zdravotní stav ještě nevyžaduje stálou péči. Dostali se tam jen proto, že jejich domov se pro ně stal klecí, odkud nemohli vycházet, neměli přístup k hygienickému zázemí, hrozilo jim nebezpečí pádu nebo chyběla možnost dovolat se pomoci v případě potřeby.
Více než 1 800 000 lidí nad 60 let však žije ve svých domácnostech a právě na bydlení těchto seniorů se zaměřuje publikace Diakonie ČCE. Demografický vývoj navíc ukazuje, že v roce 2050 senioři nad 65 let budou tvořit skoro třetinu všech obyvatel. Prodlužující se věk naznačuje, že v nedaleké budoucnosti bude žít v naší zemi téměř milion seniorů ve věku nad 80 let, což je podstatně více, než je tomu dnes.
