Americká umělkyně Kit Mizeres, jejíž snové ilustrace se staly součástí nové kolekce značky MEDICINE, vytváří světy, ve kterých se prolínají folklor, mytologie, osobní symbolika i vzpomínky z cest. Ve svých surrealistických dílech plných podivuhodných bytostí, duchů a emocí zkoumá témata samoty, proměny i osobní mytologie. V rozhovoru jsme si povídali o tom, proč nemusí být umění pochopeno, aby nás zasáhlo, jak vznikají její vlastní symboly i o tom, jaké bylo vidět svou tvorbu přenesenou do světa módy.
Vaše tvorba silně propojuje realitu se sny a instinktem. Jak poznáte okamžik, kdy je dílo hotové?
Bohužel, pro mě obraz nikdy není skutečně hotový. Často se říká, že ti nejlepší umělci přesně vědí, kdy přestat, protože je velmi snadné obraz přepracovat až do bodu, kdy ho zničíte. A musím přiznat, že právě to je dovednost, kterou jsem si zatím neosvojila. V poslední době je to dokonce něco, co mě doslova pronásleduje ve dne v noci. Obraz většinou považuji za dokončený až ve chvíli, kdy jsem po nekonečných hodinách práce na pokraji šílenství. To je obvykle můj signál, že je čas přestat. Anebo mě prostě příliš láká začít nový obraz a já tomu podlehnu. Začátky nových děl jsou pro mě čistá radost, jejich dokončování je naopak utrpení.
Ve své tvorbě často pracujete se symboly, přesto si je každý může vyložit jinak. Je pro vás důležité, aby diváci vašim obrazům rozuměli, nebo spíše aby je emocionálně prožili?
Rozhodně se snažím o tu druhou možnost. Mnoho mých děl je skutečně prostoupeno velmi osobní symbolikou. Často obsahují významy, o kterých doufám, že nebudou na první pohled čitelné pro každého, protože některé z nich jsou pro mě příliš osobní nebo možná i trochu trapné na to, abych o nich otevřeně mluvila.
Zároveň jsem si ale vytvořila tradici, že každému, kdo si pořídí originál obrazu, prozradím jeho tajemství. A v poslední době se snažím být odvážnější i ve sdílení významů některých svých děl. Přesto si myslím, že umění by nemělo být vždy vysvětlováno. Pokud musí být divákovi řečeno, co si má o díle myslet nebo co by měl cítit, pak to pravděpodobně není příliš dobré umění. Pokud ale obraz vyvolá jakoukoli emoci, ať už pozitivní nebo negativní, pak plní svůj účel. Doufám, že moje tvorba dokáže v lidech vyvolat právě takovou reakci, ať už znají její symboliku, nebo ne.
Inspirujete se folklorem, mytologií i jungovskou psychologií. Který z těchto vlivů je vám dnes nejbližší a proč?
Momentálně asi folklor a lidové umění. Je to hlavně proto, že jako člověk, který neustále cestuje, se s nimi setkávám téměř každý den. Ať už jde o tradiční textilní vzory, místní lidové umění, kulturní tradice nebo hudbu, jsou to všechno velmi konkrétní zážitky, které mě dokážou úplně pohltit. Je těžké necítit inspiraci, když jste jim tak blízko.
Psychologie a symbolika se v mé tvorbě stále objevují, zejména během pomalého a meditativního procesu převádění vizuálních inspirací na papír. V poslední době mám ale pocit, že mnoho univerzálně známých symbolů bylo používáno tak často, až se staly předvídatelnými. Proto se dnes snažím vytvářet vlastní symboly a vlastní vizuální jazyk.
Vaše tvorba se stala součástí kolekce značky MEDICINE, která přesahuje hranice módy i do interiérů. Jak se vám podařilo vytvořit vizuální jazyk, který v těchto různých prostředích funguje tak přirozeně?
Upřímně, vždy jsem měla spíše obavy, že moje tvorba může působit příliš výrazně nebo možná až trochu nekompromisně na to, aby dobře fungovala v módě nebo interiérech. O to víc mě těší, když lidé říkají opak.
Po většinu své kariéry jsem byla natolik soustředěná na samotný proces tvorby, že jsem vlastně nepřemýšlela o tom, jak by moje díla mohla vypadat na oblečení nebo na stěnách něčího domova. Teprve nedávno mě tato myšlenka naplno zasáhla. Přinutila mě odstoupit a podívat se na svou tvorbu jako celek. A právě díky tomu ve mně začaly vznikat nové nápady, které mě snad brzy posunou daleko za hranice mé komfortní zóny.
Ve vašich dílech se často objevují témata samoty, proměny a mytologie. Jak se tato témata vyvíjela spolu s vaší osobní cestou?
Víte, vlastně se nezměnila tolik, jak by si člověk mohl myslet. Alespoň ne uvnitř mě. Moje životní okolnosti se v průběhu let proměňovaly, ale témata samoty, introspekce a vnitřního světa zůstala překvapivě stejná.
Myslím si ale, že se změnil způsob, jakým je zpracovávám vizuálně. Moje práce jsou dnes přesnější, čistší a detailnější než dříve. Umění pro mě vždy bylo formou meditace, a proto věnuji velkou pozornost drobným detailům, strukturám nebo třeba kresbě srsti. V poslední době si ale tuto svou tendenci uvědomuji čím dál víc a mám pocit, že je čas něco změnit.
Ráda bych začala vytvářet větší a expresivnější obrazy. Poprvé po mnoha letech mám stabilnější zázemí a prostor, kde mohu pracovat ve větším měřítku a nemuset se tolik soustředit na každý detail. Jsem zvědavá, kam mě tato nová cesta zavede.
