Každý doma máme nějakou hezkou plátěnku nebo aspoň slušnou opakovaně použitelnou tašku, jenže na ni kolikrát zapomeneme a v obchodě pak třeba skončíme s další zbytečnou igelitkou. Zkusme na to myslet 3. července, na ten den totiž připadá Mezinárodní den bez plastových tašek, který připomíná, jak igelitky škodí přírodě i našemu zdraví.
Ročně se na světě použije 5 bilionů igelitek, což je dost abstraktní číslo. Pro snazší představu to dělá 160 tisíc každou sekundu. Většina tašek si svou slávu dlouho neužije. V průměru jedna z nich poslouží pouhých 12 minut a pak letí do koše, v lepším případě. Ovšem ani vyhození do tříděného odpadu moc nepomůže. Recykluje se zanedbatelné množství, ani ne jedno procento. Když taková taška zůstane pohozená někde venku, bude tam strašit ještě naše prapraprapra…vnoučata, trvá jí totiž stovky let, než se rozloží.
A škodí i pak. Rozpadne se na mikroplasty, které kontaminují půdu a vodu. Našly se už i v Himálaji a na Antarktidě. Mají je v sobě rostliny, zvířata i lidé. Vědci z Ostravy jako první na světě objevili mikroplasty i v placentě a v plodové vodě. Plasty používané na výrobu tašek nebo lahví obsahují chemické přísady, jako jsou endokrinní disruptory, které mají negativní vliv na zdraví; spojují se s rizikem rakoviny či vrozených vad. Chemikálie z igelitek taky narušují růst nejdůležitějších mikroorganismů na světě, mořské bakterie Prochlorococcus, která je zodpovědná za produkci desetiny kyslíku na planetě. A pak jsou tu jasně viditelné důsledky. Neuvěřitelných 8 milion tun plastového odpadu ročně skončí v mořích. Asi jsme všichni viděli fotky udušených zvířat nebo zamotaných do cárů plastu. Například zhruba třetina uhynulých mořských želv kožatek velkých měla v žaludku plasty.
Pryč s igelitkami
Bangladéš se stal v roce 2002 první zemí na světě, která úplně zakázala plastové tašky. Nevedly k tomu ani tak vznešené ekologické ideály, jako zjevné dopady znečištění. Vyhozené igelitky ucpávaly odvodňovací systém, což vyústilo v tragické záplavy. Čína první plány představila v roce 2008. Motivací bylo i ukázat se v lepším světle v souvislosti s pořádáním olympijských her. Zakázala nejtenčí pytlíky, které se prakticky nedají znovu použít, a nařídila zpoplatnění těch odolnějších. A v průběhu let se jí podařilo snížit spotřebu igelitek o 44 procent. Afrika, která nemá tak úplně vyřešené odpadové hospodářství, šla cestou úplných zákazů a stala se kontinentem s nejvyším počtem zemí, které řekly plastovým taškám a pytlíkům sbohem.
Evropa sází spíš na ekonomická opatření. Dánsko už v roce 1993 uvalilo na plastové tašky daň. U nás skončily bezplatné igelitky v roce 2018, od té doby si za ně zaplatíme. V srpnu 2026 začne v Evropské unii v rámci Green Dealu platit nařízení o obalech (PPWR), které říká, že od roku 2030 musejí být všechny obalové materiály (tedy nejen plasty) plně recyklovatelné. Omezuje se tím používání jednorázových obalů a podniky, které nabízejí take-away, by taky měly zákazníkům bezplatně umožnit přinést si vlastní nádoby.
Co můžeme dělat do té doby? Když už máme igelitky, nehromadit si je doma v šuplíku, ale opravdu je opakovaně používat. A pak si samozřejmě nezapomínat nosit na nákupy alternativy, třeba v podobě síťovek nebo plátěných tašek, které jsou nejen odolné, ale rozhodně i líp vypadají.
