Na začátku roku bývá zvykem si něco slíbit. Začít znovu. Lépe. Vymyslet plán, kterým napravíme to, co se loni nestihlo. Odhodlaně stanovujeme nové cíle a ještě odhodlaněji se mnohdy držíme plánu k jejich naplnění.
Ale právě tady často začíná jemný, nenápadný tlak. Ne proto, že bychom si nepřáli změnu. Ale protože jsme se naučili věřit, že ji musíme vymyslet rychle, přesně, v daný termín a ideálně bezchybně. S přesným deadlinem, měřitelnými výsledky, sebekázní. Jenže náš mozek takto nefunguje.
Cíl není úkol ke splnění
Cíl by v ideálním případě neměl být definován ničím jiným než naší chutí a potřebou se stát autentičtější verzí sebe sama. Je to zrcadlo. Otisk hodnot, ke kterým se chceme přiblížit. Tiché přání, které se vynořuje dřív, než ho dokážeme přesně pojmenovat.
Ve chvíli, kdy k cíli přistoupíme jako k úkolu, začínáme ho více měřit logikou, výkonem, očekáváním. Ale změny, které budou trvat dlouhodobě, se rodí jinde. V prostoru, kde se propojí myšlení, emoce a tělo.
Neurověda tento proces popisuje takto: Pokud jsme pod tlakem, mozek aktivuje stresovou reakci. A v tu chvíli se uzavírá přístup k našim poznávacím funkcím, jako jsou tvořivost, intuice, nějaký vnitřní kompas. Tedy jsme více než jindy vzdáleni od toho, kým jsme my. Naopak, když naše cíle vycházejí z toho, co nám dává smysl a dělá radost, a dovolíme si zpomalit, aktivují se centra učení, integrace a motivace. Cíl pak není dalším úkolem. Cíl je vnitřní rozhodnutí, které má pevné kořeny.
Proto má smysl začít jinak.
Ptejte se jinak
Ne: „Co chci stihnout?“
Ale: „Kým se chci stát?“
Ne: „Jak to udělám správně?“
Ale: „Co pro mě teď má skutečný význam?“
Ne: „Co musím změnit?“
Ale: „Co mi uplynulý rok ukázal, že to potřebuji jinak?“
Cíle, které vycházejí z vnitřní motivace, mají jinou energii než ty, které si přikážeme. Nejsou postavené na vině ani na tlaku. Spíš na úctě k tomu, co už víme, co jsme zažili a co si přejeme rozvinout.
Malé kroky jako známka moudrosti
V kultuře orientované na výkon máme často pocit, že bychom měli začít „ve velkém“. Překopat životní styl. Zařadit nové návyky. Změnit sebe. Ale naše nervová soustava na takto dramatické změny není stavěná. Velké cíle bez vnitřní opory často jen znásobí vnitřní napětí.
Naopak. Když je cíl realistický, jasně ukotvený a propojený s tím, kým jsme, náš mozek vnímá cíl jako dosažitelný. Když to vše doplňujeme o pravidelné všímání si vlastního pokroku, posiluje se tím naše vnitřní motivace, rozvíjí se pocit kompetence a bezpečí. A právě to jsou klíčové prvky trvalé změny.
Malé kroky nejsou „malé“ kroky. Jsou projevem zralosti. Zrcadlí kvalitu, ne kvantitu. A trpělivost se pak stává naším přirozeným parťákem. Proč? Protože když nás baví cesta a adekvátně se odměňujeme, nemusíme čekat až na dosažení cíle.
Srovnávejte se jen se sebou
Sociální sítě, porovnávání, orientace na výsledky druhých… To všechno může narušit naši schopnost slyšet a respektovat vlastní rytmus. A přitom právě ten je tím nejcennějším ukazatelem.
Možná se letos rozhodnete změnit směr. Možná jen vybíráte jinou cestu, kterou se chcete dostat k cílové rovince. A možná se chcete na chvilku zastavit na místě, kde jste. Ať už je vaše současná poloha jakákoliv, pamatujte, že to nejpodstatnější je zůstat v kontaku sami se sebou. Ve finále totiž naši životní cestu za nás neujde nikdo jiný, jen my sami. Tak si ji užijme.
Co nám může pomoci zůstat v kontaktu sami se sebou?
-
Zeptejme se na konci dne: „Co jsem dnes udělala pro sebe?“ Ne pro svou práci, pro vztah, ale skutečně pro sebe.
-
Dovolme si malý reset. Třeba jen tím, že si všimneme svého dechu, uvolníme čelisti, necháme pozornost klesnout z hlavy do těla.
-
Změňme své měřítko dne: Zkusme neměřit úspěšnost svého dne dle množství splněných úkolů, ale podle toho, co se nám podařilo udělat v souladu s tím, kým si přejeme stát.
Uznání není odměna za naplnění vize. Je to základní výživa pro naši psychiku
Naše motivace je přímo propojena s mírou uznání. Pokud se chválíme jen za výsledky, podvědomě vytváříme podmínku: „Zasloužím si uznání, jen když…“ Vnitřní pocit stability vzniká opačným způsobem. Tedy, nezohledňujeme jen finální fázi cesty, ale víme, že je to právě naše snaha, která má výraznou hodnotu. Nezapomínejme se oceňovat za to, co se nám podařilo.
Návrat k sobě
Dělat věci jinak by nemělo znamenat dělat je dokonale. Mělo by to být o tom dělat je vědomě. A s laskavostí k sobě.
Ať už si letos přejete cokoliv, možná zjistíte, že to nejcennější novoroční rozhodnutí nespočívá v tom něco přidat, ale zdůraznit, co pro vás znamená být skutečně sami sebou.
Claudie Cross Křížová
Autorka je profesionální koučka a konzultantka zaměřená na mentální rozvoj ve firemním prostředí a spolupráci s těmi, kteří jsou na rozcestí, čelí výzvám a usilují o růst. Specializuje se na dosahování klientských cílů skrze porozumění myšlení a praktické využití neurovědy v každodenním životě. Ve svém podcastu Claudie Cross, Za slovy hovořila o úspěších a cestě k naplnění například s 1. místopředsedou Senátu PČR Jiřím Drahošem, kadeřníkem Michalem Zapomělem, tenistkou Andreou Sestini Hlaváčkovou či CEO řady firem. Více na claudiecross.com
