Paní Hana si před pár lety vyjela na dovolenou na Zanzibar a už v Africe zůstala. I když ještě ne tak docela, zatím ji jednou nohou drží v Česku její milovaný dospívající syn na studiích. Přesto její srdce už bije v Tanzanii, kde si našla manžela – masajského válečníka. Příběh jako z knížky? Vlastně ano, a má pokračování. Hanka se rozhodla postavit dům pro náčelníka a zajistit potravu dobytku, který by jinak uhynul.
Dobře znala ta pověstná klišé o Evropankách, které si v exotice najdou partnera. Svobodná máma sedmnáctiletého syna takové plány před odjezdem na dovolenou neměla. Jenže přeskočila jiskra.„Začali jsme si psát a za tři měsíce jsem letěla do Afriky znovu, pořád ještě na Zanzibar. Zjistila jsem, že si máme opravdu hodně co říct, a za další tři měsíce už jsem s Lukou jela do buše k jeho rodině,“ vzpomíná Hana Burcevová. Zanedlouho byla svatba. Starší na ni plivali mléko, porazily se kozy a tančilo se až do noci. Takové jsou vzpomínky na obřad podle tamních rituálů. Rozhodně to není svatba, kterou si Hanka vysnila nebo ji jen ve snu kdy napadla. Neplánovala se po špatné zkušenosti z manželství seznamovat a vše, co jen zavánělo vztahem, „brala obloukem“. Člověk míní, život mění.
V oddacím listě má Hanka svoje jméno a příjmení, protože Masajky manželovo jméno oficiálně nepřebírají. Mezi Masaji je zkrátka Hana Luka, neboli Lukova Hana. Že v Lukově případě nešlo o snahu dostat se za lepším životem do Evropy, napovídá fakt, že oba, teď už podle tanzanských úřadů manželé, plánují žít v Africe. Luka po Evropě netouží. V Česku nebyl a asi se sem ani jen tak nepodívá. Získat vízum je pro něj náročné.
Pomoc novým sousedům a rodině
Hanka se v Tanzanii snaží podporovat masajskou komunitu. V buši, několik hodin jízdy od obce s rozvinutější infrastrukturou, si s mužem vybudovali společný domov. V okolí jsou roztroušeny masajské osady. Do centra je to na motorce sotva 15 minut. Život tam ale není snadný, v jejich okolí není žádná studna a ani zdroj elektřiny.
Období sucha se kvůli klimatickým změnám prodlužuje, deštivější období přichází stále později. A právě období sucha, které teď vrcholí, znamená pro všechny nejtěžší část roku. Zdroje vody jsou téměř vyschlé a chybí pastva pro dobytek, což znamená pro mnoho rodin těžkou situaci. Například mléko je pro Masaje jednou z nejdůležitějších surovin. Až daleko potom ta tolik diskutovaná krev. (Tu konzumují jen příležitostně, pro posilnění.) Vzhledem ke skromným výdělkům si rodiny nemohou dovolit kupovat dostatek krmiva, vitaminů a vody pro dobytek, který pak strádá a někdy i uhyne.
Komunitě by výrazně pomohl nákup pole, kde by se mohly pěstovat plodiny odolnější klimatickým změnám. „V naší oblasti typicky slunečnice, ze kterých se vyrábí následně olej, nebo fazole, hojně využívané ve zdejší kuchyni. Část finančních prostředků by pak byla využita i pro nákup osiva. Každý rok by pak výtěžek ze sklizně mohl sloužit jako zdroj na nákup potravin a krmiva pro přežití období sucha. Dalším cílem je pak výstavba nového důstojného obydlí pro nejstaršího člena sousední bomy (osady), masajského stařešinu, náčelníka, jehož současný dům již není vhodný pro bydlení a hrozí jeho zřícení,“ popisuje Hanka důvody založení sbírky na dárcovské platformě Znesnáze. Věří v dobro a podporu lidí ve své rodné zemi.
V novém obydlí by se pak mohla scházet i „rada starších“. Masajové mají velkou úctu ke starším lidem, věková hierarchie je v jejich kultuře stále aktuální. „Bez rady starších se neobejde žádné požehnání ani důležité rozhodnutí, tedy i náplň sbírky s nimi byla diskutována a záměr byl odsouhlasen. Bez tohoto souhlasu bychom nemohli projekt realizovat. Nový dům pro náčelníka sousední bomy je proto také výrazem úcty a díků, že je nám umožněno zasahovat do rozhodování rady starších,“ vysvětluje Hanka. Na uskutečnění svých plánů potřebuje 270 tisíc. Zhruba 70 000 Kč na vybudování domu a 200 000 Kč na nákup pole a osiva.
V minulosti ve vesnici Hanka založila malou knihovnu, kterou stále rozšiřuje. Místní do té doby žádné knihy neměli, a tak jsou nadšení a vděční. Stejně jako za každý příspěvek na pomoc pro dobytek. „Vážíme si vaší pomoci. Přestože nás neznáte, chcete nám pomoc tam, kde naše síly nestačí. Máte dobrá srdce a náš Enkai (Bůh) vše vidí. Období sucha je pro nás těžké, ke konci období dobytek někdy umírá kvůli nedostatku potravy a vody. Když přijdeme o krávu s teletem, přijdeme i o zdroj mléka, které tvoří podstatnou část naší stravy. Pokud budeme více soběstační, bude z toho těžit i celá komunita. Ashe naleng – velmi děkujeme,“ vzkazuje náčelník.
