Slovem, které v těchto dnech asi nejvíce rezonuje celou společností, je strach. Právě strach ve všech svých podobách je podle miliardáře a matematika Karla Janečka největším nebezpečím dnešní doby. „Když mu podlehneme, zvítězí totality. A to bude konec,” říká v rozhovoru v němž prozradil třeba i to, kdy se nejvíc bál o své děti, proč je pro něj Covid-19 jen hodný brouček nebo jak najít pravdu ve světě plném dezinformací.
Vzpomínáte si, čeho jste se bál jako malý kluk?
Jako dítě jsem se bál fyzické bolesti. Ale od té doby, co jsem zažil asi největší bolest, co v životě člověk zažít může – vyhřezlé plotýnky, kdy jsou přímo drážděny nervy, už se jí nebojím. Když si totiž podobnou věc prožijete, postaví vám to určitou bariéru. A také jsem měl strach, že nebudu nejchytřejší na světě (směje se). Ne, vážně…Odmalička jsem chtěl být vědcem a studovat Matfyz. A tehdy jsem se obával, abych v tom byl dostatečně dobrý.
V tomto ohledu se vaše obavy rozhodně nenaplnily. Je tedy vlastně dnes vůbec něco, čeho se bojíte? V jednom z rozhovorů jsem totiž četla, že nic takového neexistuje…
V jistém smyslu opravdu ne. Samozřejmě mám obavy o svoje děti. A pak má člověk také fyzický strach. Když si stoupnete nad propast a koukáte dolů, tak prostě budete mít strach nebo alespoň silný respekt. Kupodivu to tak už nemám při výskoku z letadla, asi proto, že výška je obrovská. V určitém smyslu už se prostě opravdu nebojím. Prožil jsem si totiž tolik zkušeností a hrozeb, že už mě dneska nic vnějšího jen tak nevystraší.
O děti se ale asi budeme bát vždycky. Kdy jste poprvé pocítil takový ten pravý rodičovský strach?
V době, kdy na mě ve Francii byla vedena nesmyslná a zároveň strašná obvinění, kdy se Yanisova matka snažila o to, abych se se synem nemohl vídat. Tehdy jsem měl obavu, aby se něco takového opravdu nestalo. A jednou v životě se mě zmocnil i hodně velký fyzický strach o dceru Isabelku. My jsme totiž jako rodiče docela ostří, takže když jí bylo půl roku, odjeli jsme do džungle v Peru. Tehdy dceři nebylo vůbec dobře, špatně se jí dýchalo a měla kašel. Musím přiznat, že tehdy jsem se vážně bál, protože to mohlo znamenat cokoliv. A navíc když dítě kašle, je to jedna z nejnebezpečnějších věcí.
Od dobrodružných cest vás to ale neodradilo…
Tehdy jí bylo jen půl roku, teď už jsou jí dva, takže už jde zase o něco jiného. Isabelka toho ale na svůj věk viděla opravdu hodně. Během prvního roku svého života se podívala na všechny kontinenty kromě Severní Ameriky a Austrálie. V šesti měsících byla třeba na Jamajce, v devíti zase s Lilií za polárním kruhem.
Jako rodinu vášnivých cestovatelů vás tedy asi hodně ovlivnila současná situace…
Ano, teď moc necestujeme, respektive v létě jsme byli ve Francii a na Krétě, kam se tehdy ještě dalo bez problémů. Teď jsme měli být mimo Evropu. Jinak já už se zdržuji v Čechách, Lilia ještě plánuje delší pobyt na Sahaře. Pro mě není problém být doma, cestování mi zatím zásadně nechybí. Problém mám spíš se situací, v jaké jsme, i když ne kvůli sobě. Myslím totiž, že to, co se v současnosti okolo koronaviru děje, je jedna velká celosvětová hysterie.
Donutila vás tedy pandemie nějakým způsobem vystoupit ze své komfortní zóny?
Mě osobně ne. Tenhle virus jsem osobně řešil organizačně. Moc mi vadí, jak se celá situace zneužívá. Je fakt, že se umírá, ale umírá spousta lidí na různé nemoci. Chápu obavu, že by se mohla zahltit lékařská kapacita v tom smyslu, že nebude dostatek lidí, kteří budou nemocné ošetřovat, což by se klidně mohlo stát. Nicméně ani toto riziko není podle mě dostatečným důvodem pro zavírání škol. Jsou důsledky, které jsou v součtu z dlouhodobého hlediska ještě horší, jako traumata dětí, zvyšování násilí v rodinách a podobné věci. A nemůžeme si ani dát laťku, že chceme minimalizovat počet lidí, kteří umřou. Pokud bychom tohle chtěli, tak zavřeme každého, nikdo nebude moct ven a nikdo z krátkodobého hlediska neumře. Musíme se prostě dívat na všechny aspekty, ne pouze na jeden výsek, který pak prezentují někteří blázni typu doktora Flegra. Já se snažím nahlédnou všechny různé pohledy a došel jsem k závěru, že takováto opatření, aby byla opodstatněná, tak by smrtnost musela být více než 21násobná. To, co bych nazval „pravdivá smrtnost“, je dnes pravděpodobně kolem jednoho promile (ne procenta). Pro vysvětlení, pokud člověk zemře se dvěma stejně závažnými nemocemi, podíl každé nemoci na jeho smrti je 50 %. Uvědomuji si, že to je v praxi těžké objektivně měřit, nicméně Covid je vždy pouze jedna z často mnoha příčin. Reakce v téměř všech zemích, možná s ojedinělou výjimkou Švédska, je zcela neadekvátní nebezpeční tohoto viru. A člověk si pak může klást otázku: Jak je to možné?
Máte nějakou teorii?
Navzdory skutečně nízké smrtnosti koronaviru jsme svědky pro mě fascinující celosvětové paniky až hysterie. Jeden z důvodů může být i mocensko-finanční. Je jasné, že jsou skupiny lidí, kterým situace vyhovuje. Je pravděpodobné, že existují i takové skupiny, které byly na zneužití podobné situace připraveny (nemyslím ale, že virus někdo vědomě rozšířil). Tyto skupiny upevňují svou moc a potenciálně generují zisky manipulacemi obyvatel.
A vyvolávají strach?
Vyvolávání strachu totiž může také přinášet velké výhody. Třeba takový Bill Gates a jeho nadace. To jsou lidé, kteří jsou posedlí tím, že musí proočkovat celý svět proti všemu, což jim přináší moc a možnost kontroly. Byl bych překvapen, kdyby podobné skupiny nevyčkávaly na podobné situace a neměly na ně připravené plány. Navíc tím, že je u tohoto typu viru dlouhá inkubační doba, lidé mají strach z neznámého a často vidí jen to špatné. To je paradox lidské psychiky. Důsledky vyplývající ze strachu jsou horší než důsledky vyplývající z nemocí.
A jak se tedy mohou lidé zahlceni informacemi i dezinformacemi zorientovat v tom, co je pravda, aby mohli se strachem bojovat?
Víte, obrovským problémem doby je to, že jsou lidé rozdělováni, což je dané například tím, jak se volí. K rozdělení společnosti také zásadně přispívají sociální sítě. Odvrácená stránka technologií totiž je, že algoritmy sociálních sítí nadále uměle rozdělují lidi do bublin, protože jsou nastaveny tak, aby maximalizovaly vaši pozornost a posbíraly co největší množství prokliků. Nabízí tak lidem to, s čím souhlasí, utvrzují je v jejich postojích, a ještě jim nabízí více extrémní informace, aby zaujaly. Tím se propasti dále prohlubují. Měli bychom si uvědomit, že to, co dostáváme za zprávy, není náhoda, je to podsouvané a zmanipulované proti každému z nás – ne proto, že to někdo „zlý“ udělal, ale protože tímto způsobem je „kradena“ naše pozornost, a tedy maximalizován reklamní zisk. Dále je důležité aktivně hledat protinázor, dívat se na objektivní zpravodajství, což znamená sledovat více zdrojů. Je zcela klíčové nahlížet na věci z více úhlů pohledu nebo se o to alespoň pokoušet. Potřebujeme lék na rozdělenou společnost. Tím je právě volební systém D21, který díky efektu více hlasů dává výhodu kandidátům, kteří jsou schopni a ochotni spolupracovat. Politická implementace D21 přinese do politiky konsensus a pozitivní (a tedy konstruktivní) předvolební kampaně.
V diskuzích ohledně koronaviru se ale mnozí ohání tím, že přeci používají selský rozum.
Ano, mnoho lidí myslí, jak jsou chytří a selským rozumem to překonají. Ale není to tak. Důležité je si připustit, že nemusím mít pravdu a na základě toho jednat. Klíčová je asymetrie, která spočívá v tom, že to, co se člověku líbí, to klidně podpoří a nemusí tomu ani rozumět, což je v pořádku. Jiná věc ale je, když proti něčemu začnu vystupovat, hanit to a kritizovat. Tehdy totiž musím sakra dobře vědět, že jsem na danou věc odborník. Jenže u nás se jen “hejtuje” a podpory je minimum, což je těžké. Člověk by tedy měl více chválit věci, které se mu líbí, a kritizovat opravdu jen to, čemu rozumí.
Když se ale člověk bojí, tak racionální argumenty často ztrácejí sílu. Co se stane, pokud nás jako společnost strach úplně ochromí?
Gándhí velice trefně řekl, že jen jedna věc je horší než násilí – je to strach. Strach je největší nebezpeční moderní doby. Strach zneužívají diktátoři, strachem se lidé dají nejlépe manipulovat. Jedincům, kteří nejsou zvyklí zase tolik myslet, často jen stačí mít silný pocit. Ale neuvědomují si, že jsou techniky, jak s nimi manipulovat a ten pocit v nich vyvolat. A tak věří lžím. Manipulace a lhaní probíhají celosvětově a ve velkém. Proto říkám, že jsme dnes na křižovatce dějin a probíhá globální změna, která vyvrcholí příští rok. Tuto globální změnu nazývám Sociální singularita 21. Letos a příští rok, ve 21. roce 21. století, se rozhodne, jestli jako společnost a civilizace upadneme do chaosu, nebo jestli uděláme evoluční skok, překonáme naše strachy a začneme spolupracovat a dobře využívat zdroje i možnosti, které máme. Poprvé v historii lidstva jsme schopni žít úplně jiné životy. Dřív to bylo tak, že pokud nějaká skupina lidí chtěla žít v luxusu, devadesát procent společnosti na ně muselo dřít. A to díky technologiím dnes není potřeba. Jediné, co potřeba je, je začít myslet, protože pokud lidé podlehnou strachům, zvítězí totality. A to bude konec. Pro mě je totiž Covid-19 jen brouček, který nám sice situaci ztížil, ale dokopal společnost ke změnám a donutil jít lidi mimo jejich komfortní zónu. Proti strachu mám dokonce emailovou adresu covid.broucek@laska.je. Ten, kdo jde na testy, může zadat tuto emailovou adresu pro zaslání výsledků a poslat na stejnou adresu svůj kontakt, abychom výsledky přeposlali. Může být skvělé, až hodně lidí bude používat tento symbolicky hezký a pozitivní email.
Cítíte, že je svoboda v ohrožení?
Cítím na ni obrovský tlak. Vzpomeňme na případ Jaroslava Duška nebo šikanózní trestní oznámení hejtmanky Jermanové. I mnozí lidé, kteří se vyjadřují odborně, jsou zastrašováni a upírá se jim svoboda slova. A svoboda slova je fundamentální věc, jakmile nebudeme mít svobodu slova, skončíme špatně.
A pocítil jste nějaký podobný tlak i na vaši osobu?
Na mě to zkoušeli dřív a pochopili, že to nemá smysl. Nicméně případů zastrašování je opravdu spousta, třeba v Americe lidé kvůli svým vyjádřením i ztrácí zaměstnání. Náš Institut H21 organizuje 9. listopadu, u příležitosti výročí pádu Berlínské zdi, kampaň na podporu svobody slova, kde budeme ukazovat i na konkrétních příkladech, proč je svoboda důležitá.
Co byste tedy ještě závěrem chtěl vzkázat veřejnosti?
Zkusme mít odvahu i sílu. A místo strachu se zamyslet, co můžeme udělat, abychom se přiblížili společnosti postavené na hodnotách respektu, spolupráce a přátelství (kterou nazývám Humanity 21). Strach je náš největší a skutečný nepřítel. Povznesme se nad negativistickými projevy našich vládních představitelů a dalších “strašidel”. Ano, virus Covid-19 má závažné důsledky pro zdraví některých lidí, nicméně, dovoluji si volně citovat MUDr. Šebka (Lékaři bez hranic): „Choďme ven do přírody, radujme se a posilujme naši imunitu! Potřebujeme se hlavně uklidnit. Tohle není válka ani ebola, zvládneme to.”
