Dagmara Černíková je zakladatelkou online udržitelného tržiště Udrumi, kde sdružuje designové produkty od vybraných lokálních tvůrců. Přeje si udělat z udržitelného nakupování standard a přiblížit lidem příběhy Čechů a Slováků, kteří přinášejí na trh produkty, jež jsou nejen krásné, ale i vyrobené s ohledem na planetu.
Čím jste přispěla k tomu, aby se na planetě žilo líp?
Mým zatím největším počinem je právě založení Udrumi. Frustrovalo mě, že i když jsem se vyznala v problematice udržitelnosti, sama jsem často nadále dělala neekologické volby při nákupech. Na vlastním příkladu mi došlo, že nakupující můžeme motivovat a vzdělávat, jak chceme, ale pokud jim cestu k lokálním eko výrobcům neusnadníme, bude pro ně takový nákup nadále jen okrajová záležitost. Lidé jsou při nakupování zvyklí na komfort, dostupnost a výběr, taková je realita dnešního trhu. Kromě pár nadšenců nechtějí trávit čas procházením jednotlivých eshopů a rozprostřených obchůdků a studováním složení výrobků. Proto pro ně udržitelné výrobce sdružujeme pohodlně a přehledně na jednom online tržišti. Všechny značky sami pečlivě vybíráme a schvalujeme, aby splňovaly naše hodnoty a kritéria jak pro nezávadnost materiálů a lokální výrobu, tak pro kvalitní design.
Co by se od vás ostatní mohli učit?
Jak zjednodušovat procesy, přemýšlet mimo zajeté koleje a komunikovat s respektem, a přesto upřímně. A také jak otevřít svou mysl a srdce rozdílným názorům, které nás mohou nečekaně obohatit. V těchhle aspektech je mi velmi blízká progresivní a otevřená nizozemská kultura, která mi umožnila tyto schopnosti rozvinout.
Jaký svůj prohřešek proti ekologii nemáte sílu nebo chuť odstranit?
I když vím, jaký má konzumace masa dopad na planetu, nemyslím si, že vegetariánská strava je pro mě. Zkusila jsem ji na 4 roky a jednoduše mi neprospívala. Ale snažím se bez masa obejít alespoň pár dní v týdnu.
Co jste si zvládla opravit a nemusela to vyhazovat?
Miluji zachraňování starého nábytku, poslední měsíce díky renovaci dávám život spoustě krásných kousků. Třeba původním dveřím z roku 1898, které jsou po pár dnech trápení se s bruskou připravené sloužit klidně další stovky let. Nedávno jsem si také lepila utržený pásek na sandálech. Lepila jsem je sice už potřetí a užila si díky nim procházku městem naboso, ale ještě je nechci nechat jít.
Jakou věc jste v poslední době dala na charitu nebo poslala znovu do oběhu?
Moc toho nevlastním a to, co vlastním, obvykle miluji a z ruky nedávám. Jsem takový hedonistický minimalista. Ale sem tam pošlu dál nějaké oblečení, pokud ještě slouží, nebo knížku.
Jakou největší zbytečnost jste si kdy pořídila?
Asi Kindle. Snažila jsem se ušetřit pár stromů, ale nedokážu číst dlouhé texty z obrazovek. Stejně jako nedokážu psát poznámky elektronicky. Papír je pro mě nenahraditelný.
Kdy jste jela naposled hromadnou dopravou?
Hromadná doprava je můj hlavní dopravní prostředek, nevlastním totiž auto, ani nemám řidičák. Musím ale přiznat, že mi s věkem a zkušenostmi dochází trpělivost, protože na delší trasy a odlehlejší lokality je jízda MHD často pekelná. Uvidím, jak dlouho to ještě vydržím.
Jaká osobnost, značka nebo třeba kniha podle vás stojí za pozornost a může být pro ostatní inspirací?
Velikou inspirací jsou mi všichni tvůrci, se kterými na Udrumi spolupracujeme. Konkrétně bych zmínila například rodinný ateliér Žampach, kde se snoubí úžasné sklářské řemeslo a folklor se současným designem. Dále si zaslouží pozornost sestřenice stojící za značkou Kar.Ma, která na český trh přinesla výrobky z úžasného udržitelního materiálu nahrazujícího kůži, kterým je pratelný papír. A do třetice bych zmínila výrobce ekologických svíček Rozvoněno, kteří na náš trh svíček vnáší doslova čerstvý vzduch svými báječnými přírodními vůněmi.
Kdybyste se stala prezidentkou zeměkoule, jaké nařízení nebo zákon byste vyhlásila?
Takových podnětů mám v hlavě spoustu, nejednou mě už napadlo, že založím vlastní stát. Pro začátek bych nařídila všem lidem povinnou psychoterapii a celoživotní coaching. Pevně totiž věřím, že naprostá většina problémů, se kterými se jako lidstvo potýkáme, pramení v našich zraněních, komplexech a v neznalosti sebe sama. Pak bych se pustila do překopání celého ekonomického, finančního, zemědělského, vzdělávacího a výrobního systému.
Co vám v nedávné době udělalo radost?
Že jsem naživu, to mi dělá radost denně.
