Herečka a členka trojice 3v1 Veronika Arichteva prožívá šťastné období, daří se jí v soukromí i v práci. Prý je ale trochu nervozní z toho, že dobrého je až moc a čeká tedy, kdy se něco pokazí. Jenže proč by vlastně mělo?
Působíte velmi disciplinovaně, ale zároveň si dokážete dělat legraci sama ze sebe i parodovat nešvary světa okolo. Jste v něčem tak trochu blázen?
Přemýšlím… Možná v tom, že si kupuju pořád něco na sebe, to přiznávám. Už to nemám kam dávat, ale ten pocit, že mám pořád něco nového! Občas najdu ve skříni ještě něco s cedulkou, jiné věci si vezmu jen párkrát. Mluvím ale o tričkách za tři stovky, k dražším věcem se chovám jinak. Jsem v tomhle asi trochu marnivá.
Předpokládám, že ty věci ale nevyhazujete.
To vůbec! Některé nosí moje maminka, která má stejnou velikost jako já, jen mě někdy prosí, abych si radši místo velikosti XS kupovala S. Taky má kolegyni, která je velmi drobná. A další věci dávám do charitativních bazárků a azylových domů.
A ještě v něčem jste v uvozovkách blázen?
Já právě asi sklon k bláznovství moc nemám. Hodně o věcech přemýšlím a všechno dělám spíš s rozvahou. Nesnáším změny, dlouho mi trvá, než se k nim odhodlám. Samozřejmě dokážu být i spontánní, ale není to moc často. Jsem konzervativní realista. Byla jsem taková už v dětství. Někdy je to tak, že opravdu důležité změny dokážeme provést z vteřiny na vteřinu. Možná to je právě i znamení, že jsou zásadní, prostě o nich nepřemýšlíme. Asi otázka intuice… Taky si vzpomínám na jedno takové rozhodnutí. Sice jsem se k němu odhodlávala delší dobu, ale pak vše proběhlo velmi rychle. Odešla jsem z divadla, kde už jsem byla nějaký čas nespokojená, a věděla jsem, že nemám žádný příjem, žádná zadní vrátka. Hrála jsem asi v pěti představeních, a najednou nic, nevěděla jsem, jestli budu něco natáčet, zda dostanu nějakou roli. To bylo taky trochu bláznovství. Aha, a čím se teď budu živit? Ale jako by to bylo tak, že když člověk zavře jedny dveře, druhé se hned otevřou. Přišlo natáčení Vyprávěj a První republiky a další divadelní věci. Asi jsem musela jednu kapitolu ukončit, aby následovala další. Otázka je, jestli by vůbec ty další nabídky přišly, kdybych v divadle zůstala. To se ale nedozvím. A takhle je to správně.
Manželství jste si taky rozmýšlela?
Tak to bylo hodně spontánní! Nikdy jsem nebyla vdávací typ. Asi jako každá ženská jsem snila o šatech, o tom, že to bude jen můj den, ale jinak jsem o svatbě moc nepřemýšlela. Připadá mi dokonce, že jsou vztahy lidí, kteří spolu žij í a třeba i mají děti bez manželství, spokojenější. Možná proto, že vědí, že nejsou ničím vázaní. Ale já, musím přiznat, jsem v manželství strašně spokojená, přestože jsem po tom nikdy neprahla.
Byla to tedy rychlá svatba?
Chodili jsme spolu asi dva měsíce a odjeli na dovolenou do Thajska. A tam jsme si druhý den řekli, že se vezmeme. Říkala jsem si, jo, proč vlastně ne! A pak druhý den ráno mě napadlo, vždyť on si to třeba ani nebude pamatovat. Ale jo, Bisi si to pamatoval a kupodivu trval na tom, že si mě chce vzít. Vrátili jsme se do Čech a hned jsme chtěli mít svatbu. Jenže moje starší sestra byla o ruku požádaná dřív než já a svatbu měla naplánovanou na červen, my ji chtěli v březnu, ale připadalo mi hloupé, abych ji předběhla, tak jsme ji přesunuli na srpen. Brali jsme se po půl roce, kdy jsme si to řekli, a po necelém roce od seznámení. Jasně, pak zjišťujete, že ten druhý je trochu jiný, a musíte se spolu učit žít, ale zvládli jsme to a teď je to ještě lepší než na začátku.
Jste vy a manžel spíš protiklady, nebo stejní?
Manžel je nohama na zemi ještě víc než já, i když jako Bulhar by měl být temperamentnější, ale je klidnější a rozvážnější. Navíc ve znamení vah, ten když se k něčemu rozhoupe, je to zázrak. Občas mi říká, jestli někdy přestanu být infantilní, a já na to, že to není ohraničené věkem, že taková budu i v padesáti. Takže manžel mě asi trochu usměrňuje a já jemu povoluju brány. Vzájemně se tedy posouváme tam, kde bychom měli být, doufám.
S kolegyněmi a kamarádkami Nikol a Martinou natáčíte krátká vtipná videa pod značkou 3v1. Čí to byl nápad?
To je absolutně spontánní projekt. S Nikol jsme se znaly od dětství, ale pak se nějakou dobu neviděly a Martinu jsem poznala přes Michala Kavalčíka, se kterým jsem tehdy chodila. Okamžitě jsme si padly do oka, byla to láska na první pohled. Daly jsme se dohromady a odjely na dovolenou na Floridu. Tam jsme natočily první video, reakci na Prostřeno, která se jmenovala Vytřeno. V internetové televizi Playtvák nám tehdy nabídli, jestli bychom nechtěly točit Holky za volantem, udělaly jsme asi deset dílů, ale nechtěli je odvysílat, takže jsme spolupráci ukončily a odešly do onetv.cz, kde jsme začaly dělat 3v1. Celé to vzniklo jako zábava, legrace. Není to pro nás žádný byznys, nějaké peníze z toho občas máme, ale to není tak důležité, nechceme prvoplánově vydělávat, nechceme totiž ztratit ten pocit zábavy, kvůli kterému to děláme. Humor nejde dělat na počkání, není dobré, když vás někdo tlačí, abyste každý měsíc nebo týden odevzdali video.
Je některá z vás mozkem celého projektu 3v1?
Není, Nikol třeba řekne, pojďme natočit tohle, do toho Martina přidá nápad, já něco řeknu, doplňujeme se. Máme stejný humor i pohled na svět a zároveň do toho každá přinese něco jiného, pak se sejdeme a začneme točit, další nápady vznikají při natáčení. Důležité je, že si umíme udělat legraci samy ze sebe, bez toho by to asi nefungovalo. Nebaví mě lidi, kteří to neumí a berou se příliš vážně, snaží se být dokonalí až instantní. Třeba Instagram je plný přenádherných fotek dokonalých lidí, kteří se snaží být ještě dokonalejší, nejlepší matky, manželky. Ale vždyť to není realita a těm, co je sledují, vytváří falešný svět. Baví mě, když se umí lidi naopak odkopat, shodit, říct, jo, dneska mám blbej den, tohle se mi nepovedlo. Myslím, že když ukážete pravou tvář, ocení to lidé víc.
Jenže hra na dokonalost vládne světem.
Hodně to souvisí se sebevědomím. Mnoho lidí ho moc nemá. Já osobně mám radši lidi, kteří jsou zdravě sebevědomí, než ty, kteří si nevěří, protože pak nekopou za sebe, jdou s davem a jsou snadno ovlivnitelní. Třeba zrovna nereálným světem sociálních sítí. A pak si třeba ani nekoupí trochu otlučené jablko s flíčky nebo pokroucenou mrkev, protože prostě není dokonalá. A k tomu se přidává, že se bojí říct svůj názor, aby se, pokud by nebyl většinový, nevyloučili ze společnosti. Vzpomínáte na kauzu s aplikací Face App?
To byla nějaká úprava fotek?
Ano na Instagramu se dělali lidi ještě hezčími, než jsou, paradoxně i překrásné modelky. Kdo ví proč, možná, že se neumí vyrovnat se stárnutím. Jejich followeři jim psali pod fotky, že jsou překrásné, a ony nepřiznaly, že je realita vylepšená. Já třeba přiznávám na rovinu, že mám botox, nebudu dělat že ne, ale když někdo říká, že na žádném zásahu nikdy nebyl a že fotky jsou bez filtrů, proč to dělá? Možná si neuvědomuje, že tím ovlivňuje spoustu lidí, kteří ho sledují. Ale abych jen nevzdychala, Instagram je super, podařilo se například i z části přes něj vybrat dva miliony korun pro Ivanku Danišovou, která potřebovala peníze na operaci. Během čtyřiadvaceti hodin se jen přes můj účet vybralo půl milionu. To je skvělé, právě díky takovým věcem si říkám, že mají sociální sítě smysl.
