Lidé ruší pobyty v požárem dotčeném národním parku, lokalit, kam se dá bezpečně jet, je ale stále dost. „České Švýcarsko není jedno velké spáleniště a nesmrdí,“ napsala o víkendu na Facebook svého cestovatelského blogu S dětmi v báglu Jana Červenková. Jak vnímala první zprávy o požáru a jak to podle ní na místě vypadá teď?
České Švýcarsko dobře znáte, jaký k němu máte vztah?
Jsem rodačkou z Děčína a České Švýcarsko je mi velmi blízké. Moc ráda vzpomínám na dětství, které mám spojené hlavně se Srbskou Kamenicí. Jako děti jsme milovaly šplhání po pískovcových skalách a brodění se v ledové vodě říčky Kamenice. Vždycky mě fascinovala ta nádherně zelená barva vodních travin, kapradin a smrků. Díky svým dětem a rodičovské dovolené se mi podařilo tu v posledních letech strávit hodně času. Prochodili jsme to tu společně křížem krážem.
Jaké byly vaše první pocity, když jste se dozvěděla, že v Českém Švýcarsku hoří?
Pokaždé, když jsme před vypuknutím požáru projížděli z Hřenska směrem do Jetřichovic, jsme si s manželem říkali, že až jednou ten suchý les chytne, bude to jak hodit sirku do seníku. Byla bohužel asi jen otázka času, kdy se to stane. S hrůzou jsem sledovala, s jakou silou a rychlostí se oheň šířil. Takřka nonstop jsem aktualizovala zprávy a Zoom Earth. Bylo to hrozné. Pocity zmaru a strachu.
Máte v oblasti chalupu, byla ohrožena ohněm?
Naše chaloupka byla v jedné z evakuovaných obcí, takže jsme se pochopitelně velmi báli, že o ni přijdeme. Celé léto bylo velké sucho, tráva všude okolo byla suchá jako seno a všude kolem kůrovcem napadené suché stromy. Obraz obřích plamenů, které pohltily několik domů na Mezné, bylo velmi těžké dostat z hlavy. Já jsem tyto dny trávila dvacet minut jízdy autem od místa požáru. Přesto jsem i tam měla v prvních dnech auto pokryté popílkem a ve vzduchu poletovaly ohořelé listy. Ty jsem ostatně nacházela i po ukončení evakuace na tom vyprahlém trávníku před chalupou.
Jaká je mezi místními lidmi atmosféra? Jak se se situací vypořádávají oni a jak příroda?
Obecně cítím, jak tato situace lidi zase stmelila. Nikdy jsem nebyla tak často ve spojení se svými sousedkami! Snažili jsme se vzájemně uklidňovat a předávat si informace, které se k nám dostávaly. Nesmírně si vážím všech, co se starali o hasiče. Někdo pekl, někdo vařil v kotli guláš, někdo přispěl alespoň finančně. Všichni cítíme obrovský vděk vůči hasičům. A troufám si říct, že si teď jejich práce asi i víc vážíme.
Místním se jistě velmi ulevilo, že je požár uhašen a že se život vrací do normálu. Vždyť někdo mohl domů po více než dvaceti dnech! Na druhou stranu jsou zde lidé ve velké míře závislí na cestovním ruchu a ve chvíli, kdy vyprchalo prvotní otřesení, si člověk uvědomil, že požárem to nekončí. Situace je pro provozovatele ubytovacích zařízení a restaurací náročná. Nejvíc postižené jsou asi obce Hřensko, Mezná, Mezní Louka a Vysoká Lípa, tedy ty, kterých se dotkla evakuace.
Jaké jsou následky požáru z vašeho pohledu? Kde jste se byla podívat?
Spáleniště jako takové je samozřejmě nepřístupné. O víkendu jsem s dětmi absolvovala první výlet, jeli jsme na kolech zkontrolovat naši oblíbenou Českou silnici a vystoupali jsme také na nedávno zrekonstruovaný skalní hrad Šaunštejn. Byla jsem vlastně až překvapena tím, že ani z tohoto místa, které bylo požáru tak blízko, jsem nezaznamenala stopy jeho pustošení. Ani ohořelé stromy, ani černá zem. Ulevilo se mi. Je mi jasné, že tento smutný pohled mě teprve čeká, ale věřím tomu, že se s tím příroda brzy popasuje. Už teď jsou na fotkách spáleniště k vidění zelené výhonky rostlin.
Na Facebook jste dávala výzvu, aby se lidé nebáli přijet do Českého Švýcarska a nenechali se odradit kolujícími mýty a nepravdami. S jakými nepravdivými informacemi jste se setkala?
Přiznám se, že jsem byla během požáru velmi citlivá na přehnaně pozitivní zprávy a lákání lidí směrem na Jetřichovicko v době, kdy se požár ještě hasil. Tu a tam jsem narazila i na nepravdivou informaci týkající se přístupnosti dílčích výletních tras. Ráda bych na tomto místě apelovala na všechny, aby si vždy ověřovali přístupnost tras na oficiálních stránkách národního parku www.npcs.cz.
Zároveň bych ráda všechny ubezpečila, že České Švýcarsko skutečně není jedna velká měsíční krajina, která smrdí spáleninou. Naprostá většina turistických tras zůstala požárem netknutá a cítit spálenina zde také není, a to dokonce ani ve chvíli, kdy se zvedne vítr. Jediné, co já cítím, je další příležitost lidem ukázat, že NP České Švýcarsko není jen Pravčická brána a soutěsky, ale že je zde spousta dalších krásných míst.
Jaké oblasti mohou lidé bez obav navštívit a kam raději nechodit?
Jak jsem zmiňovala, zakázaná území najdete na stránkách parku. Záměrně nejmenuji žádné konkrétní území, protože situace se velmi rychle mění a přibývají další místa, kam se smí.
Většina lidí zná hlavně Pravčickou bránu. Jaká jsou vaše oblíbená místa v Českém Švýcarsku?
Moc rádi chodíme s dětmi na Dolský mlýn z Vysoké Lípy, nad kterou se mimo jiné nachází moc hezká vyhlídka Na Zámečku. Ve Všemilech doporučím tzv. Linii opevnění, která pro mě představuje příležitost dětem ukázat zážitkovým způsobem něco málo z historie. Úzké schody, Pavlínino údolí, Kyjovské údolí… Asi bych mohla pokračovat hodně dlouho. Doufám, že se mi jak mými průvodci, tak příspěvky na blogu podařilo ukázat, že České Švýcarsko a jeho okolí (a stejně tak i Saské Švýcarsko) má co nabídnout i teď po tak rozsáhlém požáru.
A jestli nemůžete přijet hned, nevadí! Udělejte si rezervaci na ty měsíce, kdy je tu božský klid! Říjen, listopad… Nebudete litovat, podzimní krajina má své kouzlo.
Jana Červenková
Matka dvou dětí a milovnice přírody své zážitky a praktické rady na cesty s dětmi převážně po Čechách a Moravě sdílí už sedmým rokem na svém blogu Sdetmivbaglu.cz. Nejvíc zkušeností měla z Českosaského Švýcarska, a pro velký zájem proto v roce 2017 vydala knižního průvodce z této oblasti Toulky s dětmi v báglu. O dva roky později napsala další Toulky s dětmi v báglu, tentokrát zaměřené na rakouské Alpy.
