Středa, 1 února, 2023

Klára Nademlýnská: Když jsem přijela do Paříže, neměla jsem ani na lístek na metro

Hned po maturitě se vydala do Paříže. Bylo to rok před revolucí a i přes těžké začátky se jí podařilo otevřít cestu do velkého světa módy. Sedm let pracovala pro pařížský módní dům Eva a France a už v roce 1998 si založila svoji vlastní módní značku.

V Praze v Dlouhé ulici si tehdy otevřela autorský butik navržený designéry Olgoj Chorchoj a rozproudila v dámské módě v Česku příjemnou dynamiku. Krajky, kvalitní bavlna, kožené proužky, satén, kůže i zipy. To všechno je Klára Nademlýnská, kterou fascinují nezávislé a tvůrčí ženy. A protože právě ony jsou středobodem Klářina profesního zájmu, má jich v módním světě okolo sebe pěknou řadu. Vyprávěla nám o ženách, jež ji inspirují, i o začátcích své kariéry.

Moje maminka

Jako dítě jsem vyrůstala mezi látkami a střihy. Moje maminka měla oděvní školu a povoláním byla dámská krejčová. Vždycky byla laskavý a otevřený člověk. Milovala lidi. Od mého narození pracovala z domova. I když už není mezi námi, pořád je to pro mě ta „nej“ žena. Nejenže byla sama krásná, ale řemeslo doopravdy ovládala a dokázala udělat krásné i ostatní. Chodili jsme na tu dobu moc dobře oblékaní. V Česku se nedalo nic moc koupit, a tak maminka obšívala celou rodinu. Pro mě byla vždycky inspirací ve stylu a dobrém vkusu. Nikdy nebyla přehnaně přeoblíkaná, překombinovaná, přelíčená, ale vždycky v sobě nesla ženskost. Když se zpětně dívám na fotky z průběhu života, měla v sobě přirozenou ženskou eleganci a šarm.

Eva a France, módní návrhářky

Když se vrátím do svých návrhářských začátků, Francie pro mě byla velkou životní školou. O vysokou školu jsem se v Československu ani nechtěla pokoušet. Bavily mě střihy a práce s materiálem. Rovnou jsem chtěla tvořit a zkoušet. Ze socialistické země jsem se najednou rok před revolucí ocitla v Paříži. V Československu bylo tehdy všechno uzavřené, utěsněné, a tady najednou tolik svobody. Byl to pro mě velký krok. Hned se mi na Francouzkách líbilo, jak jsou přirozeně sebevědomé.

Moje první práce byla tehdy ve firmě, kterou vlastnily dvě módní návrhářky Eva a France. Každá z nich byla úplně jiná. Dokázaly propojit svoje protiklady a vytvářely nadčasové kolekce. Prvních sedm let své kariéry jsem strávila u nich a pracovala nejprve jako modelistka. Dostávala jsem od Evy a France nakreslené obrázky, musela jsem navnímat, co tím chtěly říct, a udělat první sešpendlený model na panně. Takhle jsem došla až do pozice asistentky, kdy jsem vybírala látky na veletrh a připravovala návrhy pro klienty. France byla plnějších tvarů, ale byla to velmi sexy žena. Vzpomínám na její kudrnaté vlasy, ženské pohyby a červenou rtěnku, kterou si nikdy nezapomněla dát. Uměla dokonale prodat svoje ženství. Když někam vešla dovnitř, úplně to z ní dýchlo. Naopak Eva byla původem ze Švédska. Byla štíhlá, vysoká. France malovala kudrlinky a Eva pak uměla všechno seřezat do čisté jednoduché verze a dát tomu moderní šmrnc. Eva doteď pracuje. France bohužel už odešla. S Evou se dodnes potkáváme na veletrhu látek a vždycky se moc rády vidíme. Naše setkání jsou neskutečně hezká.

Tereza Maxová, modelka

Nemůžu zapomenout na svou letitou kamarádku Terezu Maxovou. Když jsem přijela do Paříže, byla jsem často bez peněz. Zaplatila jsem nájem, a už jsem neměla na jídlo. Někdy jsem neměla ani lístek na metro. Na prezentaci za klientem jsem často chodila s fotobookem pod křídlem pěšky třeba hodinu tam a zase zpátky. V té době jsme se s Terezou poznaly. Obě jsme v Paříži začínaly a měly podobnou situaci. Všechno bylo nové. Musely jsme se poprat s jazykovou bariérou a naučit se fungovat samy za sebe. Člověk si tehdy vyzkoušel, že když vás někdo na jedné schůzce nechce, neznamená to, že to tak bude i na druhé. Věděly jsme, že se nesmíme nechat zlomit. Naši synové jsou od sebe tři měsíce, a tak jsme spolu trávily spoustu času i na dětských oslavách a výletech. Tereza je pro mě v oblasti módy ikonou. Má svou originální krásu, ale zároveň je krásný člověk i zevnitř. Za ty roky, co ji znám, se vůbec nezměnila a rozdává to, co jí bylo dáno. Moc dobře si uvědomuje, že život nepřál některým třeba zrovna jako jí, a skrze svoji nadaci pomáhá dětem. Vím, že nedělá charitu ani pro image, ani proto, aby byla oblíbená. Věnuje se jí opravdu ze srdce.

Paní Colette, majitelka legendárního concept storu v Paříži

V Paříži jsem měla jedno velmi oblíbené místo, které se nazývalo COLETTE. Byl to concept store, který založila paní Colette se svou dcerou. Prodávaly tam mimo módu i hudbu, knihy, časopisy a různé doplňky. Vybudovaly si restauraci i kavárnu. Svým přístupem a originálním výběrem z obchodu vytvořily mezinárodní ikonu, kam se chodili dívat lidi ze všech koutů. To, co na sezonu vybraly, udávalo trend. Celá jejich etapa trvala dvacet let a když se rozhodly skončit, obchod neprodaly, ale zkrátka zavřely. Chtěly, aby si jejich příběh uchoval svou autentičnost. Povedlo se jim něco, co málokomu. Celá módní Paříž na ně vzpomíná.

Liběna Rochová, módní návrhářka

Liběnu Rochovou jsem zažila několikrát na společných přehlídkách. Hodně mi utkvěla prezentace vybraných návrhářů na Expu v Šanghaji, kdy jsem mohla lépe poznat Liběnu jako člověka. Její kreativita je všeprostupující. Na její práci s oděvem mě baví, jak se nebojí pro inspiraci vstupovat do jiných oborů. Její módní přehlídky mají přesah do uměleckých instalací. Pracuje s kovem, sklem, papírem. Oděv se u ní stává opravdovým uměleckým dílem. Tvůrčí energie z ní přímo sálá a k tomu ji ještě dokáže přenést na své studenty, kterým může v tvorbě pomoci s dobrým startem. Je to nádherná žena. Fascinuje mě, jak o sebe pečuje. Její životní vitalita mi je vzorem.

Pavlína Pořízková, modelka

Na Pavlíně mě baví, jak se v dnešní době vyumělkované ženské krásy umí protančit s naprostou přirozeností. Ukazuje, že za stárnutí se ženy nemusí stydět. I vrásky jsou součástí krásy. Samozřejmě je také dobré říci, že krása není vždycky zadarmo. Pavlína se o sebe skvěle stará, zároveň je tam ale pořád ona sama důležitější než nějaký krém. Otázka stárnutí je téma, které si každá řešíme. Přijde doba, kdy začnete hledat vrásky a šedivé vlasy a tělo se vám mění. Někdy se i směju tomu, jak si před zrcadlem říkám, že je to ještě se mnou dobré, a pak si vezmu brýle (smích). Zároveň o sobě vím, že v sobě mám jistou dívčí naivitu a energii, kterou si hýčkám, a mám pocit, že pokud si ji uchovám, tak mi to mládí nemůže utéct. Často se procházím a všímám si takových těch obyčejných věcí, peříček, kamínků. Když jdu na houby, vidím všechno jiné, jen houby ne. Když si tuhle věčně překvapenou mysl uchováte, stáří na vás nemůže.

 

 

 

Vychází 31. ledna

S výukou finanční gramotnosti je třeba začít od útlého věku, tvrdí...

Ačkoli si české děti podle průzkumů finanční gramotnosti nestojí špatně, není rozhodně výjimkou, že žáci základních škol netuší, jakou hodnotu mají předměty, které vlastní,...

Anna Kellnerová: Pády k tomu patří

Těžko říct, jestli z ní klid vyzařuje díky tomu, že je pořád u koní, nebo jí to proto, že je tak klidná, s koňmi...

Last minute valentýnské dárky pro ženy, pro muže nebo klidně pro sebe

Nechte se inspirovat, ať už preferujete tradiční dárky, nebo radši něco originálního. Nevadí, že svátek zamilovaných neslavíte, nebo že...

Pianista koncertuje pro tisíce hladovějících agresivních opic. Takhle se k němu makakové na oplátku zachovali

Pandemie koronaviru se nepodepsala jen na životech lidí, ale hodně se změnilo také pro některá zvířata. Například makakové v...

Chytré oblečení už není sci-fi. V módě je triko, které sleduje srdeční frekvenci, nebo legíny pomáhající udržet jógové pozice

Od biometrických trik až po ponožky ladící váš běžecký styl – to, co se dříve zdálo jako sci-fi, se...
Zavří­t reklamu