Nezisková organizace Sifty 52 chce v naší republice zvýšit zdravotní informovanost a gramotnost. V době, kdy se společnost zajímá především o fyzickou krásu, mnozí zapomínají, jak moc je důležitá psychická pohoda, nebo netuší, proč by si měli zajít na preventivní prohlídku k lékaři, jde o jeden z nejužitečnějších a nejodvážnějších nápadů posledních let. Za celým projektem, který se pomocí poutavých článků nebo srozumitelných infografik snaží udělat mnohdy složitá data přehlednější a srozumitelnější pro „obyčejné lidi”, stojí Nina Formánek Jaganjacová, s níž jsme si o Sifty 52 povídali.
Kdy jste si uvědomila, že lidem ve vašem okolí chybí informace v oblasti zdravotnictví?
Jsem dítě lékařů a odjakživa jsem byla pro své okolí takovou malou „lékařskou poradnou”. Když kamarády a známé něco bolelo, nebo nevěděli, kam si zajít, zeptali se mě. A já se pak vždycky obracela na rodiče. Často mě ale překvapilo, že lidé nevěděli věci, které mně osobně připadaly jako “základní informace”. Nejčastěji to bylo k jakému lékaři jít, proč je důležité dobrat antibiotika nebo proč se k nim doporučují probiotika. Myslím, že i čtenost některých portálů, kde se šíří kolikrát nepravdivé informace, mluví za vše.
Ona se naše společnost celkově o své zdraví moc nezajímá….
Myslím, že často totiž tak nějak počítáme s tím, že budeme zdraví pořád a zájem přichází většinou až ve chvíli, kdy zdraví nejsme. Prevence je velmi důležitá, ale obávám se, že proti ní jdou i mnohé kulturní zvyky. Například když jde o alkohol. V mém okolí bývalo dříve spíše neobvyklé, když si někdo večer nějaké to pivo nedal. Teď se to ale, alespoň kolem mě, začíná pomalu měnit.
Vy sama jste se dlouhou dobu věnovala práci se zdravotnickými daty v různých institucích po celém světě. Jaký byl během těch let váš největší poznatek?
Během studií jsem jezdila na stáže, které velmi ovlivnily můj studijní i kariérní směr. Začalo to stáží v UNICEFu v Kazachstánu, kde jsem zpracovávala data týkající se HIV/AIDS ve střední Asii. Tam jsem zjistila, že o tom sama vím pramálo a začala jsem se zajímat víc. Z ekonomky jsem pokračovala na London School of Economics v Londýně a začala tam studovat obor Population and Development, který pro mě byl skvělým základem pro pochopení rolí a vztahů politiky, ekonomiky, zdravotnictví a některých sociálních témat. Na stáži v OSN jsem zase zjistila, že sezení na diplomatických schůzích není pro mě, ačkoli mě ten svět lákal pro svou prestiž a dopad, který může člověk mít. Ale došlo mi, že mě osobně více vyhovuje aktivní účast „v poli”. Po LSE přišla práce v Evropské Komisi v Lucembursku, kde jsem se přímo věnovala zdravotním determinantům. Moc mě bavilo zpracovávat reporty, zkoumat nové údaje i statistiky a tyto informace následně přepisovat do srozumitelnější formy a prezentovat je dále. Největší poznatek ale byl, že data v tomto oboru jsou často problematická. Obzvlášť pak v rozvojových zemích a to v oborech, kde je nejvíc potřeba zapracovat – například v afrických zemích je potíž s údaji o reprodukčním zdraví. Bavilo mě lidem říkat: „Jé a věděl jsi, že Dánové pijí méně než my?” Nebo jsem třeba narazila na dokument, kde se ČR vyjádřila, že plánuje zákaz kouření v restauracích. A bylo to dokonce o několik let dříve, než se u nás aktivně řešil a politicky využíval. Vadilo mi, že si ani novináři tyto informace a zdroje mnohdy nehledají.
A tak jste založila neziskovou organizaci Sifty 52, která chce právě informovanost a gramotnost v oblasti zdraví v naší republice zvýšit. Jak reagovalo okolí, když jste jim o nápadu poprvé řekla?
Nejbližší mě podporují od začátku. Nebýt manžela, tak asi ještě dneska přemýšlím, kdy a jak Sifty „spustím”. Když bylo našemu synovi šest týdnů, můj muž mi řekl, že pokud to neodstartuju teď, můžu hledat chyby donekonečna. A bylo. Ale trvalo mi, než jsem pochopila, jak to celé uchopit a jakým směrem se Sifty bude ubírat. Mám relativně velké ambice, spoustu nápadů a hlavně dojem, že je velké množství věcí, které by šly udělat lépe a dostupněji pro širokou veřejnost. Někteří známí mi občas řeknou, že se díky našemu projektu dozvěděli informace, které dřív nevěděli, a to hlavně o četnosti preventivních kontrol, na které by měli zajít. Jiní zase oceňují, že celý projekt dělám na mateřské dovolené. A ano, je to občas na palici. Někteří jsou ale samozřejmě skeptičtější a ptají se hlavně na to, jestli si myslím, že Sifty bude mít nějaký reálný dopad, protože lidé hodně takových informací ignorují a organizace mají u mnohých špatnou konotaci bez ohledu na to, že odvádí skvělou práci. Ale já se toho nebojím, dělám to tak, jak nejlépe umím a věřím, že když člověk na něčem pracuje s dobrým úmyslem a poctivě, tak to jednoduše půjde.
A píší vám i cizí lidé, že se díky Sifty 52 „dokopali“ například k návštěvě lékaře ?
Ano. I když jsme teprve v začátcích, už mi pár lidí napsalo, že byli po dlouhé době na preventivní kontrole a mají z toho dobrý pocit. Nebo například že ani netušili, že se má k zubaři chodit dvakrát do roka a ne se štěstím jednou. To mě vždy zahřeje u srdce a dodá nový náboj.
Krom toho, že na vašem webu velmi poutavým a srozumitelným způsobem zpracováváte inormace a témata z této oblasti, pořádáte třeba i semináře. Co na nich můžeme slyšet?
Začínáme přednášet na středních školách. Prvním větším tématem jsou léčiva, o kterých bude přednášet Ing. Petra Bačová z Pharma-Service International, kde se zabývají farmakovigilancí (sledováním bezpečnosti léčivých přípravků). Chceme lidi naučit, jak s léčivy zacházet a proč například “ibáč” není lék na všechno, nebo proč není ideální dávat si na kocovinu aspirin. Já je chci upozornit na rizikové chování jejich věkové kategorie, týkající se třeba antikoncepce, alkoholu a výživy. Také připravujeme akce, které jsou spojené s pohybem i přednáškami našich spřízněných organizací (Nevypusť Duši, STK pro chlapi) a ambasadorů. Do toho teď děláme rešerši u předškoláků a chceme se zaměřit na děti v této věkové kategorii, potažmo pak na jejich rodiče.
Kampaň #sifty52 přišla i s diářem, který obsahuje 52 týdenních výzev z různých oblastí. Můžete nějaké z nich prozradit?
Jasně, my tajíme pouze výzvy našich vyzyvatelů, ať se lidé mají na co těšit. Jinak jsou v diáři vypsané, tak se na ně člověk může alespoň trošku připravit. Můžete je sledovat i na našich facebookových stránkách www.facebook.com/sifty.eu/ nebo na www.sifty52.cz. Jsou tam výzvy z oblastí pohybu, výživy, psychohygieny, prevence a vzdělání, jako třeba nepoužívat celý týden sociální sítě, nepít alkohol, udělat si výlet do přírody, přečíst si knihu nebo třeba jíst ovoce a zeleninu.
Do jaké podoby byste chtěla vaši organizaci dostat v horizontu deseti let?
Chtěla bych, abychom byli prvním zdrojem přehledných a ověřených zdravotních informací, který vás napadne. Jde nám o to, stát se „prostředníkem” nebo „tlumočníkem” mezi lékaři a společností. Jednotlivé cíle ale spíše zaměřuji na to, kolik lidí něco naučíme, co vytvoříme a jaký dopad budeme mít, než na to, kam se dostane organizace jako taková.
Martin Faltejsek 
Martin Faltejsek
