Tisíce kraslic leží ladem v domě Zdeňky K. Moravské malérečky, která stejně jako dalších třicet dam převážně důchodového věku, se kterými spolupracuje, doplatila na současnou situaci ohledně koronaviru a následné karantény. Kvůli zrušeným velikonočním trhům totiž padla vniveč skoro roční práce žen, pro něž často právě tento druh přivýdělku rozhoduje o úrovni jejich žití na další měsíce. Jaký je příběh, který se skrývá za precizně propracovanými kraslicemi, jež si můžete zakoupit i na našem e-shopu?
Na Moravě, v malém městě Bzenec, žije Zdeňka K. Malérečka, která své první vajíčko zkrášlila už ve svých deseti letech, pak se svému koníčku věnovala během zaměstnání a před dvaceti lety si na malování kraslic udělala i živnost. Sama ovládá všechny tradiční techniky zdobení vajec, jako jsou kraslice zdobené voskem, škrábané, lepené slámou, drátované, vrtané i malované. Ale baví ji i vymýšlet nové vzory, při kterých používá moderní materiály, vnáší tak do tvorby nový impuls, který je mnohdy pro ostatní malérečky inspirativní. „Kdybych ale měla začínat dnes, nevím, jestli bych do toho rizika šla. Tehdy bylo všechno jednodušší. Po revoluci se hodně vyváželo do ciziny a dost se prodávalo i u nás. V současné době je velmi náročné na trhu, obzvlášť tom zahraničním, obstát. Kraslice musí být opravdu hezké, zajímavé a precizně provedené,” svěřila se žena, která se právě kraslicím věnuje na plný úvazek po celý rok.
Dodává je tedy jak pro zahraniční obchody a klienty, tak pro české trhy. „Vždycky vezmu svá vajíčka a vajíčka maléreček tady z Moravy, s nimiž spolupracuji, a prodávám je ve stánku na velikonočních trzích. Letos bohužel nic takového není, na poslední chvíli se všechno zrušilo. Je smutné, že máme kraslice hotové, ale nemáme šanci dostat je mezi lidi,” vypráví smutně a dodává, že do poslední chvilky vše nasvědčovalo tomu, že se nakonec trhy uskuteční. Proto nevymýšlela, kam jinam výtvory dodat, navíc je karanténa, kdy je většina obchodů s podobným zbožím zavřených.
Společná práce
Přestože do zahraničí odešlo zboží už okolo Vánoc, vůbec není jisté, jak při současné celosvětové situaci zvládly obchody zboží odprezentovat. „Pro mě jsou ale stejně stěžejní trhy. To je pro nás tři čtvrtě roku života. „S kraslicemi zdobenými složitějšími technikami určenými pro další rok začínáme už hned po Velikonocích, takže když karanténu v půlce března oznámili, měla jsem už všechno hotové doma,” vypráví. Do každé kraslice se prý snaží všechny malérečky dávat kus ze sebe, v tom jsou jejich díla specifické. No a jak ozdobná vajíčka vznikají? „Na začátku jsou kvalitně vyfouklé a vymyté skořápky, právě jejich kvalita je totiž velmi důležitá. Dnes jsou totiž skořápky často velice křehké a pak při vrtání či škrábání praskají malérečkám pod rukama. I zdobení voskem má svá úskalí – například zelová vejce vyrábíme tak, že začínáme na žlutém obarveném vejci malovat voskem vzor, vrství se další barvy a vosk, až nakonec vše, co má zůstat barevné, musí být zakryto voskem. Pak přichází finální krok, kdy vejce ponoříme do zelné vody a všechny plochy bez vosku by se měly vybělit. Pokud je špatná skořápka, ne vždy se to povede a celá práce je pak zbytečná. Závěrem se hotové kraslice přelakují, aby se zafixovala barva a navléknou na nějaké hezké veselé mašličky,” popisuje.
Silné příběhy maléreček
Těmi, kdo stojí za precizně odvedenou a originální prací, jsou většinou ženy důchodového věku, které mají malování kraslic jako formu přivýdělku buď k důchodu, nebo ještě během práce. Malování kraslic ale prý není dobře zaplacená věc, laika by vlastně ani nenapadlo, že namalování takové kraslice trvá jednu i více hodin a kdyby si kterákoliv z maléreček chtěla udělat živnost sama na sebe, šance uživit se v drobném prodeji by byla velmi malá. „Takové věci nejdou dělat pro peníze, ale protože to člověka baví a má to rád,” říká Zdeňka K., jež už v oboru poznala mnoho žen se silnými příběhy. „Znám třeba paní, která na tuto práci měla jako jedna z mála celé roky živnost. Ještě za totality působila jako pracovnice ÚLUVu a lepila kraslice. Když pak po revoluci ÚLUV skončil, pár let před důchodem si otevřela živnost a dál lepila slámové kraslice, jak byla zvyklá. No, a jelikož na kraslicích byl výdělek opravdu malý, musela častokrát živnost třeba na půl roku pozastavit, protože neměla na odvody. Vždycky ji pak zase otevřela, než přišly Velikonoce. Když se pak dopracovala do důchodu, zjistila, že jí chybí nějaký rok časově a dostala jen čtyři tisíce korun. No, a tak musí i teď dál pokračovat s malováním, aby vůbec měla nějaké peníze,” vypráví Zděnka K..
Solidarita veřejnosti
Právě proto, že Zdeňka K. ví, jak jsou malérečky, se kterými spolupracuje, na penězích z prodeje kraslic mnohdy závislé, snaží se, aby na ně současná situace dolehla co nejméně. Zda je pro ni i ostatní malérečky současná situace likvidační ale říct nedokáže, záleží prý totiž třeba i na tom, jak budou probíhat příští Velikonoce. A tak se pro ně stane až do dalšího roku jejich práce hlavně koníčkem. „Budu si muset najít nějaký jiný alternativní zdroj příjmů. A jakmile to situace dovolí, doufám, že navážu tam, kde jsem na čas skončila. Kraslice se přeci jen nezkazí,” říká optimisticky.
Nyní jsou ale ona a přibližně třicet dalších dam odkázány hlavně na malé objednávky a solidaritu lidí. Podpořit práci moravských maléreček můžete i na našem e-shopu.
