Ester Krumbachová byla nejen originální kostýmní návrhářkou a scénografkou, ale také múzou slavných režisérů a nespoutanou renesanční osobností, která výrazně ovlivnila filmovou tvorbu především v 60. letech 20. století. Už tak dost originální výstavu v brněnském Domě umění doplňuje originální upozornění, kterému by měli věnovat pozornost alergici. Ve výstavních sálech totiž pobíhá dvanáct koček.
Kdyby tisíc klarinetů, Romance pro křídlovku, Všichni dobří rodáci, Svatba jako řemen nebo třeba seriál Byli jednou dva písaři. To je letmý výběr ze seznamu filmových a televizních děl, pod nimiž je Ester Krumbachová podepsaná jako autorka kostýmů. Její nadání a nápady se však promítly do estetiky i obsahu více filmů. Pracovala na rekvizitách a interiérech, podílela se na scénářích a dramaturgii. Její povídka dala vzniknout filmu O slavnosti a hostech, Otakaru Vávrovi pomáhala s texty a vyzněním scén v historickém dramatu Kladivo na čarodějnice.
Nespoutaný talent
Byla bohém a všichni ji milovali. Točilo se kolem ní mnoho mužů, třikrát se vdávala, přesto byla nespoutaná. V 50. letech žila s režisérem Miroslavem Macháčkem, s nímž se potkala v českobudějovickém divadle, kde začala její kostymérská dráha. Pozdější manžel Jan Němec s ní pracoval na několika snímcích a mluvil o ní jako o šedé eminenci filmů 60. let. S Věrou Chytilovou natočila rozverný experimentální kousek Sedmikrásky, protože jim způsob, jakým se u nás točily filmy, připadal příliš nudný. Chystaly i pokračování, ale nikdy na něj nedošlo.
Sama režijně a scenáristicky stála pouze za jedním snímkem, komedií Vražda Ing. Čerta. Možná by jich zrežírovala víc, v roce 1972 však musela u filmu skončit. Režimu byla nepohodlná svým spojením s trezorovými filmy Ucho a Valérie a týden divů i tím, že otevřeně říkala, co si myslela, třeba o okupaci v srpnu 1968. Více se pak ponořila do psaní textů, vyráběla šperky, ale také častěji sahala po alkoholu. Po deseti letech se s Chytilovou výjimečně mohla podepsat pod protimužskou satiru Faunovo velmi pozdní odpoledne. Po revoluci se vrátila k natáčení, vytvořila například videoklip pro Ivana Krále. Nemoc a alkohol jí však už mnoho času a tvůrčích sil nenechaly. Zemřela v 72 letech, 13. ledna uplyne 26 let od její smrti.
Aktuální výstava v Domě umění města Brna je první ucelenou připomínkou tvorby a života Ester Krumbachové. Sestává z jejích kostýmních návrhů, obrazů, textů, filmových projekcí nebo artefaktů, jimiž se brněnská rodačka ráda obklopovala. Pocházejí z teprve nedávno nalezené pozůstalosti.
Nový domov pro kočky
„Kočky se prolínají celou její tvorbou, jsou na stovkách fotografií a kreseb nebo v dojemném dopise adresovaném kočkám,“ vysvětlují kurátorky Edith Jeřábková a Kateřina Svatoňová přítomnost dvanácti mňoukajících chlupáčů, kteří se procházejí expozicí. Nejsou to však exponáty nebo atrakce pro zábavu. Kočky pocházejí z útulku Tlapky Mochov a cílem je najít jim nový domov. Majitelka útulku vybrala taková zvířata, která nebudou pobytem mezi lidmi traumatizovaná. Celou dobu je o ně dobře postaráno a mají se kam schovat, kdyby toho na ně bylo moc. Zkontrolovat je můžete vždy od úterý do neděle mezi 10. a 18. hodinou. Výstava potrvá do 6. března a každou středu je vstupné pouze 20 Kč.
Ester Krumbachové by se nápad s kočkami nepochybně líbil. Byl by jí blízký svou neotřelostí i dobročinným přesahem. Zachraňovala kočky z ulice a brala si je do bytu v pražské ulici Za zelenou liškou, kde prožila většinu života. Epitaf, který pro sebe vymyslela, zněl „Žila pro kočku“.
