Peter Freestone, dlouholetý osobní asistent, přítel a důvěrník Freddieho Mercuryho, s ním strávil více než deset let, od světových turné až po jeho poslední dny v londýnském Garden Lodge. Dnes patří k nejautentičtějším hlasům, které mohou vyprávět jeho skutečný příběh bez nánosu mýtů a bulváru. V rozhovoru odhaluje, jaký Freddie byl mimo reflektory, proč jeho odkaz stále žije a co stojí za vznikem výstavy.
Freddie byl pro veřejnost neuchopitelnou osobností – extravagantní, přesto velmi uzavřený. Jaký obraz o něm podle vás v lidech stále přetrvává a jak moc se liší od skutečnosti?
Myslím, že si ho spousta lidí stále představuje hlavně jako extravagantního, téměř nadživotního performera – neustále v kostýmech, dramatického, pořád „zapnutého“. A tahle jeho stránka byla na pódiu naprosto skutečná, nebyla to žádná maska, za kterou by se skrýval někdo jiný.
Mimo pódium byl tím samým člověkem, jen mnohem tišší. Pořád se usmíval, byl neuvěřitelně laskavý, pozorný k lidem kolem sebe. Neměl potřebu vytvářet si jinou osobnost v soukromí, jen tam nepotřeboval reflektory. Veřejný obraz se často soustředí na spektákl, ale skutečný Freddie byl mnohem víc definovaný svou vřelostí, laskavostí a opravdovým zájmem o druhé.
Vy jste s ním prožil jeho nejintenzivnější období. Když se dnes díváte zpět – co vás na něm po všech těch letech stále překvapuje?
Upřímně, už nic. A vlastně ani tehdy. Už během prvních týdnů, kdy jsme se poznali, byl přesně takový, jakého jsem si ho představoval.
Co vám pomáhá udržovat Freddieho přítomnost živou? Je to hudba, vzpomínky, nebo spíš lidé, které díky němu potkáváte?
Jsou to lidé. Upřímně jsem nikdy neměl možnost přestat sdílet jeho příběh nebo odkaz. Od chvíle, kdy zemřel, jsem byl zván na stovky rozhovorů, desítky dokumentů a dokonce i ke spolupráci na filmu Bohemian Rhapsody.
Lidé jsou jeho životem fascinováni dodnes a já jsem rád, že jim můžu nabídnout upřímný pohled. A i kdybych tu možnost měl, stejně bych nepřestal. Je pro mě důležité vyvažovat bulvár a zkreslené příběhy a ukazovat Freddieho takového, jaký opravdu byl. Setkání s ním bylo to nejlepší, co mě v životě potkalo. A nelituji toho ani na vteřinu. Jsem vděčný za všechno, co jsem díky tomu prožil.
Letos se otevře v Budapešti výstava Freddie – The Exhibition, kterou připravujete ve spolupráci s českým sběratelem Tomášem Hykelem. Jaký je váš pohled na to, když fanoušci uchovávají paměť umělce způsobem, který přesahuje běžné sběratelství?
Je to určitý druh oddanosti, nad kterým by se Freddie možná zároveň pousmál i ho obdivoval. Kdyby to viděl, asi by ty lidi označil za blázny a nechápal by, proč se o něj po tolika letech pořád tolik zajímají – ale zároveň by respektoval tu úroveň nasazení. A já to chápu taky. Rozumím jejich obdivu i potřebě spojit se s ním hlouběji. V dnešním světě plném bulváru a polopravd je taková oddanost důležitá. Potřebujeme lidi, kteří chtějí znát pravdu a pomáhají ji uchovávat.
Kdy vás Tomáš Hykel oslovil, abyste se projektu zúčastnil, a co to ve vás vyvolalo?
Bylo to v březnu 2023, jen pár dní poté, co Mary Austin oznámila, že bude prodávat předměty, které po Freddiem uchovávala. Krátce nato mi Tomáš zavolal a chtěl se se mnou setkat. Když přijel, vlastně jsem už tušil, o čem chce mluvit. A dávalo mi to okamžitě smysl.
Vnímal jsem to jako jedinečný moment, kdy ještě bylo možné udělat něco smysluplného, než se všechny ty věci rozptýlí do soukromých sbírek a ztratí svůj kontext. Protože jakmile se to stane, příběhy s nimi zmizí.
Nikdy nešlo jen o samotné předměty. Jde o to, co nesou: vzpomínky, momenty, lidi. Pokud jejich spojení pomůže zachovat Freddieho příběh živý a pravdivý, byl jsem od začátku rozhodnutý být u toho.
Freddie Mercury navštívil Budapešť v roce 1986 – tehdy jako jedno z mála měst za železnou oponou. Vnímáte otevření výstavy právě tam i symbolicky?
Rozhodně. Rok 2026 by byl jeho osmdesátým výročím narození, a to je ideální moment pro něco opravdu výjimečného. A pak je tu Budapešť. Výstava se otevírá 40 let po legendárním koncertu Queen v roce 1986, který byl jediným koncertem za železnou oponou. To byl nesmírně silný moment. Ukázal, že hudba dokáže překračovat hranice, bourat bariéry a spojovat lidi i v rozděleném světě. A to je poselství, které je aktuální i dnes.
Vy jste s Freddiem sdílel každodenní život. Kdybyste měl vybrat jednu drobnou každodenní situaci, která nejlépe vystihuje jeho osobnost, co by to bylo?
Vidím ho, jak sedí na gauči v Garden Lodge, obklopený přáteli a směje se. Nic výjimečného – jen Freddie, který je naprosto uvolněný, užívá si přítomný okamžik, rozesmívá ostatní a sám se směje od ucha k uchu. A to je vlastně důležité. Freddie bývá často vykreslován jako osamělý člověk, ale nebyla to pravda. Měl svůj blízký okruh lidí, kterým důvěřoval, a ti s ním zůstali až do posledního dne.
Kdyby Freddie žil dnes, v době sociálních sítí, myslíte, že by si tuhle formu prezentace užíval, nebo by ho spíš děsila?
Myslím, že by ho spíš děsila. Neodpovídalo by to jeho pohledu na svět. Byl přesvědčený, že některé věci by měly zůstat soukromé – například víra nebo politika. A sociální sítě tyhle hranice úplně stírají.
Freddie – The Exhibition patří k nejvýznamnějším kulturním událostem roku 2026 ve střední Evropě a nyní je již oficiálně zahájen předprodej vstupenek.
