Náš největší orgán těla nikdy nelže. Můžete se sice usmívat od ucha k ucha, perfektně umět „small talk“, ale pak to přijde: pod očima náhle vyskočí ekzém, čelo se osype pupínky a na krku se objeví červené mapy. Najednou je jasné, že něco uvnitř hlasitě volá, a to jsou naše emoce. Právě tady začínán psychodermatologie- obor, který bere vážně fakt, že kůže a psychika spolu velmi úzce souvisejí.
Na úvod trocha teorie: naše kůže pokrývá plochu 1,5–2 m², váží zhruba 3–5 ki- logramů a tvoří asi 15 procent tělesné hmotnosti. Není to jen jakýsi obal, ale plnohodnotný a největší orgán s vlastní imunitní funkcí, nervovými zakončeními, hormonální aktivitou a také nás chrání, reguluje teplotu a pomáhá i vnímat okolí. A právě proto tak přesně reaguje na to, co se děje uvnitř nás, a to nejenom fyzicky, ale také psychicky.
Díky tomu tu je psychodermatologie, obor, který se dívá na kožní onemocnění komplexně. Bere v úvahu nejen stav kůže, ale i psychiku a životní situaci člověka. Na rozdíl od klasické dermatologie, která se zaměřuje hlavně na biologické příčiny kožních problémů, vychází z myšlen- ky, že tělo a mysl spolu úzce souvisejí, protože kůže často odráží naši psychickou pohodu a naše emoce. I když se potíže projeví navenek na kůži, jejich vznik je ovlivněný také nervovým, hormonálním a imunitním systémem. Pokud se léčba soustředí jen na odstranění viditelných příznaků, a neřeší hlubší souvislosti, nemusí být dlouhodobě úspěšná. A nejedná se přitom o žádnou novinku či módní trend, protože psychosomatická medi- cína se využívá už tisíce let a pomáhá při léčbě mnoha onemocnění, nejen těch kožních.
Na vině je stres
Kůže je také součástí našeho stresového systému. Je plná nervových zakončení, imunitních buněk a hormonálních „spínačů“. Dokáže ukázat svoji sílu při dlouhodobém tlaku, nevyspání, úzkosti nebo smutku. Když mozek vyhodnotí něco jako nebezpečnou situaci (může to být deadline v práci, domácí hádka či třeba jen zapomenuté klíče), aktivuje v důsledku toho stres. Do hry vstupuje hormonální osa, která typicky produkcí kortizolu ovlivňuje tělesné funkce a reakce, i sympatikus, jenž prostřednictvím adrenalinu aktivuje organismus do módu „útěk nebo útok“. Tyhle signály nekončí v hlavě, ale doputují až do kůže, a ta pak může zareagovat zánětem, svěděním, zhoršením ekzému, rozhozenou tvorbou mazu nebo zpomaleným hojením.
Je to jako začarovaný kruh. Nemoci kůže jsou velmi dobře vidět, proto to má často vliv na sebevědomí a na vztahy. Psychika se propadá hlouběji, a tak se potom objeví například akné, rosacea, atopická dermatitida nebo psoriáza.
Co říkají výzkumy
Už v 90. letech americká psycholožka a vědkyně Janice Kiecolt-Glaser a její kolegové sledovali hojení drobných kožních ranek u lidí vystavených dlouhodobému stresu, například když pečovali o blízké s Alzheimerovou chorobou. Výsledek byl jednoznačný. Těm, kteří byli ve stresu, se rány hojily pomaleji než u druhé kontrolní skupiny, jejíž členové nic takového neprožívali. Mimo to zjistila, že chronický stres oslabuje imunitu. A tak je jasné, že když neregenerujeme a jsme stále ve střehu, začne kůže volat SOS a jde to vidět navenek.
Zajímavá byla také studie publikovaná v časopisu Plos One (Peters a kol., 2014), která ukázala, že akutní psychický a emoční stres může u lidí s atopickou dermatitidou ovlivňovat komunikaci mezi nervovým a imunitním systémem v kůži, což má přímý vliv na vznik zánětu a rozvoj úporného svědění. Tyto nepříjemné projevy ovlivňují rozpoložení člověka, nemoc narušuje jeho běžné denní činnosti, spánek i chod celé rodiny. Princip je pozorovatelný také u těžších forem akné, kde nejde pouze o pupínky, ale i o výrazný zásah do sebevědomí. Pocity nejistoty, úzkosti a v některých případech i deprese pak nejsou žádnou výjimkou.
Psychodermatologie se nezabývá jen tím, co je na kůži patrné na první pohled, ale všímá si všech aspektů v životě daného člověka. Lékař se zajímá i o celkové zdraví, psychickou pohodu a prostředí, ve kterém člověk žije, ptá se na vztahy doma, atmosféru ve škole nebo tlak v práci. Pomáhají k tomu cílené otázky a dotazníky, ale úplně zásadní je přístup lékaře. Když má pacient pocit, že ho někdo pořádně vyslechl a bere ho vážně, vzroste v něm důvěra, která často rozhoduje o tom, zda bude léčba opravdu fungovat a zda se doporučení podaří dodržovat dlouhodobě. V náročnějších situacích dává smysl zapojit i další odborníky jako například psychologa nebo psychiatra.
A co ještě funguje?
Pomáhá soustředit se na spánek, protože právě v noci se kůže regeneruje, obnovuje svou ochrannou bariéru a tlumí zánětlivé procesy. Pokud spánek dlouhodobě chybí, přichází nejenom únava a podrážděnost, ale pleti bude chybět schopnost se znovuobnovovat a zvládat zátěž. Když pleť po probdělé noci vypadá unaveně, je citlivá a zašedlá, není to jenom estetickým problémem, ale také důkazem, že tělo nemělo čas napravit škody. Kromě dostatečného spánku skvěle fungují i drobné denní rituály, které dokážou ulevit přetížené nervové soustavě a dávají signál mozku, že nemusí být neustále v pohotovosti. Stačí třeba procházka bez mobilu, pár minut vědomého dechu, příjemná (ne horká) sprcha nebo meditace před spaním. Když se zklidní nervový systém, má pleť také mnohem lepší podmínky ke zklidnění.
A pozor také na péči. Ve stresu míváme tendenci pleť více čistit, exfoliovat a používat na ni silné přípravky. Jenže právě ve chvílích psychického napětí bývá kožní bariéra křehčí a reaktivnější a agresivní přístup je pro ni přímo pohromou. Intenzivní zásahy tak často situaci spíš zhorší, než že by ji zlepšily. V tomto případě rozhodně platí, že méně je více.
Zdroj: WHAT
