Šperk provází lidstvo od nepaměti. Už v pravěku si lidé vyráběli ozdoby z kostí, zubů, mušlí nebo kamene. Tyto rané šperky však nebyly určeny pouze ke zkrášlení těla – měly také magickou a ochrannou funkci. Sloužily jako talismany, které měly přinášet štěstí, zdraví nebo ochranu před zlými silami. V tomto období se tak formovala první symbolika šperku – vyjadřoval vztah k přírodě, duchovnu a nadpřirozeným silám.
Božské zlato
Ve starověkých civilizacích se význam šperku ještě více prohloubil. V Egyptě byl šperk nedílnou součástí každodenního i posmrtného života. Zlato, které Egypťané považovali za „kov bohů“, symbolizovalo věčnost a božskou moc. Egypťané uctívali slunečního boha Ra a věřili, že jeho tělo je ze zlata. V řecké mytologii zase najdeme zmínky o tom, že zlato proudilo bohům v těle místo krve. Zatímco Egypťané, pro něž byl typickým motivem skarabeus jako znak ochrany a znovuzrození, vnímali šperky jako amulety, v antickém Řecku a Římě získal šperk rozměr nový – stal se součástí estetiky a vyjádřením ideálu krásy.
Řekové, jak je o nich známo, si cenili estetiky, a tudíž pro ně byla typická harmonie tvarů. Jejich šperky byly jemné a velmi často inspirované mytologií. Zlatníci šperky vyráběli několika způsoby – buď je odlévali či je tepali z kovových plátů. Drahokamy v této době sloužily jako ochrana před nemocemi a neštěstím. V Asii byste nejčastěji narazili na šperky s vyobrazením Buddhy, lotosu či mandal – symbolizovaly duchovní cestu a vnitřní rovnováhu. Ostatně – tu symbolizují dodnes. Římané pak přidali aspekt moci a společenského postavení – nošení zlatých prstenů nebo broží bylo přísně vyhrazeno vyšším vrstvám, čímž se šperk stal jasným sociálním signálem.
Středověk s sebou přinesl rozmach křesťanství, které se odrazilo i v symbolice šperků. Kříže, relikviáře a zdobené medailonky sloužily nejen jako projev víry a oddanosti Bohu, ale i jako ochranné amulety. Šlechtici a panovníci používali šperky k vyjádření své moci – královské koruny, žezla a insignie byly vyrobeny z nejvzácnějších materiálů.
V období renesance dostal šperk prostor čistě jako ozdoba. Symbolika sice nezmizela, ale poprvé se setkáváme s “módními” šperky – těmi byly například medailonky s podobiznami milovaných osob. Baroko a klasicismus posílily reprezentativní funkci šperku. Panovníci a šlechta využívali šperky k demonstraci moci, původu a prestiže. Rodové znaky a erby se často objevovaly na brožích, prstenech či sponách.
Zvýšený zájem o historii v 19. století “vzkřísil” oblibu antických motivů a objevuje se novogotický styl, který odkazuje na středověk – ovšem značně zidealizovaný. Skutečným milníkem se nicméně stal nástup průmyslové revoluce, který s sebou přinesl především nové zlatnické techniky. Výroba šperků zlevnila a díky tomu se dostaly do obchodů a byly přístupné i pro měšťanskou společenskou vrstvu. Objevilo se mnoho stylů i nových motivů, které se v průběhu let střídaly.
Věčná krása
„Šperk je symbol bohatství. Přidejte originalitu a dobrý vkus a vznikne geniální šperk – symbol dokonalosti,” popisuje šperkařka Dana Bezděková, jak šperk vnímá současným prizmatem. A je tomu skutečně tak. Současný šperk nic z historie neignoruje a některé motivy a symboly se objevují neustále, například kříže, květiny, strom života, Buddha či kotva. Navazuje tak na bohatou tradici, a přesto ji zcela přetváří. Designéři využívají šperk jako prostředek komunikace – vyjadřují jím postoj k identitě, ekologii či technologiím, předávají své osobní hodnoty, ale i ty sdílené a obecně platné. Šperk je vyjádřením individuality a odrazem emocí.
„Pro mě je šperk víc než jen ozdoba – je to symbol identity a příběhu, který odráží osobní energii svého nositele. Vyrůstal jsem v prostředí, kde se hodnota věcí neměřila jen jejich vzhledem, ale i historií a hlubším významem, který v sobě nesou. Každý kus vnímám jako spojení přesnosti, citu a odkazu. Šperk je podle mě tichým jazykem člověka – vypovídá o tom, kým jsme, čeho si vážíme a jaké stopy chceme zanechat. Je projevem vnitřní důstojnosti, identity a krásy, která přetrvává,” říká začínající designér Viktor Zbořil, který své šperky poprvé představí na jaře v rámci módní přehlídky Zoltána Tótha.
Výrazným trendem je návrat k ručnímu zpracování a tradičním technikám. Pro nositele má mnohem větší hodnotu, když je šperk vyrobený ručně a propracovaný do posledního detailu. Navíc s tím souvisí také souznění kupujícího s hodnotami zlatníka či designéra, který šperk vytvořil. Originalita se dnes cení. „Šperk jsem vždy rozděloval na klasický a autorský. Klasický šperk může mít dokonalé zpracování, exkluzivní kameny a vysokou cenu, ale často mu chybí duše. Autorský šperk naopak nese rukopis, příběh a vývoj svého tvůrce. Když lidé nakupují u lokálních tvůrců, vyjadřují tím svůj postoj – přemýšlejí o tom, kam jejich peníze putují a koho podporují. Mám pocit, že většina mých klientů sdílí podobný světonázor jako já, a právě to propojení dává mé práci hlubší smysl,“ vysvětluje svůj postoj ke šperkům jako k nástroji vyjádření identity zlatník Michal Kadaník.
Stejně jako v minulosti i dnes má šperk často charakter osobního amuletu – tiché energie, kterou si člověk nese s sebou. Tento návrat k intimní symbolice je patrný i u současných českých tvůrců. Autorské kolekce dnes často pracují s jednoduchými, ale hlubokými archetypy – se znaky začátku, ochrany, lásky nebo vzpomínky. Právě tuto rovinu čarovné něhy rozvíjí ve své nové kolekci „Malé Ženy“ i šperkařka Hana Polívková. Její minikolekce staví na symbolech, které lidstvo provázejí od pravěkých amuletů až po moderní talismany: semínko, kruh, uzlík, srdce, mašle a pecička. „Každý z těchto kousků nese schované přání, jímž šperk promlouvá k nositelce a zároveň k jejímu okolí. V dnešní době představuje šperk skrytého přítele, který neustále provází na cestě životem a spojuje vás s vašimi blízkými, minulostí i budoucností. I tak malý předmět dokáže zachytit významné okamžiky a v sobě skrývá příběh vašeho života,“ doplňuje šperkařka Hana Polívková.
Magie kamenů, čistota perel
Ani dnes nepřestávají lidé věřit v magickou moc drahých kamenů. Někteří věří, že je dokážou ochránit, posílit vnitřní sílu a rovnováhu. Oblíbené jsou také perly, které jsou obrazem čistého ducha nebo moudrosti. Zbožňovala je už Kleopatra. Ve starém Řecku byly symbolem čistoty, v Indii je nosili válečníci. I dnes jsou perly oblíbené, a to nejen pro svou symboliku. Navíc už dávno neplatí, že se hodí až pro ženy v určitém věku. „Perly nejsou o věku. Nikdy nebyly. Dnes je nosíme k džínám, tričku i k večerním šatům. Jsou pro každou ženu, která se nebojí ukázat svou ženskost – ať už ji definuje jakkoliv.“ – Veronika Tázlerová, CMO FURIOSA®
