Málokdo z nás při cestách českou přírodou zažije to štěstí vidět ledňáčka. Přezdívá se mu okřídlený diamant a je symbolem čistého prostředí, ukazatelem zdraví našich řek a potoků. Jsme to my lidé, kvůli komu čelí vážným výzvám. Jemu přirozeného prostředí ubývá a s ním i potravy.
Zahlédnout ho v přírodě je velmi ojedinělé, prozradit jeho přítomnost ale často může jeho typické pískání. Je přísně chráněný a jeho populace oborníky sledovaná. Hlavním klíčem k jeho ochraně je obnova ekologicky zdravých toků. Nemůžeme tvrdit, že by se pro jeho záchranu nedělalo nic. V posledních letech se u nás objevují slibné projekty revitalizace řek, které už vedly k návratu některých vzácných druhů, ale nesmíme za tenhle živý skvost přírody přestávat bojovat.
Existence lednáčka je závislá na čistých vodách a zdravých mokřadech, které jsou jako přírodní „houby“, které zadržují vodu, ochlazují krajinu a zpomalují změny klimatu. Jenže ubývají rychleji, než vznikají. O změnu usiluje skupina JARO, která sdružuje několik spolků, jejichž členové se věnují ochraně přírody přímo v terénu. Nyní se vytvořit nová útočiště nejen pro ledňáčky, ale i další živočichy.

Kroky člověka k vítězství nad přírodou vedou k jejímu zániku
Právě 2. února si připomínáme Světový den mokřadů. V tento den roku 1971 byla v íránském městě Ramsara vyhlášena Úmluva o mokřadech – biotopech vodního ptactva světového významu (známá také jako Ramsarská úmluva). Výzývá státy k ochraně těchto přírodních krás, mezi něž patří rybniční soustavy, říční nivy nebo třeba rašeliniště.
Jsou domovem stovek druhů hmyzu, žab, čolků i ptáků, které na ně čekají jako na svůj nový domov. Když zmizí mokřady, mizí s nimi i život, který nás obklopuje. Nebude asi nijak překvapivé, když řekneme, že za vším musíme hledat člověka a jeho činnost. Odvodňování lesů a polí, narovnávání a betonování potoků a říček, které mokřadům dodávaly vodu, zvýšené množství hnojiv ve vzduchu a vodě pocházejících ze zemědělské výroby, průmyslu a dopravy… To všechno není práce přírody, ale chamtivého člověka. Vlivem odvodnění, přílišného hnojení, ale také nedostatku bobrů stavějících přírodní přehrady a absence velkých kopytníků mokřady buď rovnou zanikají a nebo alespoň přespříliš zarůstají vrbami a vodními rostlinami. Odumřelá i přerostlá vegetace pak mokřad dále hnojí a brání dostatku světla.

Každá nová vybudovaná tůň je krokem k záchraně
Limitujícím faktorem pro trvalý výskyt ledňáčka říčního v krajině je přítomnost vhodné potravní nabídky. Právě proto skupina JARO vybudovala už přes padesát tůní, které poskytují domov nejen vážkám a obojživelníkům, ale právě ledňáčkům. Ekologové už zachránili vodní oázy na Pardubicku a teď pracují na obnově mokřadů na Královehradecku, kde ledňáčci hledají nový domov. Úsilí ochránců přírody je vytrvalé, potřebují však pomoc.
Zachraňme ledňáčky a vraťme krajině život
Jen tři tisíce korun znamenají novou tůň plnou života. Místa, které zachrání nespočet živočišných druhů, včetně zmiňovaného ledňáčka. A nemusíme na to být sami. Když každý z nás odkudkoli s mobilem v ruce přispěje k pomoci vytvořit nové tůně, kde budou lednáčci lovit potravu, můžeme mnohé skutečně změnit. Ochrana ledňáčka říčního je výzvou pro celou společnost. Nejde pouze o to zachránit jednoho nádherného ptáka, ale především zabezpečit funkční a udržitelné prostředí pro všechny druhy závislé na zdravém vodním ekosystému.

Skupina JARO spolu s dárcovskou platformou Znesnáze o to právě teď usilují prostřednictvím sbírky Každá kapka se počítá a vítají pomoc každého, kdo se připojí. A třeba mu pak bude odměnou právě ten krátký nezapomenutelný okamžik v přírodě, kdy tohoto okřídleného tvora v barvách nebe a slunce za doprovodu jeho neodmyslitelného hlasu spatří. A nebo klid duše, že udělal něco důležitého pro budoucnost nás všech a našich dětí.