Jsou spolu při práci i ve volném čase, doma i na cestách. Simona Krainová a Karel Vágner hovoří o tom, co drží jejich vztah pohromadě, co považují za skutečný úspěch a proč je láká stále se vydávat na cesty za hranice států i konvenčního života.
Letos jste oslavili patnáct let od svatby. Co byste při po hledu nazpět poradili svým novomanželským já?
Karel: Člověk by měl mít životního partnera jako kamaráda, spřízněnou duši. A nám se to se Simonkou, myslím, podařilo. Musím říct, že ten klid na duši, který ve vztahu máme – bez kontrolování, bez žárlivosti, agrese – je obrovská hodnota. Samozřejmě, taky máme svoje „ups and downs“. Trávíme spolu většinu času, od rána do večera. Společně vychováváme naše dvě děti (a dvě čivavy), pracujeme spolu, cestujeme… Není samozřejmé najít partnera, s nímž dokážete takhle přirozeně přecházet z rodinných témat k pracovním a zpět k partnerským. Jsem vděčný, že jsem našel ženu, se kterou se naše duše potkaly a vzájemně si vyhovují.
Simona: Řekl jsi to krásně, vlastně i za mě. Mám to úplně stejně. Nevím přesně, co bych poradila svému mladšímu já, ale vím, že když jsem si vybírala partnera, kterého bych chtěla mít po svém boku, často to končilo katastrofou. Byl to Karel, kdo si našel mě, a zaplaťpánbůh za to. On projevil zájem, přesvědčil mě, že my dva můžeme fungovat, a já jsem za to nesmírně vděčná. Myslím si, že mám takový senzor na lidi, dokážu je číst jako čárové kódy, ale ve vztazích jsem dřív často dělala přešlapy. Končilo to slzami. Až s Karlem jsem poznala, jak vypadá opravdový vztah. Ve vztahu nejde o status, velký barák, velké auto. Vztah začíná tam, kde je duševní harmonie, klid a vzájemná úcta. To je základ, ten „empire“, na kterém pak můžete postavit všechno ostatní. Když vztah není založený na přirozeném propojení dvou lidí, kteří si opravdu rozumí, všechno ostatní se dřív nebo později zhroutí. Můžete mít majetek, krásu, společenský status, ale pokud vám chybí to spojení, nefunguje to.
Máte tedy nějakou radu pro ostatní – třeba jak ustát párové krize?
Simona: Kdo říká, že vztah je pohádka, lže. Když člověk dává najevo emoce, patří k tomu i ty negativní. Ale když si toho druhého vážíte, když vás baví jeho společnost, vždycky hledáte cestu, jak jít dál. Ne důvod, proč to vzdát. Když dnes vidím, jak mnoho lidí při prvním problému odchází, říkám si, že to je škoda. Když máte někoho, koho opravdu milujete, přece ho neopustíte při prvním zakopnutí. Základ je, aby ten druhý nebyl jen milenec, ale především partner a nejlepší přítel. Můj manžel mi naslouchá způsobem, jaký u mužů často nevidíte. A protože jsem jich v životě pár poznala, dokážu to ocenit. Nejhorší je, když se žena zamiluje jako náctiletá, vezme si toho prvního, a pak v padesáti zjistí, že s ním vlastně nežije, jen přežívá. Já to měla naopak – nejdřív jsem poznala svět, a pak jsem potkala muže, se kterým mě ten svět baví sdílet.
Karel: Druhá věc, kterou bych k tomu řekl, je, že oba jsme hodně emotivní a nespoutaní. Já jsem dřív vnímal manželství jako něco klaustrofobického. Nikdy jsem si nemyslel, že se ožením – ale v tomhle případě je to jiné. Simona je prostě můj nejlepší kamarád, a tak to nevnímám jako svazující.
Simona: Ještě bych chtěla říct, že n mám potřebu chodit za kamarádkami a svěřovat se, co se doma nepovedlo nebo co by měl manžel dělat jinak. Spousta žen je zvyklá sejít se na víně a rozebírat, co doma nefunguje. Já to beru tak, že do toho nikomu nic není. Mám strašně ráda, když můžu trávit čas jenom s Karlem – ať už pracovně, nebo soukromě.
Karel: A dokážeme být spolu i v tichu, a to je podle mě důležité. Lidé často před něčím utíkají, ale my umíme spolu i mlčet.
Simona: Určitě není lehké najít takového člověka. Nechci nikomu radit, co má dělat, jenom říkám, že jsem šťastná, že mě to po všech peripetiích potkalo. Zjistila jsem, že čím jsem starší, tím víc se uzavírám do své rodinné bubliny. Úplně mi stačí manžel, děti a naše čivavy.
Karel: Samozřejmě máme kolem sebe spoustu přátel a bezvadných lidí…
Simona: To určitě, ale když mám na výběr, volím klid doma. Ten čas s rodinou je pro mě nejvíc.
Moc děkuji za tenhle ping-pong. I na tom je vidět, jak se navzájem doplňujete. Karle, o vašem dědečkovi jsem se dočetla, že byl za první světové války námořníkem. Může to být důvod, proč vás to táhne k cestování, k životu na různých místech světa?
Karel: Nemyslím si, že to má co dělat s rodinnou DNA. Asi ne. Ale my oba jsme svým způsobem neklidné duše, které neustále vyhledávají změnu. Proto nám vyhovuje takový „gypsy life“. Máme práci, která nás přenáší z kontinentu na kontinent. Ale zároveň jsme lidé, kteří vyhledávají změnu i vnitřně. Myslím, že i proto jsme spolu – Simona je velmi neuchopitelná a já věřím, že i já jsem někdy těžko uchopitelný. Vyhovuje nám nekonzervativní způsob života. A právě to nás žene do nových destinací – to neustálé objevování. Je to naše společné dobrodružství.
Změnilo se pro vás za posledních sedm nebo deset let pojetí úspěchu?
Karel: Od doby, co znám Simonu, vnímám, že lidé často spojují úspěch s materiálními věcmi. A to je samozřejmě jedna část. Každý z nás má rád, když žije v pěkném, komfortním prostředí, když má hezké auto. Ale pro mě úspěch leží mimo tyhle věci. Je to vnitřní klid. Myslím, že největší úspěch člověka je, když dokáže být v dosažitelné harmonii, v rámci možností, které má. Pro nás je symbolem úspěchu možnost volby. Mít svobodu rozhodnout se – někdy větší, někdy menší. Sednout do letadla, odletět, dát si kávu, usmát se. Nemuset poslouchat šéfa, který ti určí, kdy můžeš na dovolenou, a jít pokorně podepisovat žádost o volno. Svoboda volby je prostě neoddiskutovatelná hodnota.
Simona: Přesně tak. Být pánem svého času.
Karel: A dělat to, co miluješ.
Simona: A že mě živí moje sny. Že moje práce je opravdu ta vysněná.
Karel: Když se člověk těší na další den – to je podle mě ten nejlepší důkaz úspěchu.
Simona: Že se netěšíš jen na sobotu a neděli, protože máš pocit, že sobota a neděle trvají celý týden. Že každý den je dar.
Karel: Přesně. Že se těšíš na každý den – ať přinese cokoli, dobré i špatné. Že dny nepřežíváš, ale opravdu prožíváš. To je podle mě to největší.
Více se dočtete v tištěném vydání WHAT, které je právě v prodeji.
