Herečka známá ze seriálů Kukačky a Zlatá labuť je hlavní tváří letošního ročníku divadelního festivalu Dream Factory Ostrava. Zeptali jsme se jí na tragikomedii Konsent o nejasném případu znásilnění, kterou její domovský Činoherní klub otevře festivalový program, i na její spisovatelskou dráhu.
Proslavily vás televizní seriály, na festivalu budete ale jako divadelní herečka a také jako spisovatelka. Ve které z těchto tvůrčích oblastí se cítíte nejpříjemněji?
Určitě bych o sobě neřekla, že jsem spisovatelka. Jsem herečka a mám to štěstí, že mi moje herecká práce pomáhá dostat můj koníček, psaní, trochu na výsluní. Psaní mě baví, protože je to pro mě takový koučing a poznávání sebe sama. Což je tedy i herectví, ale tohle je jiné. Moje hrozná vlastnost je totiž tak trochu šlendriánství a to je něco, co psaní rozhodně nepodporuje, tudíž se při něm učím preciznosti a smyslu pro detail.
Do Ostravy přijedete s hrou Konsent o partě přátel, jejichž partnerské vztahy jsou dokonalé jen zdánlivě. Jsou mezi nimi právníci, kteří si myslí, že jim se nic takového, co řeší u soudu, stát nemůže. Inscenace britské autorky Niny Raine otevírá téma definice znásilnění a ne/dobrovolnosti sexu v manželství. Jak se to v tomto příběhu dotýká vaší postavy?
Mojí postavy se to dotýká velmi, to právě ona téma manželského neodsouhlaseného sexu otvírá. Nemůžu ale říct, jestli je to v jejím případě dobře, nebo špatně. Hra je skvělá v tom, že vybízí k mnoha otázkám, a divák si může vybrat, za koho se postaví.
Kdo by měl Konsent vidět?
Každý, kdo je líný jít do divadla a radši si zapne Netflix, protože si myslím, že jde v tomhle případě o autentické, někdy až filmové herectví a divák by mohl chvilkami zapomenout, že je v divadle a ne u sebe doma na gauči. Já osobně na Konsentu miluju naši týmovou souhru.
Na festivalu budete také číst ze své knihy povídek Nesmělí o lidech, kteří nejsou předurčení k úspěchu nebo po něm netouží. Proč jste se zaměřila zrovna na takové lidi? Inspiroval vás někdo konkrétní?
Myslím, že téma nesmělosti mě bavilo vždycky. Ale definitivně jsem se tím začala takhle bavit, když jsem už měla dost exhibice a selfproma, které naše povolání s sebou přináší. Říkala jsem si: „Kde jsou ti lidé, kteří nemají žádné ambice, a je to v pořadku?“
Cítila jste se taky někdy jako outsider?
Určitě na základce při míčových hrách a při hodu krikeťákem. Ale teď si tak často přijdu vždycky po představení, když se mám třeba bavit s diváky, nebo po premiéře na společných oslavách. Vždy mám totiž po představení takový bod nula a myslím, že působím jako lobotom. (směje se)
Vaše druhá kniha Nikolas a tajemství Snozemě je věnovaná dětem. Prý jste ji začala vymýšlet už v patnácti letech. Čekala jste s vydáním na dobu, až sama budete mít děti?
S vydáním jsem čekala spíš na to, až si Nikolase někdo přečte a bude ho chtít vydat. Před tím jsem na jeho promu moc důsledně nepracovala. Bylo to spíš jen tak pro mě. Do šuplíku.
Máte v šuplíku ještě něco, co jednou chcete vydat? Nebo už píšete něco úplně nového?
Momentálně jsem se pustila do šílenosti, kterou jsem si na sebe sama vymyslela, a to je autorská výzva, kterou píšu společně se svými sledujícími na instagramu. Napadlo mě to jednoho dne a bez hlubšího rozmyslu jsem to vykopla. To se mi občas stává. Prvotní nadšení přehluší vsechny obavy a rizika. Ale zatím je to zábavný. Občas mám pocit, že dělám sociální průzkum, a jsem sama zvědavá, co z toho bude.
Brzy vám začnou tréninky na StarDance. Kdy a kde jste naposled tančila?
Tančím moc ráda, ale obávám se, že se po mně ve StarDance bude chtít něco víc než moje trapnopohyby na oldies party, tak uvidíme. Je to další výzva! Tančila jsem naposledy na party s kolegy z Činoherního klubu a bylo to super.
Dream Factory Ostrava
Festival činohry se koná ve dnech 24. až 30. května a jeho motto letos zní Pod kůží. „V návaznosti na loňské téma Blízko od sebe se tentokrát dostáváme do bezprostřední blízkosti: k doteku, k zážitku bytostně tělesnému. Inscenace, které v rámci programu nabídneme, působí na to nejniternější v nás a nejrůznějších témat se dotýkají bez příkras,” přibližuje hlavní dramaturgické téma ředitel festivalu a šéfdramaturg Tomáš Suchanek.
„Považujeme za zásadní se neustále konfrontovat s novými či doposud utlumovanými pohledy na svět, a proto přivážíme inscenace, které reflektují fenomény či osobnosti, o nichž je načase se ve společnosti začít otevřeně bavit. Některé soubory tak činí s humorem a nadsázkou, jiné se syrovostí a nekompromisností. Všechny se vám ale dostanou pod kůži,” doplňuje dramaturgyně Barbora Sedláková.
Na programu jsou například představení Švandova divadla Na první pohled, které ukazuje nedostatky právního řádu psaného muži, nebo inscenace A Studia Rubín Istanbulská úmluva o vyhraněných názorech na mezinárodní dokument o potírání násilí. Diváci uvidí také oceňovanou hru Divadla na Zábradlí O Pavlovi nebo zábavnou dramatizaci blogu Žena filmového kritika v podání Divadla pod Palmovkou.
