Prozradili nám, co je v chmurném podzimu drží nad vodou a inspiruje. Ať už jsou nadšení ze štípání dříví s výhledem na krásnou přírodu, či s podzimem raději zalezou do kavárny, do jednoho se shodují, že jim vnitřní naplnění dodává rodina a práce.
Šárka Seydler Kabátová
„Vždycky, když na mě dolehne splín, musím si pro sebe urvat trochu klidu. Oznámím manželovi, že připlul temný mrak. On už ví, že v takovém období zase o trochu víc vynikne moje vráska na čele. A že se potřebuju buď vymluvit, nebo maximálně ztišit. Co z toho zrovna cítím silněji, spontánně vybírám jako řešení. Taky vypínám veškerou hudbu, piju hodně čaje a sleduji Třináctou komnatu. Už tak nějak vím, že všechny tyhle triky urychlují návrat úsměvů a radosti. Pokud nemáte vlastní fígle, skromně před vámi zmíním podcastovou sérii Výdech, kterou připravuji společně s kolegy ze Seznam Zpráv. Psychologové a psychoterapeuti, se kterými usedám za mikrofon, nabízejí spoustu rad, jak si občas vydechnout a ,nezbláznit se‘.“
Novinářka, psala sedm let pro Lidové noviny články se zaměřením na sociální a lidskoprávní témata. Vytvořila například časosběrný dokument Samuel o dívce, která se proměnila v chlapce. Tvorbě na pomezí novinařiny a dokumentaristiky se nyní naplno věnuje v redakci Seznam Zprávy. Pro ni v minulosti vytvořila dokumentární cyklus My, kde zachytila různé sociální skupiny od rekreantů u Máchova jezera přes fanoušky kapely Ortel až po demonstranty odmítající roušky. Od října tvoří novou podcastovou sérii Výdech o duševním zdraví. Ptá se v ní psychoterapeutů a odborníků, jak zvládat současné výzvy, a přitom si zachovat klidnou hlavu.
Filip Kartousek
„Podzim je mé nejoblíbenější roční období. Slunce už není tak ostré a svou nižší polohou vrhá zajímavé kontrasty stínů a světla, se kterými jako fotograf rád pracuji. Ve městě si k trávení svého volného času vybírám suché a slunné dny, ty vlhčí jsou ideální příležitostí k výletu do přírody, kde se dají vychutnávat různé vůně lesa. Když je zrovna tma a prší, tak se po půlroční pauze vracím k praktikování skandinávské hygge jak u sebe doma, tak i v Hidden gallery.“
Umělec Filip Kartousek ve Zlíně spoluzaložil galerii Garáž, sám vystavoval také v olomouckém Okénku. Po přestěhování se do Prahy organizoval domácí galerii. Před dvěma lety ovšem otevřel v Bořivojově ulici na Žižkově skromný výstavní prostor Hidden gallery, kde zastupuje české i zahraniční malíře a fotografy. Jeho kurátorský výběr lze objevovat i ve stanici Náměstí Republiky, u východu pod Masarykovým nádražím, kde Kartousek pravidelně pořádá „skryté“ výstavy. Nyní pracuje na knize fotografií, na nichž zachycuje skrytou krásu pražského metra.
Johana Fundová
„Vzhledem k tomu, že podzim odjakživa nesnáším, pomáhají mi ho přežít i zdánlivé maličkosti jako objevování nově otevřených kaváren nebo restaurací. Těší mě, že po covidovém období se konečně naplno rozjela kultura a člověk si může každý den vybírat z filmových premiér, výstav nebo divadelních představení. Já sama se nyní intenzivně věnuji přípravám křtu své nové knihy Milénium!, která – doufám – čtenářům proslunní dlouhé podzimní večery. Je totiž plná zábavných fotek, příběhů a fenoménů z přelomu tisíciletí.“
Původní profesí novinářka založila v roce 2017 facebookový a instagramový účet Pure Devadesátky. Ze společenské nostalgie po módě, gastronomii a politice 90. let se jí podařilo vytvořit fenomén. Před třemi lety vydala srdcovky a bizáry z této nezaměnitelné éry knižně pod názvem Devadesátky!, které se rychle staly bestsellerem. Loni napsala svůj první román Hezký, ale narovnej se o bývalých spolužácích, kteří se chystají na třídní sraz. Nyní vychází její další kniha Milénium! o době, kdy jsme všichni toužili po prvním mobilním telefonu a pili rozpustnou kávu z ikonicky červeného šálku Nescafé.
Václav Kabát
„I když se podzim zdá být pochmurný a smutný, není to tak úplně pravda. Příroda je teď neuvěřitelně krásná. Žijeme se ženou na vesnici a všechno je tu barevné, živé. A právě ten život tady nám dává chuť a možnost postarat se sami o sebe. Beru to jako osobní zkoušku, jak v této disciplíně obstojím. Dřevo bereme z místního lesa, pak si s ním zatopíme v kamnech, vodu máme ze studánky, ve vlastní peci si upečeme pizzu nebo chleba. A když vypnou elektřinu, nic nám nechybí. Má to obrovské kouzlo. Velkou radost mi teď také dělají naši synové. Oba kluci nám v Bobu pomáhají, vedou společně marketingový tým. Starší se v září oženil a toho mladšího to čeká na jaře. Rod Kabátů se pomalu rozrůstá, a to mě moc těší.“
Podnikatel Václav Kabát je původně hudebník, který hrál v kapele Žentour na bicí. Svou firmu na výrobu bloků a dalšího papírenského zboží založil v roce 1991. Tehdy si s manželkou Helenou pronajali na malé vesnici prázdné haly opuštěného kravína, kde začali budovat a tvořit. Jejich parketou je zakázková výroba se specializací na spirálovou vazbu, k jejich bestsellerům ovšem patří také řada bloků Retro. Dnes firma, pojmenovaná přezdívkou Václavovy ženy Heleny, sídlí ve Voračicích a je ryze českým rodinným podnikem, v němž pracují i synové Václav a Jan.
Tereza Zichová
„Pro mě je podzim doba čajíčků, voňavého štrúdlu a teplých polévek. Na podzim se mi navíc v ateliéru dobře a soustředěně pracuje. Naštěstí je ale pro mě všude a za všech okolností pořád tolik vjemů a zážitků, že nápadů na obrazy mám dost. S inspirací pro malbu tudíž nemám naštěstí problém a je jedno, jaké roční období právě je.“
V dětství ji zásadně ovlivnil film Titanic. Slavná scéna, v níž Jack portrétuje Rose, ji zasáhla natolik, že se rozhodla stát malířkou. V roce 2018 skutečně absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze. Maluje především výrazně barevná velkoformátová plátna, která zobrazují figurální scény v interiéru. Tváře ze svého okolí, zvířata, dinosaury a postavičky od Disneyho zasazuje do místností s výrazně vzorovanými tapetami a dlaždicemi. V obrazech propojuje vlastní sny, popkulturu a lidské vztahy. Nyní tvoří v libeňském ateliéru a je součástí umělecké komunity Liebeň Art Contemporary.
