Michaela Říbalová otevřeně sdílí svůj život, včetně těch momentů, které nejsou jednoduché. S manželem, moderátorem Evropy 2 Petrem Říbalem, se dlouho snažili o miminko. Ta cesta ale nebyla přímočará. Po dvou letech hormonálních cyklů, lékařských vyšetření a pokusů o přirozené otěhotnění se rozhodli pro IVF. A přestože to bylo náročné nejen fyzicky, ale i psychicky, příroda nakonec překvapila a všechno dopadlo tak, jak mělo.
Fnalistka České Miss, spoluzakladatelka oblíbeného festivalu výběrových second- -handů Lavrs Market na svém Instagramu @misa_ribalova kombinuje podporu žen, otevřené sdílení o mateřství i inspiraci k sebepéči. Dává hlas tématům, která bývají skrytá nebo tabu. Zkoumá psychiku, fyzickou náročnost, ale i tlak okolí a očekávání společnosti. Její příběh je upřímným pohledem do reality, kterou zažívá mnoho žen, jen o ní často nemluví. V jejích slovech se snoubí upřímnost, něha i síla – vlastnosti, které z jejího příběhu dělají něco víc než jen osobní zpověď. Je to povzbuzení pro všechny, kdo procházejí obdobím nejistoty a hledají světlo.
Když se ohlíží zpět, vybavuje si okamžik, kdy s Petrem poprvé pocítili, že chtějí být rodiči. „Nebyl to žádný velký zlom, spíš postupné uvědomování,“ říká. „Jednoho dne jsme si řekli, že už nechceme jen plánovat budoucnost, ale opravdu ji začít žít. Chtěli jsme, aby v našem domově běhal malý človíček, který bude mít trochu z každého z nás.“
Jenže po roce marného snažení přišly pochybnosti. „I když vám všichni opakují, že to chce čas, uvnitř začnete cítit, že něco není v pořádku,“ přiznává. „Bylo těžké to přijmout, protože člověk má dojem, že všem kolem to jde přirozeně. Trvalo mi několik měsíců, než jsem sebrala odvahu a šla na první vyšetření.“ Prošla si procesem přípravy na IVF a těsně před plánovaným termínem umělého oplodnění spontánně otěhotněla. Loni v létě porodila dceru Bellu. Tato zkušenost ji naučila, že největší síla je v otevřenosti a že sdílená bolest se stává menší.
Na základě své cesty dnes Michaela shrnuje pět myšlenek, které jí pomohly zůstat silná, i když se zdálo, že naděje mizí.
Věřte, že všechno má svůj smysl
Za zkratkou IVF se skrývá mnohem víc než jen injekce a hormony. Je to kolotoč naděje a zklamání. Tělo reaguje po svém, emoce létají nahoru dolů a všechno se to odehrává v tichosti, protože málokdo kolem vás skutečně rozumí tomu, čím procházíte. Pro mě bylo nejtěžší to nekonečné čekání – na výsledky, na termíny, na to, jestli to „tentokrát vyjde“. Po tolika měsících neúspěchů, po všech slzách a frustraci… když jsem uviděla ten test, prostě jsem brečela. Ale tentokrát štěstím. Bylo to, jako by mi život chtěl říct: „Vidíš? Mělo to smysl.“
Mluvte o svých pocitech
Byly měsíce, kdy jsem měla pocit, že už nemám sílu. Ale vždycky jsem si připomínala, proč to všechno podstupuju. Pomáhalo mi o tom mluvit, sdílet i ty nejtěžší chvíle, protože mlčení bolelo nejvíc. A i když se naděje občas vytratila, vždycky se někde hluboko ve mně znovu rozsvítila. Někdy se cesta zdá nekonečná, ale jednou přijde chvíle, kdy to všechno dá smysl. Když mi ženy píšou, že jim moje příběhy pomohly, vím, že to celé mělo hlubší význam.
Dejte si čas a buďte na sebe laskavá
Nejvíc mě potěšila rada: „Dej si čas a dovol si i nebýt v pohodě.“ Protože tohle období není jen o trpělivosti, ale i o laskavosti k sobě samé. Naopak mě zraňovalo, když někdo řekl: „Musíš na to přestat myslet.“ To prostě nejde. A říct to ženě, která tím žije každý den, je jako popřít její bolest. Také bych si přála, aby mi někdo dřív řekl, že neúspěch není moje vina.
Postupujte malými kroky
Já sama jsem pro přirozenou podporu otěhotnění zkoušela všechno možné – od změny jídelníčku přes různé bylinky až po akupunkturu. Možná to nakonec nebyly ty metody samotné, které mi pomohly, ale spíš ten pocit, že pro sebe něco dělám. Dávalo mi to kontrolu nad mým životem v době, kdy se všechno ostatní zdálo nejisté. Když si myslíte, že už nemáte sílu, udělejte alespoň něco malého sama pro sebe.
Nikdy se nevzdávejte naděje
Bellinka je pro mě opravdu splněný sen. Každý den s ní je důkazem, že zázraky existují – i když přijdou o něco později, než jsme si původně plánovali. Mateřství je všechno, jenom ne dokonalé, ale je nádherně opravdové. Všem budoucím maminkám bych ráda vzkázala: Nikdy se nevzdávejte naděje. I když se cesta všemožně klikatí, nakonec vás dovede přesně tam, kam máte dojít.
