Když autorka napínavých bestsellerů jako Pomocnice nebo Profesorka zrovna nepíše, tráví čas v nemocnici operováním mozků. Propojení dráhy zdravotníka a spisovatele prózy kupodivu není tak výjimečné.
Mezi spisovateli s medicínským vzděláním jsou i velmi známá jména. Lékaři mají pro psaní románů vlastně spoustu předpokladů. Třeba vysokou inteligenci a schopnost pracovat s velkým množstvím informací a hledat v nich souvislosti. Musejí být dobrými pozorovateli a jejich práce se v mnohém podobá činnosti detektivů. Setkávají se se spoustou pacientů, poslouchají jejich příběhy, všímají si detailů, spojují si jednotlivé indicie a pátrají po příčinách zdravotních problémů. Prožívají vypjaté okamžiky, bývají u momentů zrození i smrti. Měli by být schopní vcítit se do druhých lidí, ale zároveň si udržet odstup. Často jim taky lékařská praxe pomáhá získat finanční zázemí, aby se pak mohli v klidu věnovat tvorbě. Není to ale pravidlo.
Freida McFadden
Když v polovině února přišla na pulty knihkupectví její novinka Profesorka, hned se vyšvihla na přední místa v žebříčku nejprodávanějších knih. Zároveň se v první desítce pořád ještě držel dřívější román Pomocnice, jehož popularitu podpořil stejnojmenný film se Sydney Sweeney a Amandou Seyfried, který přišel do kin v lednu. Kvůli psaní psychologických thrillerů, z nichž se staly celosvětové bestsellery, utlumila Freida McFadden svoji lékařskou kariéru. Zcela se jí ale nevzdala, stále den až dva v týdnu věnuje pacientům, kteří utrpěli poranění mozku. Aby si absolventka medicíny z Harvardu uchovala jisté soukromí a oddělila svoji populární image od seriozní profese, píše pod pseudonymem a na veřejnosti nosí paruku. V první knize Devil Wears Scrubs (2013), již vydala po škole, čerpala ze své stáže v nemocnici a témata z lékařské praxe a pacientské diagnózy umně zahrnuje i do dalších knih. Momentálně se chystá několik nových filmů podle jejích předloh.
Sir Arthur Conan Doyle
Během studií medicíny na Univerzitě v Edinburghu začal psát mysteriozní povídky. Vedle toho se zabýval botanikou a publikoval například odbornou studii, v níž se zaměřil na využití gelsemia (neboli keře jasmínovce vždyzeleného) jako jedu. Působil jako doktor na zámořských lodích, následně se specializoval na oftalmologii, ale nepodařilo se mu rozjet vlastní lékařskou praxi, a tak se rozhodl soustředit na psaní. Příběhy detektiva Sherlocka Holmese začal vydávat v roce 1886 a svého hrdinu vykreslil jako geniálního pozorovatele se schopností skvělé dedukce, hlubokými znalostmi toxikologie a prosazováním vědeckých metod při pátrání. Inspirací pro Sherlocka byl Doyleovi jeho spolupracovník, chirurg Joseph Bell, který byl známý bryskním úsudkem. Čtyři romány a 56 povídek o Sherlocku Holmesovi byly vděčným zdrojem pro filmaře, dle Guinnessovy knihy rekordů se stal Holmes nejčastěji zobrazovanou fiktivní osobností ve filmu a televizi.
Michael Crichton
Vždycky chtěl být spisovatelem, a tak šel na Harvard studovat literaturu. Protože si na něj ale jeden z vyučujících zasedl, Crichton změnil obor na biologickou antropologii. Po absolutoriu se dal na medicínu, pořád ho to ovšem víc táhlo k literatuře. Pod pseudonymy začal vydávat romány z lékařského prostředí a thrillery s vědeckými zápletkami. První román, pod nějž se podepsal, Kmen Andromedy, se točil kolem epidemie smrtící nemoci mimozemského původu. Školu dokončil, práci v nemocnici si ale nehledal a plně se ponořil do psaní. Do svého díla promítal lékařské diagnózy, vědecké poznatky i technologické hrozby. Podle jeho knih vznikla řada filmů, nejznámější je Jurský park v režii Stevena Spielberga. Společně připravili lékařský seriál Pohotovost.
Robin Cook
Vystudoval medicínu na univerzitě Columbia a postgraduál absolvoval na Harvardu. Působil jako chirurg u amerického námořnictva a poté pracoval na ušní a oční klinice. „Pořád o sobě uvažuju spíš jako o lékaři, který píše, než o spisovateli, který je i lékařem,“ nechal se slyšet autor bestsellerů, který celosvětově prodal přes 400 milionů výtisků. Uvědomil si, že mu jdou dobře thrillery s lékařskou tematikou, ideálně s kontroverzní linkou. Například jedna z jeho prvních knih Kóma se zaměřuje na ilegální transplantece, román Mozek se zamýšlí nad budoucností, v níž budou počítače propojeny s mozky, román Kořeny zla sleduje lékaře, jemuž pod rukama zemře pacientka a on je obviněn z vraždy… Cook píše o léčbě neplodnosti, o genetické manipulaci, biotechnologiích nebo výzkumu léčiv. Věří, že prostřednictvím populární literatury může čtenářům přinášet zajímavé informace a tím je vzdělávat.
Anton Pavlovič Čechov
„Medicína je moje zákonná manželka, literatura milenka.“ Tak zní citát ruského autora slavných divadelních her Racek, Tři sestry nebo Višňový sad. Nepocházel z medicínské rodiny a na gymnáziu propadal, přesto se mu podařilo vystudovat medicínu na Lomonosově univerzitě. Působil jako praktický lékař a věnoval se nemajetným pacientům. Už na škole začal přispívat do humoristických časopisů, aby si přivydělal. S medicínou musel skončit, protože sám trpěl tuberkulózou. Jako spisovatel využíval svých dobrých pozorovacích schopností a znalostí lidské psychiky a duševních potíží. Není překvapením, že v jeho dílech často vystupují lékaři.
