Rozsáhlou výstavu Levitace předního českého malíře, pro jehož obrazy je charakteristická silně kontrastní barevnost a sarkastický humor, můžete aktuálně vidět v pražské Ville Pellé. WHAT zjišťoval, jak moc formovalo tvorbu Lubomíra Typlta otcovství a proč dokáže být jedním tématem posedlý dlouhé roky.
Lubomír Typlt studoval na prestižní Kunstakademii v Düsldorfu. „Jel jsem tam bez víza i bez peněz. Touha být na Kunstakademii byla tak velká, že jsem tyto překážky zdolal. Věděl jsem, že taková příležitost je jen jednou v životě. Nechtěl jsem o ni přijít,“ vzpomíná s odstupem. V 90. letech nebyla figurální malba v Česku zrovna v oblibě. „Nechtěl jsem dál poslouchat žvásty, že je malba mrtvá. To je jako kdybyste měl studovat hru na trombón a všichni v orchestru by vám říkali, že hra na trombón už je zapovězena. Nic si nevymýšlím, podívejte se do odborných českých časopisů z devadesátek, kolik pohřebních řečí tam bylo kolem malby proneseno. A pak jedete tisíc kilometrů daleko, do Düsseldorfu, a vidíte, že malba je v Německu chlouba. Stačí říci jména jako Gerhard Richter, Georg Baselitz, Anselm Kiefer a všichni vědí. V Düsseldorfu jsem cítil obrovské napětí konkurence a zaujetí malbou. Vidět, jak myslí profesoři Markus Lüpertz, Gerhard Merz či A. R. Penck, byla životní lekce. Určitě jsem zvolil dobře,“ rekapituluje dnes osmačtyřicetiletý výtvarník.
Po každém malíři ve výsledku zbyde jeden obraz, po Picassovi dva
Pro Typltovu tvorbu je typická cykličnost. „Ano, pracuji v cyklech. Hodně zvažuji, které téma je nosné a které ne. Nejsem malíř impresí, spíše má moje malba až konceptuální základ. A. R. Penck nám studentům říkal – po každém malíři ve výsledku zůstane jen jeden obraz, po Picassovi dva. Za touto větou se skrývá, že je záhodno být věrný svému stylu. Konkurence malířů je velká, když už dosáhnete toho, že vás publikum pozná na první dobrou, tak se svého stylu držte. Když se dnes bavím se sběrateli, většina z nich už mluví o mé práci v pojmech jako jsou kočky, kola, mimina, velké matky, holky, kluci, šneci, jedlíci kukuřice…. Jeden čas jsem maloval geometrickou abstrakci, dokonce do roku 2008 jsem nevěděl, zda se mám věnovat geometrii či mám malovat figurálně. Bylo to půl na půl. Figurace a bezprostřednost malby ale zvítězila. Nikoho by nezajímalo, kdybych najednou začal malovat krajinky, zátiší, rodinné portréty, každý sběratel bude chtít typického Typlta. Každé muzeum, které chce něco do nákupky, se zeptá, zda by nebyly kočky. Způsob tvorby „každý pes jiná ves“ není ve výsledku moc úspěšná strategie,“ přemítá výtvarník.
Synův pláč jako výhybka v tvorbě
Jedním z divácky nejvděčnějších cyklů aktuální výstavy ve Ville Pellé jsou Pláče, obsáhlý soubor maleb inspirovaný fotografií výtvarníkova čtyřměsíčního syna Nikolase. Expresivní výraz křičícího dítěte se proměňuje volbou zvolených barev i tahy štětce, dětská tvář místy připomíná naštvaného starce, zrakový zážitek se téměř mění ve sluchový vjem. „Nikolas měl v době, kdy jsem obrazy maloval, čtyři měsíce. Nechal jsem ten námět odležet asi dva a půl roku. Pracoval jsem na jiné sérii obrazů a tušil jsem, že mimina budou zase zásadní výhybkou v mojí práci. Díky tomu, že mám děti, vím, jaká je to síla, když miminka brečí a pláčou. Tu emoci bych do obrazů nemohl vtisknout, kdybych téma sám neznal. V mých dvaceti letech mě ani nijak nezajímalo, na takovýto námět potřebujete mít zkušenost,“ vysvětluje Lubomír Typlt.
S dětmi v galerii
Výstava Lubomíra Typlta ve Ville Pelé je „family friendly“, dětské návštěvníky tu vidíte celkem často, atak barev a figur je pro děti atraktivní a je zajímavé poslouchat, co si o obrazech myslí. WHAT zjišťoval, jak probíhá návštěva galerie v rodině výtvarníka. „Do galerií chodíme celá rodina. Umění potřebuji k životu, potřebuji vidět dobré obrazy. Můj dvanáctiletý syn František má velice dobrý vkus, nejen na hudbu, kterou se se mnou naučil poslouchat při práci v atelieru, ale i na obrazy. Byl jsem překvapen, když jsme byli asi před dvěma lety na retrospektivě Markuse Lüpertze v Mnichově a František i ve svých deseti letech úplně nadšeně chodil po galerii od obrazu k obrazu a byl unesen tím, jaká z obrazů proudí energie. Když vidíte nadšení dítěte, kterému je jedno, zda se sluší vystavený obraz pochválit, či pohanět, tak víte, že má cit pro obrazy samo od sebe,“ uzavírá Lubomír Typlt.
O výstavě:
Lubomír Typlt: Levitace
Galerie Villa Pellé, Pelléova 91/10, Praha 6
Výstava trvá do 13. srpna.
