Podle analytického indexu se z celého Česka žije nejlépe lidem v Říčanech, a to už několik let v řadě. Vítězná šňůra asi jen tak neskončí, protože k moderním vymoženostem města se přidala i nová říčanská mateřská školka Větrník. Navrhl ji architekt David Kraus a jeho kancelář Ateliér Architektura.
Podle našeho názoru je stejně progresivní jako mateřská škola v Nové Rudě od architekta Stolína, která před několika lety získala Cenu za českou architekturu. Navíc oproti ní je vstřícnější k dětem, jejich hravý svět zrcadlí proaktivněji. Architekt David Kraus totiž neřešil jen praktickou a funkční stránku projektu, ale především chtěl stavbu vytvořit tak, aby samotná, jak celkově, tak v detailech, rozvíjela v dětech jejich schopnosti a představivost. Nenavrhl dům, do kterého by se barevný svět dětského mobiliáře a didaktických pomůcek vkládal jako do nějaké šedé univerzální krabice (byť hypermoderní), ale navrhl objekt, který je sám jako jedna obrovská hračka rozvíjející motoriku a psychiku dětí.
„Ještě než jsme přistoupili k návrhu, přemýšleli jsme o dítěti jako o fenoménu a ptali se na otázky typu: Čím je jiné než dospělý člověk? Co je pro něj důležité? Co vše vůbec tvoří dětství? Jaké obrazy z dětství v nás zůstávají? Není to jen rodina, zážitky na hřišti s kamarády, jsou to i objekty, které naštěvuje, instituce, které jej uspořádávají, vměstnávají do systému. Děti samy byly tedy pro nás nejdůležitější faktor, jejich hry, pohyb, vidění, měřítko i vnímání světla a prostoru. Chtěli jsme proto vymyslet dům, který v podvědomí dětí zanechá velmi speciální obraz, který se pak třeba projeví v dospělosti. Pro mě je dětství skvělá šance být bezprostřední, živelný a nepředvídatelný, takže jsem chtěl vymyslet dům hravý, otevřený, svým způsobem neuspořádaný a živelný,“ přibližuje svůj hlavní záměr architekt.
Pestrost barev i forem
Tím pádem je školka Větrník nápaditá už zvenčí. Sice ne z pouliční strany, poněvadž směrem k zástavbě budova vypadá celkem běžně, je z této jediné strany strohá. Tím ale standardní podoba končí. Atypický je už hlavní vchod, jako by člověk vcházel do nějakého chrámu nebo kosmické lodi. Časem se po této části bude pnout zeleň. Zezadu má ale školka nasazenou zcela jinou masku – pestrobarevnou i pestroforemnou. Fasáda tu není jednolitá, ale je do ní „zapícháno“ několik pyramid.
Během dne na tuto stranu dopadá nejvíce slunečního světla, takže paprsky díky takovémuto členění zasáhnou větší plochu, zasáhnou hlouběji dovnitř budovy. V budoucnu bude zadní trakt rozšířen ještě o tělocvičnu a dokonaleji bude vypadat i zahrada s hřištěm, protože zatím je založena jen její část.
Pyramida jako archetyp schovky
A co vevnitř? Tam se vše točí kolem centrálního atria, které v největší zelené pyramidě sahá přes dvě patra a uprostřed něhož je natažena lanová prolézačka podobná pavoučí síti. Síť je nesena kmeny dubů ze štěchovického lesa. „V centrálním prostoru jsme vymysleli velkou síť, na které mohou děti řádit, atrium má zároveň sloužit i jako komunitní prostor. Například pro setkávání s rodiči, učitelky tam budou hrát na klavír, prostor je vhodný i pro hraní divadla apod.“
Tam, kde má stavba normalizovanou formu kostky, jsou umístěné kanceláře, zázemí a technické prostory. Jednotlivé třídy se nacházejí ve zmiňovaných trojúhelníkových pagodách, každá z nich má přitom jinou barvu a trojúhelníková okna, jimiž dovnitř dopadá dostatek světla. „Pyramidy, to je taky takový archetyp dětské schovávačky, nějakého týpí nebo hradu, do kterého si vlezete, když se chcete skrýt před světem,“ objasňuje architekt David Kraus, čím se inspiroval.
Živý organismus
Když jsme zmiňovali, že stavba má ambici komplexně podněcovat dětskou zvídavost a kreativitu, platí to do posledního detailu. „Třeba rozvody vody nejsou zaklopené, ale viditelné. To aby děti viděly, že když si umyjí ruce, tak voda musí někudy odtéct. Že topení nebo vzduchotechnika je také trubka a tak dále. Děti pak lépe pochopí, že dům je živý organismus a že v něm něco proudí,“ doplňuje architekt David Kraus.
Tým jeho Ateliéru Architektura na začátku projektu dohledal spoustu příkladů netradičních školek z celého světa, z kterých si chtěli vzít příklad, ale mnoho uvažovaných prvků nakonec do návrhu nezakomponovali, protože jsou bohužel v naší společnosti nepostavitelné. Jsme svázáni tak přísnou legislativou, že nás začíná spíše omezovat, než aby umožňovala rozvoj společnosti. I přesto zůstala velká kupa nekonformních součástí stavby, takže můžeme projevit radost, že na mapě Česka přibylo jedno slibné místo, kde individualita dětské duše a mysli netrpí, ale prosperuje.
