Klára Tománková vystudovala grafiku, poté vyrazila do světa a po životních zastávkách na dvou jiných kontinentech se vrátila do Čech s vášní pro design. Její profese se jmenuje interiérová stylistka a moc se o ní v našich zeměpisných šířkách neví. Přiblížit si ji můžete na Klářině Instagramu @klaratomankova nebo třeba na jejích kurzech Šťastného bydlení. Vyprávěla nám o tom, co její profese obnáší, i o tom, jak se k takové práci vlastně dostala.
Odmalička jsem hezky kreslila a chodila do výtvarky, listovala si v módních časopisech a ukazovala v nich babičce, co chci ušít. Líbily se mi krásné věci a taky jsem potřebovala mít ve všem pořádek a systém. U nás v rodině ale nikdo ke kreativitě blízko neměl. I když maminka chodila vkusně oblečená a hezky pletla, takže díky ní a babičce jsem byla fešanda.
Jak často zmiňuji, oplývám bezbřehou zvědavostí a smyslem pro detail a už tenkrát jsem poznala, když bylo něco hezkého, jiného a výjimečného. Obecně nemám ráda vizuální smog, tíhnu k jednoduchosti a praktičnosti. Dlouho jsem se ani neoblékala do výraznějších barev, protože mě to rozptylovalo od práce, ale když s nimi umí někdo dobře pracovat, velmi to obdivuji.
Poklady z druhé ruky
Rok po revoluci jsem odešla do Kanady. Peněz nebylo mnoho, proto jsem začala vyhledávat kousky nábytku a dekorace z druhé ruky, šmejdila jsem v charitativních shopech a garážových výprodejích. Nejdříve jsem zařizovala naši domácnost a postupně i byty kamarádů a známých. Radovala jsem se, když jsem objevila design z Evropy, například židličky od Charlese a Raye Eamsových za příznivou cenu – a nikdo tam netušil, co je to za poklad. Tenkrát to ještě bylo hobby, které postupně formovalo moji současnou profesi.
V Montrealu jsem pracovala u jedné módní značky, kde jsem se mj. zaměřila na visual merchandising obchodu a výloh. Později jsme se s manželem přestěhovali do Dubaje, kde jsem učila na soukromé výtvarné škole, ale těšila jsem se zpět do Evropy. Celou dobu jsem měla potřebu se realizovat a učila jsem se prosazovat svoje názory a nápady, na což jsem ze socialistického Československa nebyla zvyklá. Často říkám, že jsem se vrátila domů s fantastickým „pseudosebevědomím“, ale byly to těžce nabyté zkušenosti.
Znovu od nuly
V Praze jsem nastoupila do oděvní firmy Pietro Filipi a podílela se na tvorbě kolekcí a katalogů. A po nějaké době jsem dostala svůj vysněný job. Začala jsem pracovat pro vydavatelství lifestylových časopisů Hachette Filipacchi 2000 jako ředitelka produkce. Jezdili jsme po světě, fotili módní editorialy na nejúžasnějších místech a já potkávala velmi zajímavé lidi. Často jsem navštěvovala přehlídky v Paříži a hltala krásu ze všech stran. Bylo to hezké období.
Po čase jsem pochopila, že servisu pro ostatní a mého stresu už bylo dost a ráda bych tvořila něco svého. Rozhodla jsem se pro styling, ovšem ne módy, nýbrž dekoru. Tady to nikdo nedělal, stránky produktových kompozic v časopisech se přebíraly ze zahraničních edicí, a mě vždycky bavilo kreslit zátiší, tak jsem si řekla, že je zkusím stavět z reálných věcí. Začínala jsem znovu od nuly a rok trvalo, než jsem se na trhu etablovala a dokázala se tím uživit. Měla jsem štěstí na lidi, na skvělé fotografy a mentory a díky své preciznosti a citu pro detail jsem získala důvěru a má práce začala být ceněná. Vedle stylingu dekorových stránek v časopisech jsem dělala styling reálných bytů, ať už pro privátní klienty, developery nebo jiné komerční focení či natáčení.
Splněné sny
Interiérový styling má mnoho podob. Já začala přípravou krásných inspirativních stránek do časopisů, kde z vybraných designových předmětů stavím zátiší a ukazuju věci v jiném, inspirativním kontextu. Jsem stálou spolupracovnicí lifestylových a designových časopisů v České republice a jsem pyšná na to, že moje dekorové stránky mají úspěch i v zahraničí.
Už během pobytu v Kanadě jsem si přála jednou pracovat pro značku Hermès. Obdivovala jsem designérku Leïlu Menchari, která připravovala výlohy v Paříži, kde lidi čekali celou noc, než se strhla opona a vyjevil se snový svět, který vytvořila. Tenhle sen jsem si splnila, když jsem pro Hermès tři roky dostylovávala výlohy v Praze, které navrhuje nesmírně talentovaný Marek Cpin. Dvanáct let jsem pracovala na reklamách pro americký obchodní dům Macy’s, kde jsem se hodně naučila, co se týká velkých nároků klienta. V portfoliu mám mnoho komerčních prací pro klienty jako Bvlgari Parfums, Nespresso, We Care, Marieli, Fresh Cosmetics, Lasvit, Moser, Preciosa či Four Seasons Praha.
Věnuju se i stylingu interiérů v developerských projektech a také dodekorování hotových privátních bytů a domů, což je v Čechách celkem nová disciplína. Lidé už umí oslovit architekta a interiérového designéra, ale trvalo dlouho, než do projektu na konci zařadili i interiérového stylistu.
Když přijdu do prostoru, mám dojem, že na mě mluví. Nemám diagnostikované OCD nebo něco podobného, ale všímám si detailů a rozehrávám hru „škatule, škatule, hýbejte se“. Věci přemisťuju neustále – u sebe doma, u kamarádů i v hotelích, kde bydlím.
Stůl je základ
Například mi zavolají lidé, kteří si nechali udělat dokonalé bydlení od architekta nebo designéra, a říkají: „Přijďte se k nám podívat. Máme to tady krásný, ale vypadá to spíš jako showroom. Mohla byste nám to trošku zútulnit?“ Musím být tak trochu psycholog, mluvit s lidmi a zjišťovat, co by jim pomohlo cítit se doma lépe. Pracuju s věcmi, které už tam jsou, přesouvám je, doplňuju je dekoracemi, které mají zpříjemnit prostor. Obrazy, fotografie, umělecké předměty, drobné dekorace, textil… Důležité jsou i interiérové vůně. Mám ráda, když předměty už mají nějakou rodinnou historii – třeba křeslo po babičce, které se přečalouní, a najde se pro něj skvělé místo.
Vyprávím klientům o tom, jak je skvělé mít velký dřevěný stůl, u kterého se celá rodina sejde nejen k jídlu, ale i k povídání, děti si u něj udělají úkoly, budou si tam kreslit a večer u stolu uděláte ještě nějakou práci. Doporučuju jim, aby investovali do skvělé matrace a také do osvětlení, které ovlivní atmosféru.
Největší problém bývá televize, která je rušivá, ale většina lidí ji chce mít na viditelném místě a zařízení i život se pak točí kolem ní. Doba je rychlá a my se potřebujeme zklidňovat, proto klienty přemlouvám, aby televizi umístili do skříně nebo – pokud mají velký dům a mohou si to dovolit – si vytvořili separátní televizní místnost.
Otevírám celodenní workshopy Šťastné bydlení, kde s lidmi budu mluvit o tom, co je důležité doma mít a jak nás to ovlivňuje. Nemusejí mít hodně peněz, nemusejí bydlet ve vlastním, aby se rozhodli měnit věci kolem sebe. „Home is where your heart is,“ říká interiérová stylistka Ilse Crawford, která mě inspiruje.
Vytvořila jsem tolik hezkých věcí na stránkách časopisů a věřím, že lidi inspirovaly, ale když jim pomůžu vytvořit interiér, domov, kde se cítí dobře, a dostávám od nich pozitivní zpětnou vazbu, je to pro mě ta největší odměna.
