Kamenný obchod s eko kosmetikou Byssine v pražském Karlíně se nepodobá žádnému pražskému obchodu svého druhu. Jeho majitelka Lenka Šťastná měla štastnou ruku, když neoslovila architektonické studio, ale Noru Sopkovou, která je filmovou architektkou a set designerkou.
Hlavní roli tu kromě úložného nábytku na míru v prodejně hrají vintage solitéry, především centrální dřevěný stůl, který původně sloužil svatebním obřadům na úřadě v severních Čechách, někomu může připomínat také barový pult. Taková eklektická estetika se v pražských buticích stále vidí pomálu.
Noro, jaké zadání jsi vlastně od Lenky Šťastné dostala?
Hned jsme se shodly v tom, že nechceme interiér obchod s přírodní kosmetikou, který by byl očekávatelný, s větvičkami ve výloze, rustikálním nebo organickým tvarováním uvnitř. Dlouhé hovory jsme vedly o tom, jak je pro kosmetiku důležitý dotek, spojení vůně s kůží, různé struktury produktů, že je to výsostně smyslová věc. Základní atmosférou, které chci v prostoru dosáhnout, je intimita a zklidnění, v němž se člověk lépe soustředí na různé smyslové vjemy. Současně se mi líbila vize, aby se zde člověk cítil jako v zákulisí divadla, chtěla jsem dodat trochu tajemnosti. Postavila jsem ji proti konzervativnímu, čistému minimalistickému až sterilnímu prostoru. A Lenka se postupně k tomuto konceptu začala přiklánět.
Samozřejmě jsem se také seznamovala s tím, v čem tkví její výběrová kosmetika, v čem jsou produkty výjimečné, jaké příběhy značky mají, kde se lokálně v Evropě, ale i Americe vyrábějí.
Co vše jsi v prostoru, který sis přebírala jako hrubou stavbu, upravovala?
Byl to stav, kdy se dalo tzv. sáhnout do všeho, upravit rozvod vody, posunout příčku apod., to bylo skvělé. Jako filmová architektka za sebou nemám technický background, takže jsem si na doporučení sehnala odborníky, architekty Martina Petříka a Tomáše Kotrče, kteří skvěle vyřešili dispoziční rozvržení, vedli přípravné i realizační práce. Jinak nejčastěji na projektech pracuji s Richardem Vojtěchem ze studia asi-metr. Koncept už byl v ten moment usazený, odprezentovaný i odsouhlasený.
Co bylo dané?
Obchod není moc velký a jasné bylo rozčlenění na dva prostory. Jeden hlavní, vstupní a primárně obchodní, kde si zákazníci mohou produkty vyzkoušet. Druhý menší, který je současně Lenčinou kanceláří a zázemím, zároveň je tu i kout, určený pro krátké kosmetické rituály zaměřené na ošetření obličeje.
Abych tento prostor víc odclonila, ale současně neuzavřela dveřmi, navrhla jsem kovovou mříž jako v trezoru. Lenka neztrácí dohled nad děním, současně když zde bude klientka, bude mít pocit určitého soukromí a krytí. V prodejní části je světlo tlumenější a vše je navrženo tak, aby měl člověk pocit, že vstoupil do jiného světa a byl vytržen z denního shonu. V office prostoru je pak víc denního světla, potřebného pro ošetření i líčení.
Měla jsi definovaný nějaký interiérový základ, od kterého se odvíjely další věci?
Základ se mi v hlavě naskládá většinou rychle, hlavně co se týká barev a tvarových poměrů. A pak ke mně ty další věci začínají samy přicházet. Jela jsem např. pracovně doprovázet manžela do Čáslavi a tam v antiku narazila na dvě úžasná retro křesla z počátku minulého století. Jedno vídeňského stylu, druhé severské. Nechala jsem je zrenovovat a nově počalounit. Dokonale se hodily k oddávacímu stolu, s nímž jsem počítala už od první prezentace. Pak jsem ladila hlavně látky. Když jsem byla v prostoru poprvé, tak mi bylo hned jasné, že by byl na dvou stěnách skvělý textil, aby se prostor změkčil. Lenka věděla, do čeho jde, protože jsem zvyklá připravovat materiálovou referenční paletu. Podle reakcí klienta ji upravuji, a pak už se jedno nabaluje na druhé, což je vždy moc hezký proces.
Jaké „nej“ kusy vybavení jsi navrhovala na míru?
Protilehlé stěny ze dřeva mořených do červena a do zelena, určené pro prezentaci produktů nebo jako úložný provozní mobiliář. Taky centrální svítidlo, které je modelovaným prototypem vycházejícím z tradiční techniky výroby papírových širmů. A na míru je i uzavíratelný kabinet, v němž jsou vystaveny nejcennější produkty značky Ayuna, Max & Me aj. Delší dobu jsem věděla, že chci nějakým způsobem využít MDF desky, které se v truhlářských provozech pokládají pod CNC stroje, a ty v nich vytvářejí různé drážky. Běžně se vyhazují, já je chtěla zajímavě upcyklovat. V butiku Byssine se konečně naskytla ta pravá příležitost. Mám ráda japonské řemeslo a objekty, v nichž se pracuje s plátkovým zlatem, takže jsem oslovila malíře Václava Hendrycha a restaurátorku Anetu Soukupovou, aby se mého návrhu zhostili. I vnitřek kabinetu je proveden v ušlechtilých materiálech, jako je mo#saz, je tam vložena i mramorová deska. Je to takový funkční art piece.
Inspirovala ses někde pro nějaké kusy nebo celkový dojem z interiéru?
Ne, to není mým zvykem. Můj otec (malíř Jiří Sopko, pozn. red.) miluje interiéry a co pamatuju, tak nakupuje odborné magazíny, dodnes jich mám horu doma i na chalupě, některé datované třeba rokem 82. Neustále jsem v nich ležela, takže největší studnici podnětů nosím v hlavě, to je můj Pinterest a Instagram (smích).
Teď už je mi jasnější, proč máš tak ráda vintage design. Navíc jsi zvyklá používat ho při práci na dobových filmech. Jaké další zajímavé kousky se ti podařilo do Byssine sehnat?
Třeba kožené barber křeslo ze 70. let, které sem putovalo až Lotyšska. Na burze jsem vydražila i keramickou mísu a džbán určené pro kosmetický rituál. Váza na obřadním stole je z mé vlastní sbírky, sbírám je už dlouhá léta. Jediným typovým předmětem je podlahové svítidlo Luminator od značky Flos.
Jak často vlastně interiéry navrhuješ?
Když to zprůměruji, tak jednou za dva roky. Nabídka přicházívá osobní linkou nebo referencí přes přátele. Což se stalo i v případě interiéru Byssine. S Lenkou jsme spolu léta chodily do stejné skupiny cvičit pilates a doporučila mě u ní naše cvičitelka Helenka Bártlová. Nejdřív jsem měla řešit jen doplňky a nakonec to skončilo zakázkou na celý prostor. Bylo skvělé dostat příležitost vytvořit jiný, reálný prostor.
Nora Sopková
Filmová architektka a set designerka vytvořila snové scenerie pro mnoho zahraničních filmových produkcí, např. druhou řadu fantasy seriálu Carnival Row, historické filmy jako Královská aféra, Marguerite, Tři sezóny v pekle či Wilsonov. V roce 2020 byla v kategorii filmový architekt spolu s Rae Vincentem nominována na Oscara a cenu BAFTA za výpravu satirického snímku z období nacistického Německa Králíček Jojo.
Více o Byssine
Byssine výhradně zastupuje například španělskou high-endovou eko značku Ayuna, rakouskou „high-vibe“ kosmetiku Max & Me, Agent Nateur americké vizionářky Jeny Covello, tradiční rakouskou lékárenskou značku Saint Charles, minimalistickou a mixovatelnou péči španělské značky Alex Carro a další. Zákazníkům chce nabídnout mnohem víc než jen kosmetické produkty, ale ucelený zážitek, který odpovídá holistickému přístupu značek.
