Hřejí, vydrží roky a s věkem mohou získávat na charakteru. Shearlingové kabáty se z ryze funkčního oděvu postupně přesunuly mezi stálice luxusní módy a dnes se vracejí také v debatě o tom, zda má v udržitelném šatníku své místo pravá kůže a kožešina. Odpověď není úplně černobílá. Záleží na původu materiálu, způsobu chovu i zpracování – a také na tom, jak dlouho budeme výsledný kus skutečně nosit.
Shearling, seznamte se.
Pojem shearling bývá někdy používán jako synonymum pro ovčí kožešinu, přesnější definice je ale užší. Jde o vyčiněnou ovčí nebo jehněčí kůži, na které zůstává původní vlna, zpravidla zastřižená do přibližně stejné délky. Jedna strana materiálu tak tvoří kůži, druhou přirozeně měkká vlákna. Právě tím se shearling liší například od kožené bundy podšité samostatnou vrstvou kožešiny nebo od syntetického „sherpa“ materiálu, který jeho vzhled pouze napodobuje. U pravého shearlingu vznikají obě strany z jedné kožešiny. Výsledkem je materiál, který je mimořádně hřejivý, ale zároveň prodyšný a při kvalitním zpracování může sloužit desítky let.
Rozdíl je i proti klasické kožešině. U ní bývá hlavním estetickým prvkem srst na vnější straně oděvu, zatímco shearling často pracuje s oběma podobami materiálu současně. Typický je hladký kožený povrch kabátu a měkká vlna přiznaná na límci, manžetách nebo švech.
Z kokpitu na molo
Ještě dávno předtím, než se shearling objevil na přehlídkových molech, měl především praktickou funkci. Ovčí kůže byla ceněná pro schopnost chránit před chladem a jedním z jejích nejikoničtějších využití se staly letecké bundy. Piloti potřebovali v nevytápěných kabinách ve vysokých nadmořských výškách oděv, který dokázal obstát v extrémně nízkých teplotách. Robustní kožená bunda s hustou ovčí vlnou proto nebyla módním gestem, ale funkční výbavou.
Právě silueta aviator jacket později překročila hranice armádního šatníku. Móda si z ní ponechala charakteristické prvky – výrazný límec, viditelnou vlnu, kožený povrch a lehce oversized proporce. Postupně se ale shearling využití kreativně rozvolnilo.
Dnes už nemusí mít podobu pouze krátkého „leteckého“ bomberu. Objevuje se na dlouhých kabátech, minimalistických bundách i výrazných oversized siluetách. Jeho návraty na přehlídková mola nejsou novinkou: například Burberry Prorsum jej už v kolekci podzim 2010 využívalo nejen na aviator bundách, ale také na parkách, límcích nebo lemech.
Jak to má s etikou?
Právě tady začíná složitější část příběhu. Přírodní materiál totiž automaticky neznamená materiál udržitelný a stejně jako syntetická alternativa není automaticky ekologičtější jen proto, že při její výrobě nebyla použita zvířecí kůže.
U shearlingu je zásadní především dohledatelnost původu. Kůže může být ekonomicky využívána jako vedlejší produkt živočišné výroby, který by jinak neměl stejné využití. To ale samo o sobě neřeší otázky podmínek, v nichž byla zvířata chována, ani dopady následného činění a zpracování materiálu.
Proto má při výběru smysl zajímat se nejen o zemi původu, ale i o konkrétní dodavatelský řetězec a standardy, které výrobce používá. Jedním ze známých systémů je například Responsible Wool Standard (RWS), který stanovuje požadavky na welfare ovcí, péči o půdu a dohledatelnost certifikovaného materiálu.
Argumentem pro kvalitní shearling je především jeho životnost. Dobře vyrobený kabát není typickým kusem na jednu sezonu. Při správné péči může v šatníku zůstat mnoho let, opravovat se, profesionálně čistit a v některých případech i přešívat nebo restylovat. Při nákupu proto sledujte především kvalitu kůže, hustotu a rovnoměrnost vlny, zpracování švů a střih, který nebude za dvě sezony působit zastarale. U dražšího kusu by měl výrobce umět vysvětlit také původ materiálu a způsob jeho zpracování.
