Italská designérka Laura Bicego stojí už více než třicet let za značkou NANIS, která si získala zákaznice po celém světě díky originálnímu pojetí luxusu, ručnímu zpracování a šperkům, které lze nosit mnoha různými způsoby. Jaké trendy podle ní ovládnou podzim a zimu 2026? Vrací se opravdu žluté zlato? Končí éra quiet luxury? A proč ženy stále častěji hledají šperky, které odrážejí jejich vlastní osobnost?
Lauro, kdybyste měla jednou větou popsat podzim 2026 ve šperku, jak by zněla?
Čeká nás sezóna sebevědomí, vrstvení, kombinování a personalizace bez pravidel.
Mnoho let slýcháme o trendu quiet luxury. Myslíte si, že bude dominovat i letos na podzim?
Nikdy jsem neměla příliš ráda nálepky a trendy jako takové. Pokud ale quiet luxury znamená autentický a nenucený luxus, pak si myslím, že tu bude stále. Pro mě totiž luxus není o okázalosti. Je o tom, že se žena cítí krásná, sebevědomá a sama sebou. Trendy přicházejí a odcházejí, ale kvalita, řemeslné zpracování a emoce zůstávají.
Jaké materiály a typy šperků budou podle vás na podzim a v zimě nejvíce vidět?
Vidím výrazný návrat žlutého zlata a diamantů. Ne však v tradičním pojetí, ale v moderních a variabilních formách. Lidé dnes hledají nadčasové věci, které jim přinášejí pocit jistoty, zároveň ale chtějí šperky, které mohou nosit každý den. Luxus by se proto měl přizpůsobit skutečnému životu.
Existuje trend, který vás letos překvapil?
Velmi mě těší obliba přívěsků. Ženy dnes chtějí vytvářet vlastní kombinace a vyprávět pomocí šperků svůj osobní příběh. Právě proto jsme vytvořili kolekci založenou na ikonickém motivu kuliček. Máme je ve zlatě, s diamanty, barevnými kameny i pavé osazením. Nositelky je mohou postupně sbírat a vytvářet si vlastní kombinace. Vidím v tom velký trend současnosti.
Variabilita je jedním z hlavních znaků značky. Je podle vás také jedním z největších trendů současnosti?
Ano, i když pro nás nejde o trend. Variabilita je součástí už od samého začátku. Jsem druhá generace šperkařské rodiny a šperky mě obklopovaly od dětství. Když jsem ale v roce 1990 zakládala NANIS společně se svým manželem, měla jsem jasnou představu: chtěla jsem vytvářet šperky, které lze nosit různými způsoby a které ženě přinášejí radost v každé situaci. Dodnes máme v kolekci modely, které vznikly před více než třiceti lety. Jedním z nich je například Trasformista. Na první pohled jde o náramek, ale během několika vteřin se promění v náhrdelník. Když jsme tento mechanismus vyvíjeli, bylo to něco zcela neobvyklého. Dnes je to jeden z našich bestsellerů.
Odkud čerpáte inspiraci pro nové kolekce?
Úplně všude. Mám obrovské štěstí, že žiji v Itálii, zemi obklopené uměním, módou, architekturou i skvělým jídlem. Stačí se projít Benátkami a máte pocit, že jste v muzeu pod širým nebem. Inspiruje mě ale především atmosféra. Není to jedna konkrétní věc. Je to způsob života, energie míst, která navštěvuji.
Velkou inspirací je pro mě také móda. Ráda přemýšlím o tom, jak šperky fungují v kombinaci s oblečením. Inspiraci ale nacházím i v přírodě, při vaření nebo na cestách. Miluji poznávání nových kultur, řemeslných tradic, barev, materiálů…
Jak dlouho trvá vytvořit nový šperk?
První nápad někdy přijde velmi rychle. Nejsem typ člověka, který by hodiny kreslil návrhy. Potřebuji materiál vzít do ruky, mačkat ho, pracovat s ním fyzicky. Nejnáročnější částí je ale technický vývoj. Ten může trvat šest měsíců až rok.
Když šperk opustí naši dílnu, musí být perfektní. Testujeme vše od funkčnosti až po pohodlí při nošení. Náušnice musí být nejen krásné, ale také lehké a příjemné. Velkou část času zabírá i ruční dokončování povrchu. Často říkám, že pokud existuje slow food nebo slow fashion, pak jsme „slow jewellery“. Například některé naše náhrdelníky vyžadují patnáct hodin práce pouze na ručním gravírování povrchu.
Když jste před více než třiceti lety značku zakládala, představovala jste si, že bude tak úspěšná po celém světě?
Emocionálně ano. Ne proto, že bych si představovala konkrétní čísla nebo trhy, ale protože jsem skutečně věřila naší vizi. Miluji ten okamžik, když ženě nasadím šperk a ona se podívá do zrcadla. Když vidím, jak se jí rozzáří oči.
Co zůstalo stejné od samého začátku?
Především spojení řemeslného mistrovství a variability. To jsou hodnoty, které se nikdy nezměnily. Co se ale proměnilo je vztah žen ke šperkům. Dříve byly šperky spojené hlavně se slavnostními příležitostmi, dnes si je můžete vzít k večerním šatům stejně jako k džínům a bílému tričku. A někdy právě tehdy vypadají nejlépe, protože nejvíce odrážejí osobnost své nositelky. Já sama bez šperků prakticky nevycházím z domu.
