Šperky od Markéty Kratochvílové tvořící pod značkou Bold Studio Prague jako by vznikaly někde mezi snem, archeologickým nálezem a futuristickou vizí. Markéta ve své tvorbě propojuje mytologii, ženské archetypy i intuitivní práci s emocemi. Její šperky nosí i zahraniční umělkyně jako Grimes nebo Megan Thee Stallion a česká designová scéna její tvorbu dlouhodobě vnímá jako jednu z nejvýraznějších autorských šperků současnosti. O magii každodennosti, sirénách i touze vrátit do racionálního světa znovu mystiku jsme si s Markétou povídali v rozhovoru, který připomíná spíš vstup do zvláštního intimního universa než klasickou debatu o designu. Prostě taková šperková metamorfóza.
Tvoje tvorba často pracuje s mytologií a příběhy. Co dnes lidem podle tebe chybí víc – racionální svět, nebo magie?
Myslím, že dnes lidem chybí určitý druh napojení a porozumění. Často mluvíme o inspiraci a samotném díle, ale ve skutečnosti je to spíš cesta k němu, která nás tolik přitahuje. Být inspirován je jízda, která má sílu proměnit běžné věci v něco magického. Souvisí to s hledáním smyslu života, s motivací a vírou. Moje práce s mytologií je vlastně práce s úhlem pohledu na všední věci, aby se pro nás znovu staly přitažlivými.
Když tvoříš, vycházíš víc z konkrétního příběhu, nebo spíš z pocitu, který se během procesu formuje?
Moje tvorba se vyvíjí organicky a přirozeně. S každou kolekcí už většinou vím, co je potřeba udělat v té další. Jednotlivá témata přirozeně rezonují v určitém momentu mého života a odrážejí, kde se zrovna nacházím mentálně i fyzicky.
Máš pocit, že šperk může nést energii nebo význam, který přesahuje samotný objekt?
Jedinečná vlastnost šperku je jeho emotivnost a blízkost. Jako tvůrce do něj vkládáte své umělecké ambice, technické schopnosti, vzdělání i osobnost. Potom ho dostává do rukou nositel, který mu přidává další rozměr vlastního kontextu, sentimentu a hodnoty. Šperk je nošen na těle, žijeme s ním a někdy s ním i symbolicky umíráme. Míra, jakou nás šperk definuje a my definujeme šperk, je podle mě u jiných objektů nevídaná.
Co se musí stát mezi šperkem a jeho nositelem, aby to fungovalo?
Nositel po něm musí zatoužit. Zahořet. Moc nad tím nepřemýšlet a prostě se nechat unést. Pak ho bude milovat napořád.
Kdy se podle tebe ze šperku stává talisman?
Ve chvíli, kdy se dostane do rukou člověka, který ho přijme jako partnera na své cestě. Jeho síla pak závisí na čase a vzpomínkách, které spolu vytvoří.
Co pro tebe symbolizuje nejnovější série „Studie ocasu mořské panny“?
Mořská panna je jeden z mála symbolů, který v sobě koncentruje výhradně ženské emoce a atributy. Siréna je vlastně ekvivalent přírodních sil v ženském těle s rybím ocasem. Vzala jsem právě tento ocas a jeho abstrahováním a usazením na tělo vytvářím sirénu z každé ženy, která šperk nosí.
Letos jsi získala ocenění Designérka šperku roku 2025 v rámci Czech Grand Design za kolekci Chloris. Kde jsi pro ni hledala inspiraci?
Kolekce Chloris byla pro mě velkou výzvou v práci s prstenem. Chtěla jsem se pohybovat na hraně nositelnosti z hlediska měřítka i na hraně uchopitelnosti samotného příběhu. Každý prsten byl inspirován jednou mytologickou rostlinou se zázračnými schopnostmi. Vciťovala jsem se do člověka z dávné minulosti, který skutečně věřil v nadpřirozené síly a neznal racionální vysvětlení světa tak, jak ho známe dnes. To napětí a esenci, o kterou nás připravuje moderní vědění a technologie, se snažím vracet zpátky i do každodenní reality.
Máš pocit, že dnes lidé hledají ve věcech hlubší význam, nebo spíš jen estetiku?
Určitě záleží na člověku i prostředí. Někde se ani nehodí zacházet příliš do hloubky. Jinde je naopak prostor pro komplexnější vyjádření a lidé ho vyhledávají.
Je pro tebe důležitější, aby byl šperk pochopen, nebo aby zůstal otevřený interpretaci?
Jako tvůrce do něj vkládám vlastní poselství, ale zároveň počítám s tím, že interpretace zvenčí závisí na mnoha faktorech a dílo si bude dál žít vlastním životem. Nijak mě to netrápí, naopak mi to přijde zajímavé.
Myslíš, že design nebo šperk může lidem pomáhat vracet se víc sami k sobě?
Skrze díla umělců a designérů k nám promlouvají narativy, ve kterých se můžeme poznávat. Vyvolávají v nás vzpomínky a emoce, mohou se stávat naším zrcadlem. Je v tom určitá hloubka intimity, kterou s běžnou produkcí kolem sebe nenavazujeme. Myslím, že člověk, který si jde vybrat šperk právě ke mně, prochází celou řadou procesů ještě předtím, než odejde s vybraným kusem. Musí se mu zalíbit komplikovanější estetika i příběh, musí mu být sympatická moje cesta, odvážit se mě oslovit a přijít do studia. A právě v tom všem o sobě přemýšlí — jestli touží nejen po samotném objektu, ale i po celém světě, který kolem něj vzniká.
