Vodojemy pod Žlutým kopcem v Brně mají hutnou a hypnotickou atmosféru. Přesně namířená světla protínají tajemnou podzemní temnotu a odhalují dobře ukrytou krásu. Procházka prostorami ještě nedávno nedostupné, jedinečné architektonické památky působí jako návštěva zapomenutého chrámu. Každý vodojem je unikát. Dohromady tvoří dechberoucí zážitek, který spojuje historii s moderním přístupem. Přitom vodojemy málem zůstaly pohřbené v minulosti.
Moderní schodiště se strohým, ale úderným designem míří dolů do hloubky. Na konci dobrodružného sestupu pod zem čekají dveře v takřka funkcionalistickém stylu. Všechno pořád září novotou. Ještě před pár lety se sem mohli dostat jen zvlášť neohrožení odvážlivci. Cesta vedla temnou dírou zakrytou těžkým ocelovým poklopem. Ale dnes tajuplné sály pod Žlutým kopcem lákají celé zástupy turistů i zvědavých místních. Podobnou architektonickou památku byste u nás hledali marně.
Hned za dveřmi se otevírají rozlehlé prostory tří dobře ukrytých podzemních chrámů. Mohutné pilíře podpírají důmyslné systémy valených a křížových kleneb. Ve skutečnosti se nejedná o žádný zapomenutý, za záhadných okolností zasypaný svatostánek. Na místech, kde stojíme, dříve bývala voda. Nádrže sloužily jako zásobárna pro vilovou Masarykovu čtvrť nahoře nad nimi.
Vodojemy mezi ulicemi Tvrdého a Tomešovou jsou jedinečné místo a jejich pověst něčeho, co v Brně prostě musíte vidět, se rychle šíří. Osobitý genius loci vodojemů citlivě podporuje nedávná rekonstrukce, která zabodovala i na loňském ročníku České ceny za architekturu. Nové konstrukce díky vybranému materiálu a barvám plynule navazují na původní cihlu, beton i rezavý nebo zčernalý kov hluboko v srdci podzemních nádrží. Bez těchto zásadních úprav by se toto místo veřejnosti otevřít nemohlo. Přitom stačilo málo a skončilo by nenávratně pohřbeno v minulosti.
Návštěva podzemních chrámů
Prostory pod Žlutým kopcem byly vyhloubeny postupně. S prací se začalo v 60. letech 19. století a skončilo až v roce 1917. První je cihlový a vznikl podle návrhu londýnského architekta Thomase Docwryho. Okamžitě po vstupu dovnitř zaujme tím, že nemá rovnou podlahu. Tvoří ji protiklenby propojené se silnými zdmi a stropními klenbami. Nosný systém odlehčují rovnoběžná „tlamová“ okna, která vyvolávají dojem, že se díváme do absolutního nekonečna.
Druhý vodojem podle návrhu inženýra a stavitele Emila Procházky je také cihlový, ale kroky mezi jeho četnými sloupy už jsou jistější, protože vedou po rovině. Na první pohled vypadá moderněji. Z betonového dna roste do šestiapůlmetrové výšky hustý les sedmi desítek pilířů půlkruhově zaklenutých arkád. Ty podpírají soustavu valených kleneb. S rozměry 35 krát 55 metrů šlo ve své době o největší podzemní stavbu v Brně.
Zatímco dva starší vodojemy byly vybudovány v těsné blízkosti, třetí si od nich drží menší odstup. Vchází se do něho samostatným vstupem kousek od přestavěného domku hlídače vodárenského areálu. Za ním se ukrývají hned dvě vzájemně přiléhající nádrže z monolitického betonu. Tady zřetelně vynikají geometricky ostré tvary. Nové bytelné schody působí jako eskalátor zaseklý v čase. Stojí v jasném protikladu s původním točitým schodištěm ve vedlejším dobře zachovalém vodárenském zázemí. A je tady ještě jedna zvláštnost. Na toho, kdo si troufne hlasitě se ozvat, doleh ne nepřirozeně dlouhá ozvěna.
Nechte se nadchnout
Vodojemy byly zapojené do brněnské vodovodní sítě až do roku 1997. Potom sloužily jen jako záloha pro případ nouze a nakonec ani to. Pozapomnělo se na ně. Před jedenácti lety byly dokonce určeny k likvidaci. Na jejich místě měl vyrůst nový parkovací dům. Kontroverzní návrh neprošel z velké části díky Aleši Svobodovi. Znalec brněnského podzemí zveřejnil fotografie, které odhalily, že se v temnotách pod Žlutým kopcem ukrývá nádherný historický unikát. Hrozba zničení definitivně pominula v roce 2019, kdy byl konečně celý areál prohlášen za nemovitou kulturní památku. Vodojemy jsou poslední zpřístupněnou částí brněnského podzemí, kam patří i historický Labyrint pod Zelným trhem nebo Kostnice v kostele svatého Jakuba. Ihned se ale zařadily k místům, která ve městě mohou nabídnout tu nejtajemnější atmosféru.
Prohlídku vám ozvláštní site specific audiovizuální instalace a v rámci projektu VodojeMyArt si tu taky můžete vychutnat rozmanité koncerty a performance. Na programu jsou jazz, klasika, cimbálovka i zvukové lázně za doprovodu netradičních hudebních nástrojů.
