Sobota, 8 května, 2021

Pandemie ohrožuje i psychiku odolných jedinců. S bezmocí a stresem se ale můžete zdravě vypořádat, radí terapeutka

Během nouzového stavu přibývá lidí, kteří trpí úzkostmi, depresemi, pocity bezmoci a propadají stresu. Jako nejčastější příčina psychických problémů způsobených koronavirovou krizí se uvádí obavy o své blízké, nejistota z budoucnosti, existenciální úzkosti ohledně nedostatku práce a financí nebo sociální izolace a problémy v domácnosti. Tíha současné situace může navíc zasáhnout i jinak psychicky odolné jedince. Terapeutka a psycholožka Zuzana Douchová nám prozradila, jak to doma zvládnout, i když zrovna neprožíváte karanténní líbánky, proč potřebujeme projít těžkou tmou, abychom se dostali na světlo a jak v sobě najít zdroje ustát velké i malé krize.

Během nouzového stavu raketově přibývá lidí, kteří trpí úzkostmi a depresemi. Duševní zdraví se prý během pandemie zhoršilo dokonce pětině Čechů. Pocítila jste i vy nárůst lidí, kteří vyhledávají odbornou psychologickou pomoc?

Ano. K nárůstu nových pacientů i potřeby četnějších terapií u těch stávajících došlo především od podzimu minulého roku a trvá doteď. Obecně na podzim a v zimě lidé mé služby vyhledávají více, ale během pandemie tomu bylo až dvojnásobně oproti minulým rokům. O to náročnější byla pro všechny celá situace, kdy po celou dobu nouzových opatření měly soukromé psychologické a psychoterapeutické praxe oficiální zákaz poskytovat své služby osobně. Ne každý klient si totiž mohl dovolit či zařídit on-line sezení přes skype. A v době, kdy neplatila nouzová opatření, jsme sice otevřeno mohli mít, ale zase platila omezení v kontaktu s klientem, například povinnost mít roušku během terapie, což pro někoho bylo z psychických důvodů nemyslitelné a nereálné. Na straně psychoterapeutů a psychologů v soukromém sektoru byla zásadním způsobem omezena jejich práce, což samozřejmě negativně ovlivnilo i ty, kteří vyhledávají a potřebují odbornou pomoc.

Dá se říct, s jakým problémem za vámi klienti během pandemie nejčastěji přicházejí?

Jsou to obecně problémy související s dlouhotrvajícím stresem a změnami, které nám pandemie přinesla. U každého se tyto krize projevují v jiných oblastech. Někdo přichází s různými psychosomatickými potížemi či zhoršeným psychickým stavem, někoho trápí napjaté vztahy v rodině, nebo naopak zase větší osamělost, někdo řeší kila navíc, celkovou vyčerpanost a jiný zase finanční krize a nejistoty. Minulý rok byl opravdu náročný po všech směrech. A ještě z toho zdaleka nejsme venku.

Mnozí lidé si stěžují třeba i na potíže s novou organizací dne a ztrátou časové struktury. Je nějaký “tahák” pro to, jak si den správně rozvrhnout a co během něj dělat, aby se člověk necítil jako ve vězení a měl pocit produktivity?

To máte pravdu. Spoustu lidí práce z domu a celá ta změna pracovního a rodinného režimu psychicky zaskočila. Každá taková změna je nápor na psychiku a zvláště ta, která je náhlá, opakovaná a časově neohraničená. Pak je adaptace na změny daleko těžší. Mám klienty, kteří mají každý týden jiný režim, jednou v práci, jednou doma, pořád se to střídá a mění a nikdo neví, jak dlouho to potrvá. A do toho se ještě často přidá i povinnost zorganizovat doma děti, distanční školní výuku, vymyslet odpolední aktivity místo zájmových kroužků a udržet chod domácnosti. Na jedné straně jsou tu rodiče s dětmi, kteří bez nějaké základní časové struktury mohou velmi snadno vyhořet, protože je toho prostě příliš mnoho na organizaci. Na druhé straně jsou lidé žijící bez rodiny, kterým zase může chybět nedostatek impulzů k časové struktuře a sociální kontakt, což pro někoho může být také dost náročné. Home office je velký pojem, který od nás vyžaduje zvýšenou míru sebediscipliny, strukturovanosti a samostatnosti, což pro někoho může být velká výzva. Doporučuji udělat si obecnější plán v neděli večer nebo během pondělí, kdy si sepíšete všechny důležité pracovní úkoly na následující týden, ať máte představu, co vás čeká a zároveň i časový odhad jednotlivých úkolů. Každé ráno si pak napište ještě takový malý plán na daný den, abyste jasně a konkrétně viděli, co potřebujete udělat. Mít alespoň přibližný plán je naprostý základ a zvláště pak, když toho máte na práci příliš mnoho. Nedoporučuji pracovat stylem “hasiče”, že se věnujeme jen tomu, co hoří a je akutní, protože pak pracujete pod permanentním stresem a pořád před sebou valíte i ty rutinní “méně důležité“ úkoly, které časem začnou hořet také a nabalují se na sebe. A kromě plánu a práce je také stejně důležité naplánovat si i pauzu, odpočinek, čas na jídlo, protažení a činnosti, které nás těší. Psychohygiena platí i pro home office, a zvláště pak v době krize.

Právě home office s sebou ale často přináší i problémy na poli partnerských a rodinných vztahů. Jde vlastně vůbec efektivně řešit situace, kdy jste celé dny zavření doma s partnerem, s nímž třeba zrovna procházíte krizí, která se karanténou ještě zhoršuje?

Karanténa a home office obou dvou partnerů je jistě zátěžové období i pro funkční vztah, a zvláště pak pro vztahy, které už předtím procházely nějakým náročnějším období či krizí. Já ale vnímám jakékoli krize jako šance a možnosti k osobnímu růstu, nastavení si priorit a tím i prohloubení a upevnění vztahu s druhými. A někdy právě krize spustí celou řadu dlouho potlačovaných a neřešených vztahových či osobních potíží a může celý proces urychlit a nasměrovat jiným, třeba i lepším směrem. Je to na nás, jak vše pojmeme. Ale celý proces často nejde projít bez těch těžkostí, hádek, konfliktů a neustálého cyklení se ve stále stejných problémech. Někdy prostě potřebujeme projít těžkou tmou, abychom se dostali na světlo. A jak to doma zvládnout, když to nejsou právě karanténní líbánky? Důležité je naučit se být opravdu spolu a pak být opravdu každý zvlášť i v malém prostoru. Zvláště introvertnější povahy potřebují více prostoru o samotě, i kdyby to bylo jen za zavřenými dveřmi. Klíčové je respektovat potřeby a hranice své i toho druhého. Je to velká zkouška, ale můžeme se na ní mnohé naučit.

Občas je to ale zkouška plná nervů a vypjatých situací, které nejeden z nás může mít tendence zahánět jídlem nebo alkoholem. Češi právě po skleničce nebo tabulce čokolády sahají v posledních měsících mnohem častěji. Pokud je to stresem, tak jak s ním bojovat?

Já mám zkušenosti, kdy je to tak půl na půl. Někdo totiž opravdu zahání stres a nepříjemné emoce jídlem a alkoholem a někdo to dělá z čiré pohodlnosti. A zvláště v době, kdy jsme doma zavření a není tolik možností, zabavit se jinak, se jídlo a alkohol stává takovým naším přirozeným ventilem, únikem, formou uklidnění i potěšení. Je to normální, že stres spouští naše nezdravé návyky a více inklinujeme k sladkým a tučným jídlům, alkoholu či kouření. Nemá smysl si to vyčítat, ale řešit to včas, protože k nadváze se často mohou přidat ještě další psychické a fyzické potíže. U stresového a emočního jedení, přejídání a pití alkoholu doporučuji vyhledat psychologickou pomoc, protože jde často o více potíží a témat najednou, které člověk neumí řešit v tu chvíli jinak. Často jde o celoživotní potíže, ale současná krize je třeba ještě zesílila. S klienty na tomhle běžně pracujeme a postupně se učí, jak zacházet se stresem a svými emocemi zdravějším způsobem i bez jídla či alkoholu. Také třeba jak se ve chvílích krize umět opečovávat a podpořit namísto sebedestruktivního či únikového chování nebo jak budovat zdravé návyky, které eliminují stres. A hlavně společně koukáme na příčiny jejich potíží, které jsou u každého jiné a bývá velmi úlevné si je uvědomit a pracovat i s nimi.

To se asi budeme muset nakonec naučit všichni. Podle britského Centra pro duševní zdraví totiž bude v příštích letech vyžadovat péči kvůli úzkostem a depresím mnohem více lidí, než tomu bylo dodnes. Má se přitom jednat hlavně o jedince, kteří v minulosti odbornou psychiatrickou nebo psychologickou pomoc nikdy předtím nevyhledali. Čím to je, že i velmi odolnou osobnost, která zvládla mnoho těžkých životních situacích a traumat, situace okolo koronaviru dokáží po psychické stránce skolit?

Situace spojené s koronavirem s sebou totiž přináší řadu nároků a dopadů na naši psychiku, které když se nahromadí a působí dlouhodobě, tak i velmi odolného jedince mohou rozhodit. Nejde o žádné selhání nebo slabost, ale prostě čirý fakt, že toho na nás už je moc ze všech stran. Mám zkušenosti z praxe, že strach z onemocnění je až na posledním místě. Většinou máme strach a obavy o své blízké, strach z nejistoty a budoucnosti, existenciální úzkosti ohledně nedostatku práce, financí, jídla, přidává se sociální izolace a osamělost nebo sociální přesycení a konflikty doma v případě, že jsme nonstop s rodinou. A také nemožnost dobít baterky a vyčistit si hlavu “venku”, ať už jde o wellness, sport, kulturu, společenské události nebo dovolené. Není divu, že se to na nás už všechno psychicky i fyzicky podepisuje a za těchto okolností mi přijde jedině moudré a prospěšné psychologa navštívit.

Jít si nechat pomoct od odborníka ale stále představuje pro hodně lidí určité tabu. Jak tedy v situacích, které v nás vyvolávají pocit bezmoci nebo stresu, můžeme najít vlastní zdroje, jež nám můžou pomoci podobné chvíle odlehčit a zvládnout jejich prožívání i bez návštěv psychologů?

Za tuhle výbornou otázku děkuji. Téma bezmoci a stresu je totiž velmi aktuální a spousta z nás neví, jak se s tím zdravě vypořádat. A rovnou jste si v otázce i odpověděla, že klíčové je především najít si své vlastní zdroje uvnitř sebe i v okolí, které nám pomohou situaci lépe zvládnout. Tohle je vlastně i jedním z cílů psychoterapie, kdy se klient učí nalézt opěrné a podpůrné zdroje uvnitř sám sebe. Je to dlouhý proces a krize nám v tom může dobře posloužit, protože bez těch zdrojů ji těžko ustojíme. A celé to může začít jen pozorováním toho, co se děje uvnitř nás, trénováním sebereflexe nebo uměním pojmenovat své pocity a emoce bez toho, aniž bychom je hodnotili, kritizovali nebo se za ně styděli. Pak můžeme daleko snáze pracovat i s našimi potřebami, hranicemi a jejich komunikací okolí. Nejdřív se však potřebujeme vyznat sami v sobě, abychom s celou situací mohli dále pracovat. A každému bude tato krize přinášet jiné výzvy na jeho zdroje, ať už půjde o hledání vnitřního pocitu bezpečí, klidu, rovnováhy, stability, sebejistoty, sebelásky, podpory nebo přijetí. Doporučuji si více všímat toho, co nebo kdo mi dělá dobře, co mě nabíjí, těší, léčí, uklidňuje a co nebo kdo mě naopak stresuje, vyčerpává, bere energii a tíží. Už jen tohle poznání nás může nasměrovat tím správným směrem. Držím nám všem palce a důvěřujme si, že to zvládneme. Každý má v sobě zdroje ustát velké i malé krize, jen je dobré o nich vědět.

 

Mgr. Zuzana Douchová  

Psycholožka, terapeutka a nutriční poradkyně Zuzana Douchová absolvovala magisterské studium psychologie na UK v Praze. Je spolumajitelkou terapeutického centra My Life Studio, odbornou garantkou iniciativy Vím, co jím a piju a působí například jako lektorka a koučka ve firmách. Do povědomí veřejnosti se zapsala mimo jiné jako autorka řady článků, publikací, receptů nebo kurzů pro ženy. Ve své praxi se specializuje například na zdravý životní styl, emoční jedení, osobní rozvoj na poli vztahů, sebevědomí, životní krize, traumata nebo chronický stres. Je také autorkou tříměsíčního online programu pro ženy, který má napomáhat s hubnutím a budováním zdravějších návyků v oblasti výživy, pohybu i psychiky.  

spot_img

S výukou finanční gramotnosti je třeba začít od útlého věku, tvrdí...

Ačkoli si české děti podle průzkumů finanční gramotnosti nestojí špatně, není rozhodně výjimkou, že žáci základních škol netuší, jakou hodnotu mají předměty, které vlastní,...

5 tipů na přírodní opalovací krémy, které nejsou testovány na zvířatech

Blíží se období, kdy odhodíme kalhoty i svetry a většinu času se budeme promenádovat po ulicích jen v šatech...

To, že někdo používá CBD jako nástroj pro obchod s falešnou nadějí, považuju za hyenismus, říká adiktolog Pavel Kubů

Když se řekne doktor, většině z nás se vybaví ten s rouškou na operačním sále. Adiktolog Pavel Kubů nenosí...

Josef Dvořáček: Správná cesta nikdy není jednoduchá

Jednatel a spolumajitel značky Sonnentor Josef Dvořáček svůj úspěch postavil na lidskosti, férovosti a nadšení. Na schůzku dorazil v...
Zavří­t reklamu