5 zaručeně neotřelých tipů, jak si prodloužit léto

Taky vám odmala kazily léto hromady školních pomůcek, které začínaly strašit v hypermarketech už od patnáctého července? Dávali byste deset let nepodmíněně ve třetí nápravné skupině lidem, kteří na začátku srpna začnou před ostatními ostentativně vzdychat, že už je zase konec prázdnin? Zveme vás k rebelství vůči takovému sýčkování pomocí zaručeně nekýčovitých tipů, jak si prodloužit prázdniny… Až donekonečna, chcete-li.

Na chvíli si to představte. Jednoho krásného dne zaklapnete notebook, mobil a diář někam hluboko do šuplíku a odjedete někam hodně daleko. Budete vstávat, kdy chcete, chodit, kudy chcete, náhodně potkávat cizince a poznávat věci a místa, na které jste nikdy neměli čas. Rok nebo dva budete cítit opravdový život. Zažívat svobodu nesvázanou každodenním harmonogramem korporátního otroka. Že to je pohádka a Sportku nevsázíte? Tak si to v krásných letních podvečerech začněte jen tak zlehýnka představovat. A pak přejděte od snů k plánům „jen tak z legrace“. Třeba při tom zjistíte, že své uleželé úspory raději utratíte za dvoutýdenní pronájem majáku. A třeba tam jednou skončíte jako jeho správce. Nebo studiem stránek různých charit zjistíte, že si sabatikl můžete dopřát formou ročního dobrovolničení, a odjet někam učit angličtinu, počítat želvy nebo dezinfikovat vodu pro polní nemocnici. A jednoho dne opravdu ten plán vytáhnete ze šuplíku a místo něj tam uložíte ten notebook, diář a mobil.

Přivézt si domů kus ciziny

Když se Edith Piaf vrátila z amerického turné a novináři se jí na letišti ptali, co si z Ameriky přivezla, odvětila: „Američana“. Jste-li vázáni k rodné hroudě, můžete si i věčné léto přivézt k sobě domů jako suvenýr. A nemusí to být zrovna statný domorodec. Před lety jsem si takhle z Řecka přivezla letní zvyk snídat pořádný kvalitní jogurt s ořechy a medem. Ikdyž teplota klesne pod patnáct stupňů Celsia, pořád se při jeho vychutnávání cítím jako v prosluněných Athénách. Stejně tak žiju kouskem srdce v Provence. Můj stůl zdobí ubrusy, které jsem si koupila na trhu v Les Beaux, a k víkendové snídani si dávám sklenku růžového vína a omeletu s rajčaty, stejně jako v jedné kavárničce pod platany. Stačí jeden kout domova vyzdobit v sicilském nebo arabském stylu a už se tam člověk může cítit jako na letní dovolené, i když venku hustě sněží. I těmi mámivými stopami pastisu na patře a jemným závanem levandule ve vzduchu.

Letními koníčky překlenout zimu

Nehromadíte věci, ale zážitky? Pak je ideální si v létě najít nového koníčka. Znám lidi, kteří se na dovolené během každodenního pochodu pro snídani a zpět naučili pár slovíček z italštiny, a protože jim studium připomínalo ten krásně strávený čas, do druhého léta nakráčeli do téže pekárny jako slušně konverzující matadoři. Někdo začne na dovolené běhat a pak už se mu nechce přestat, někdo začne s plaváním, otužováním nebo bruslením, a to, že už není léto, mu dojde až v momentu, kdy se mu při oblíbené aktivitě začne podezřele kouřit od pusy. Ale protože není špatného počasí, ale jen špatně oblečeného sportovce, směle bude pokračovat až do dalšího léta. Což, mimo jiné, už v zárodku ukončí věčné trápení s hubnutím „do plavek“. Zdraví i kondici zaručí tato pokračovací letní lekce už před Silvestrem.

Zamilovat se

Letní lásky nás zahřívají i dvacet zim poté, co se nám poštěstilo je zažít. Můžete na ně hezky vzpomínat, můžete je zkusit najít na sociálních sítích, a pokud jste zjistili, že už mají pupek, dvě brady a tři děti, můžete vyrazit do ulic a znovu je zažít. Nemusíte hned balit plavčíka nebo barmana, ale s malým flirtem se počítá a zvedne vám koutky úst nahoru. A výhodou je, že se tak můžete chovat i přesto, že už jste teplé krajiny zase vyměnili za stroze klimatizovanou kancelář. Je prima jen tak chodit městem s otevřenýma očima a srdcem a být vřelí jako jižani. K mužům, ženám nebo toulavým psům. Ono totiž nikdy nejen nevíte, kdy k vám přijde láska, ale ani to, kolik bude mít nohou.

Naučit se nespěchat

Nejlepší věci v životě jsou zadarmo. Třeba klid v duši. Kdy jindy, než během návštěvy teplých krajin člověk může přejmout zásadní zvyk místních – v kolébajícím parnu nikam nespěchat. Sledujte domorodce, jsou v zevlování mistři už dvacet generací. A po skončení dovolené dále zevlingpraktikujte každý den – na pár minut si sedněte, i kdybyste museli svázat ostatní rodinné příslušníky na hromadu uprostřed neuklizeného bytu, a jenom chvilku s výrazem šťastného rajčete tupě zírejte z okna. Všechno má svůj čas. Uvidíte, že i ty vánoční ozdoby půjdou z krabice ven až o první adventní neděli a dýně až na konci října. Což v konečném důsledku všeobecný pocit pořádně dlouhého léta taky podpoří.