Na českých silnicích a polích zemřou každoročně tisíce koček. Často zbytečně. Některé statistiky mluví až o stu tisících fatálních srážek s autem. Počty koček zastřelených myslivci nejsou dohledatelné…
Odborníci z Mendelovy univerzity v Brně před lety zveřejnili poměrně překvapivá fakta. Na silnicích pod koly aut zahyne prý každoročně až 98 tisíc koček. Úmrtí jsou přitom vesměs naprosto zbytečná. Když opomeneme chování některých řidičů, zmínit musíme fakt, že populaci toulavých zvířat by bylo možné snadno a šetrně regulovat. Kastrací. To je téma, ve kterém se jen krůček po krůčku úpravou legislativy a přístupem obecních úřadů, které do kastrací toulavých koček investují peníze, blížíme nějakému zlepšení tristní situace.
Co dělat, když auto srazí kočku
Ať už je legislativa jakákoli, primární roli by v případě sražení kočky mělo hrát svědomí a lidskost. Pokud je zvíře živé, okamžitě je třeba volat místní městskou policii, aby zvíře vyzvedli a převezli do místního útulku k veterináři. V obcích, které nemají smlouvy s útulky, nebo nebudou mít zájem řešit případ, je na místě být lidský, zvíře opatrně naložit a odvézt na veterinu sami.
Vždy by mělo mít přednost poskytnutí první pomoci v podobě veterinární péče a až poté řešit čip a komu sražené zvíře patří. Pokud by se majitel nenašel, vždy je možné oslovit o pomoc s úhradou nákladů na léčbu nějakou místní organizaci nebo spolek, který by třeba udělal sbírku. Nebo o pomoc s náklady na léčbu požádat sám. Vždycky existuje cesta, ale nezastupitelnou roli hraje v těchto případech svědomí a slušnost. Zákon v tomto směru velkou roli v motivaci nehraje. Naštěstí se stále najdou lidé, pro které má každý život cenu. Jako tomu bylo i v případě kočičky Emilky.
Pomoc toulavé kočce za desítky tisíc korun
Kočka Emilka utrpěla vážné a rozsáhle poranění břicha – od hrudníku až k zadním nohám. Byly poškozeny její vnitřní orgány, měla vyhřezlé střevo a koťata, která čekala, bohužel nepřežila. Paní Alena, která ji našla, ji ihned vzala k veterináři. Na klinice museli rychle zasáhnout, aby jí vůbec zachránili život. Emilka podstoupila náročnou operaci, při níž jí byla provedena laparotomie, odstranění sleziny, kastrace a důkladná revize břišní dutiny. Po zákroku byla několik dní pod stálým dohledem a intenzivní léčbou – dostávala trojkombinaci antibiotik, silná analgetika, infuze i speciální výživu. Celkové náklady na její léčbu přesáhly 25 000 Kč.
Paní Alena se proto obrátila s pokorou na další milovníky zvířat na dárcovské platformě Znesnáze, kde je poprosila o pomoc se záchranou kočičky. Peníze od dárců půjdou na úhradu operace, veterinární péče, léků a následnou léčbu Emilky, aby měla šanci zcela se zotavit a znovu prožít spokojený život. Sbírka bohužel zatím cílové částky nedosáhla.
Kola aut nebo flinty myslivců. Šance na přežití zatoulaných koček jsou v Česku mizivé
Těmi, kdo často přebírají „zodpovědnost“ do vlastních rukou, bývají myslivci, kteří kočky střílejí. Když se kočka pohybuje bez dozoru nejméně 200 metrů od domu či jeho plotu, mají na to právo. Každoročně zastřelí tisíce koček. Vyplývá to z dat Českého statistického úřadu, který od myslivců hlášení o zabité zvěři přebírá.
Zaběhnuté mazlíčky je třeba hlásit obci. Pokud zvíře uhyne na území obce, řeší věc vždy příslušný úřad. To se týká také zaběhlých domácích mazlíčků, usmrcených drobných živočichů i volně pobíhajících slepic na návsích. Proto stále víc obcí volí formu komunikace přes aplikaci Munipolis (dříve Mobilní Rozhlas). Chytrý telefon má dnes už skoro každý a nahlásit přes něj sraženou zvěř, rozbitou lavičku nebo zaběhnutého mazlíčka je otázka chvilky.
Jak postupovat v případě úmrtí zvířete
Mrtvá zvířata ze silnic ve městech „uklízejí“ pracovníci a pracovnice technické služby, divokou zvěř pak myslivci. Uhynulé kusy končí v kafilérii. Majitele sraženého zvířete se často nepodaří dohledat, ačkoli třeba svého mazlíčka hledá a postrádá. Velká část sražených zvířat byla milovaná a určitě si zaslouží lepší konec, než skončit na hromadě v kafilerii.
Pokud se rozhodnete postarat o sražené zvíře, kterému už není pomoci, ať už patřilo vám nebo ne, existuje více možností. Drobná domácí zvířata je možné pohřbít na vlastním pozemku, a to do hloubky alespoň 80 cm, aby se předešlo případné kontaminaci. Zvíře je také možné převést do kafilerie, s kontakty by vám měli poradit na obecním úřadu nebo u veterináře, který by měl zajistit i samotný převoz. K dispozici jsou i zvířecí hřbitovy nebo krematoria.
