Nikdo nám netvrdil, že to bude jednoduché. Život neustále prověřuje naši trpělivost a častokrát nás dožene k tomu cítit se ztraceně. Testuje naši motivaci. Tu abstraktní sílu, která nám ráno pomáhá vstát a pracovat na svých plánech. Zůstat odhodlaní, i když se situace zhoršuje. Věřit si, přestože druzí dělají opak.
Motivace může být pozitivní i negativní. Tu první variantu známe asi všichni a většinou ji také vyhledáváme. Funguje na principu odměny. Čokoláda za zvládnutí prezentace, každodenní trénink s vidinou six-packu v létě na pláži, povýšení za dobře odváděnou práci, nové kolo za dobré známky. Dřít, abyste mohli být finančně nezávislí, stát se kapacitou v oboru nebo třeba mít luxusní životní styl. Pozitivní motivace vychází z vnitřního úsilí hledat potěšení. Ať už hmotného charakteru, nebo ve formě dosažení úžasného pocitu. V mnoha případech bude útočit na Maslowa a jeho slavnou pyramidu. Pravděpodobně se budete snažit víc, když výsledky budou napřímo dopadat na vaše potřeby – například seberealizaci nebo uznání.
Frustrace versus motivace
Nebo je spíš libo strach? Trest? Úzkost? Některé jedince hrozící scénář „ztráty“ dokáže vybudit k rychlejšímu jednání. V případě, že selžete v současném projektu, dostanete výpověď. Pokud si nezlepšíte prospěch, nepojedete na prázdninový výlet. Když nebudete tvrdě pracovat, nezaplatíte nájem a další účty. Když budete přes týden prokrastinovat, zbydou vám ty úkoly na víkend. Jak je vidět, negativní motivace na to jde z opačné strany. Něco vám sebere, když se nezvednete. Na první pohled by se mohlo zdát, že má děsit a musí být za každých okolností dramatická, ale ve skutečnosti často nezachází do úplného extrému. Pokud tedy zrovna nebojujete současně s kouřením a rakovinou. Většinou pracuje jen s určitým napětím a případným zklamáním. Připomíná vám důsledky toho, když něco neuděláte. Aha, už zítra je deadline odevzdání článku? Fungují obě, jen ne na každého. Někdo rád působí pod lehkým stresem, protože je pak produktivnější. Případná kritika ho udržuje v pohybu. Někdo se naopak dostane do takové úzkosti, která ho zcela ochromí, a nemůže dál. Co z toho plyne? Je dobré vědět, do jaké skupiny patříte. Že nevíte? Žádnou paniku. Možná jste prostě někde mezi. Z některých studií plyne (Evaluating the separate and combined effects of positive and negative reinforcement on task compliance / Kelly J Bouxsein, Henry S Roane, and Tara Harper), že kombinace obou typů je nejúčinnější a že průměrný člověk je nejlépe motivován, když za ne/splněním úkolu stojí trocha odměny i oprávněná výše trestu.
Motivace versus práce
Představte si skupinu studentů, která dostala za úkol řešit hádanky. První polovina získá 25 centů za každou správnou odpověď, druhá hned na začátku obdržela 1,5 dolaru s tím, že ale ztratí 25 centů za každý špatný výsledek. Kdo byl úspěšnější? Motivovanější? Profesoři Kelly Goldsmith (Kellogg School of Management) a Ravi Dhar (Yale University) ve své studii nalomili možná i vaši představu, že nás spíše pohání pozitivně laděné formy. V průměru se oběma skupinám podařilo zvládnout stejný počet zadání. Studenti s negativním rámcem ovšem strávili jejich řešením o pět minut déle a snažili se hádanky dokončit. Byli „nakopnutější“. Když se nad tím zamyslíme, co budete prožívat intenzivněji? Naštvání v případě, že vám z kapsy vypadne vaše pětistovka, nebo radost z toho, pokud stejnou částku najdete jen tak na ulici? Goldsmith a Dhar provedli další podobné průzkumy – s podobným výsledkem. Negativní motivace zabírala víc. Proto se na studie podívali hlouběji a zjistili, že velkou roli hraje věk. Mladší lidé (do 35 let) byli negativními pobídkami motivováni daleko více než pozitivními. U starších ročníků (36 let a dál) už to bylo tak na půl, tedy „pozitivno“ posilovalo. Plyne z toho jediné, motivace se může v průběhu života zásadně proměňovat a s věkem se častěji upínáme na kladné motivy a ohodnocení.
„Váš talent určuje, co můžete dělat. Vaše motivace určuje, kolik jste ochotni udělat. Váš přístup určuje, jak dobře to zvládnete.“
Lou Holtz, trenér a analytik
Samozřejmě by se tyto závěry neměly zobecňovat na všechny pracovníky. Každý jsme jiný, máme odlišné touhy, cíle a charaktery. A budou na nás sedět různorodé motivační techniky. O to zásadnější je zajímat se a nepodceňovat jednotlivé podněty. Platí nejen v osobní rovině, ale také například pro zaměstnavatele, kterým se tak otevírá široké pole kreativity. Lidé jsou nejcennějším artiklem a pro oboustrannou spokojenost by se šéfové a manažeři měli snažit o smysluplné motivační bonusy a poutavé pracovní prostředí. Musí vyjít ze své kanceláře a se svými zaměstnanci komunikovat, poznat jejich potřeby i obavy.
I negativní emoce se dají proměnit v silné nástroje pro motivaci demoralizovaných lidí a uvolnění jejich potenciálu. Záleží na schopnosti vést konstruktivní dialog. Jak? Za prvé nepovažujte negativitu za špatnou nákazu, kterou je zapotřebí zahubit už v zárodku. Naopak. Mluvte a jasně pojmenujte negativní emoce. Uvolníte tak energii, která se pod emocemi skrývá a pomůže vám daného člověka nasměrovat „produktivním“ směrem. V té chvíli ho vyzvěte k akci. Jak se budeš cítit za měsíc, když teď nic neuděláš? Sdílejte s ním vlastní zkušenost. Buďte pro něj užitečným koučem, ne zničujícím kritikem. Pomozte mu negativní pocity proměnit v něco pozitivního. Vyděláte na tom oba.
