Má ji skoro každá žena, přesto je pro mnohé stále tabu a nahlas se o ní většinou příliš nemluví. Nyní ale o menstruaci a ženské cykličnosti vzniklo divadelní představení The Same Self, které má pomoci ženám bezpodmínečně přijmout sebe samu se vším, co k nim patří. A mužům zase jednodušeji pochopit něžné pohlaví a udělat tak pro ně život snesitelnějším. O tom, proč je důležité toto téma otevírat nebo proč by se mělo představení dostat do škol a ženských věznic, jsme si povídali s autorkou projektu Ivanou Kolcunovou.
Ženská cykličnost je jako téma divadelního představení určitě originální, ale i hodně nevšední. Jak reagovalo okolí, když jste s nápadem přišla?
Ze začátku všelijak. Když jsem lidem v mém okolí začala vyprávět, že chystám představení o menstruaci, tak pro mě bylo dost náročné, nestydět se to říct a přijímat reakce, ať už jsou jakékoliv. Muži se většinou jen začervenali a moc to nekomentovali. Když jsem ale třeba myšlenku sdělila jedné kamarádce, odvětila mi něco ve smyslu, jestli si myslím, že svou menstruací někoho zaujmu. Ale samozřejmě byly i kladné reakce, většinou od žen, které se tímto tématem už déle zaobírají. Ty nápad na vznik představení podporovaly a byly rády, že přibude další střípek, který může pomoci rozšířit uvědomění o tématu.
Myslíte, že je v tomto směru potřeba větší osvěta?
Knížek, článků a podcastů je na toto téma už spousta, i já se k němu dostala skrze knihu Cyklická žena. Ale já naše představení vnímám jako další z cest, jak téma k ženám a mužům dostávat. Je to za mě nová forma vzdělávání skrze hluboký emoční prožitek – umění totiž dokáže lidi zasáhnout více na úrovni srdce než hlavy. A změna vnímání sebe sama, podle mě, vychází právě ze srdce. Osobně mám velkou radost, že mi jedna paní po premiéře napsala, jak moc je hrdá na to, že je žena, protože ve vší pestrosti viděla, co být ženou znamená. Další paní se mi zase svěřila, že dlouhou dobu neměla menstruaci a po zhlédnutí představení ji dostala. A když jsem záznam pustila v práci kolegům, kromě akrobacie mám totiž ještě „normální práci“ v kanceláři, tak sami od sebe řekli, že jim to připadá vlastně vzdělávací. Že v lecčem poznávají svoje partnerky a manželky. Jedna kolegyně dokonce vtipně poznamenala, že ji až skoro mrzí, že je těhotná a že teď o všechnu tuhle „cyklickou srandu“ přichází (směje se). A z toho všeho mám fakt velkou radost. Jsou to pro mě důkazy, že to má smysl a že má hlavně smysl pokračovat. Ať už naživo nebo online.
Zajímavé ale je, že v běžné konverzaci je dodnes rozhovor o menstruaci trošku tabu a pro mnohé dokonce kontroverzní.
Je pravda, že ještě stále vnímám, že pro hodně lidí menstruace tabu je. Mám pocit, že my ženy často bojujeme s přijetím celé škály emocí a projevů. Bojíme se ukázat svou citlivost a náladovost. Máme strach se rozbrečet právě třeba v práci, protože si myslíme, že to ostatní budou vnímat jako slabost. I já se pořád učím tohle všechno brát jako balíček, který k menstruačnímu cyklu patří a že je to tak v pořádku. A proto mým přáním je, aby žena po zhlédnutí představení udělala další krůček k bezpodmínečnému přijetí sebe samé se vším, co k ní patří.
A co podle vás hrozí ženám, které dlouhodobě nedokážou přijímat svou podstatu a emoce v sobě dusí?
Mám zkušenost, že nakonec vždycky všechno někde vybublá. Protože když emoce potlačujeme, jen se v nás hromadí. Když se nutíme do úsměvů, přestože se necítíme dobře, propad do úzkostných stavů může být o to horší. Hlavně v premenstruační fázi, kdy je vše hodně napjaté, může nastat obrovský emoční propad a pak můžeme být zmatené, kde se všechny ty negativní pocity berou. Pokud budeme svou přirozenou emocionalitu potlačovat, hrozí, že se odpojíme samy od sebe a dostaneme se do mnohem větších emočních propastí.
Ne nadarmo se ale říká, že jaký má žena vztah k ženským kolektivům, tak takový má vztah k vlastnímu ženství.
Jak se tedy dokázat sama sobě otevřít?
Za mě je to vše o rozvíjení větší citlivosti, hledání cesty k sobě. A ta může být pro každou ženu jiná. Pro mě je to skrze pohyb, jógu, pohybové meditace a taky individuální terapii, pro jinou může být tím správným směrem malování nebo hudba. Jde především o to zůstat v kontaktu se svými pocity a prožitky. A vědomé prožívání menstruačního cyklu může hodně pomoct – co přesně ve které fázi potřebuju? Jak se cítím? Co můžu sama pro sebe udělat, aby mi bylo líp…? Když třeba během menstruace vnímám, že jsem unavená, tak přijmu svoji unavenost, půjdu odpočívat a nebudu se nutit něco dělat. Jde o to, dovolit si jen tak být. Což není vždycky jednoduché! Ale přijde mi super, že menstruační cyklus je takový pravidelný vnitřní trenažer, na kterém se dá zkoušet přijímat a zvládat opakující se stavy a emoce znova a znova.
A jak se váš běžný život změnil poté, co jste začala svou cykličnost naplno vnímat a prožívat?
Začala jsem mnohem více rozumět změnám, které se ve mně odehrávají. Dřív jsem vůbec nevnímala, že se vše točí. Když jsem měla dobrou náladu, čekala jsem, že bude trvat věčně. Když mi bylo blbě, byla jsem na sebe naštvaná, že se nedokážu cítit jinak. V momentě, kdy jsem cykličnost začala pozorovat, začala jsem si i naplno užívat chvíle, kdy mám hodně energie a jsem víc schopná komunikovat s lidmi. Uvědomění pro mě bylo nejdůležitější během PMS, kdy jsem se cítila špatně. Vědomí, že vše za pár dní přejde, mi hodně pomohlo nepříjemné stavy překonávat. A podařilo se mi to dobře využívat například i v pracovním prostředí, kdy se mi osvědčilo plánovat důležité projekty a prezentace v souladu s cyklem. Když jsem třeba viděla, že mě má nějaká prezentace čekat druhý den menstruace, který je pro mě psychicky náročný, poprosila jsem kolegu o větší pomoc. Nebo zase naopak využila energii ve fázi, kdy je úsudek analytičtější a něco si předpřipravila. I během příprav představení jsem využívala jednotlivé fáze a podle nich pak tvořila, plánovala, vymýšlela nebo organizovala.
Jak byste všechny čtyři fáze ženského cyklu popsala svými slovy?
Víte co, já vám přečtu krátký úryvek, který jsem napsala jako upoutávku pro prezentaci k nám do firmy, kdy jsem pozvala kolegy a kolegyně na online promítání představení. Nakonec se nás virtuálně sešlo přes 30 a pak jsme měli i super diskusi! „Znáš ten pocit, kdy všechno zvládáš, problémy se ti obloukem vyhýbají a když už nějaký přijde, rychle a bez velkých emocí ho vyřešíš. A pak tě fakt baví trávit čas s lidmi, rodinou a kamarádkami. A kdyby byly otevřené bary a restaurace, chtěla by ses oháknout a vyrazit. Jenže pak to přijde. Všechno a všichni tě s prominutím serou, uklízíš, co se dá a nechápeš, že tě nikdo nechápe. Pak už chceš jen zalézt do postele a odpočívat. Doběhnout autobus se zdá jako nadlidský výkon, ale hlavně je ti úplně jedno, že ujede. Po pár dnech zase “hurá” a klidně si dáš s autobusem závod a celý koloběh se roztáčí znova. Poznáváš se? Poznáváš svou kolegyni, partnerku, manželku? Vítej v koloběhu menstruačního cyklu!” Samozřejmě, že různé ženy to mohou prožívat různě. A nedá se říct, je to vždycky tak a ne jinak. Ale když to hodně zjednoduším, tak celý cyklus je o tom, že pár dní po menstruaci je vše jednoduché, nemáte problémy a vše klape, jak má. Pak během ovulace nastává komunikační fáze, kdy je jednoduché navazovat kontakty s lidmi a spolupracovat s nimi. V kontroverznějším týdnu před menstruací pak přichází napětí, zaměření na detaily, ale i kreativita a jiný pohled na věci, který není v jiných fázích tolik přístupný. No a menstruace je pak spíš o meditačním rozpoložení, díky kterému jednodušeji opouštíme nefunkční vzorce. A já si konečně aspoň odpočnu, protože jinak furt někde lítám.
Ve vaší cestě vás hodně formovaly i ženské kruhy, vždy jste k nim ale kladný vztah neměla…
Před sedmi lety jsem navštívila takový kruhu poprvé. Tehdy to byla vstupenka do ženského světa, protože dřív jsem se výlučně ženským kolektivům vyhýbala a říkala si, že mezi ty slepice nepůjdu. Ne nadarmo se ale říká, že jaký má žena vztah k ženským kolektivům, tak takový má vztah k vlastnímu ženství. Jednou mě ale napadlo, že to zkusím a maximálně odtamtud uteču. Nakonec jsem si ale odnesla poznání, že ženský kruh je místem sdílení, bezpečí, přijetí a jemnosti. Tehdy mi naplno došly změny v rámci cykličnosti a vědomí, že nemůžu být neustále jen v jednom výkonovém nastavení a je v pořádku prožívat změny nálad.
Bylo těžké tu myšlenku přenést do představení, aby si z něj lidé vzali to, co mají?
Nakolik se nám to povedlo musí asi posoudit divák, ale já si se vznikem představení nemohla pomoci. Už osmým rokem se věnuji vzdušné akrobacii a v momentě, kdy jsem se tématem začala více zaobírat, ke mně přiletěla myšlenka, že o cykličnosti hodně čtu, přemýšlím a sdílím poznatky s kamarádkami, ale mohla bych celé téma zpracovat přes pohyb, dostat ho do formy, která je mi blízká. A když už jsem tu myšlenku dostala, nemohla jsem se jí zbavit. A tak začalo hledání cesty, jak vše zrealizovat, což byl dlouhý proces. Kontaktovala jsem taneční choreografku Fanny Barrouquère, která dokáže skvěle přenést ty správné emoce do pohybu, poté se připojila zpěvačka Michaela Jonczy, jež píše mimo jiné písničky s ženskou tematikou nebo herečka a průvodkyně mateřstvím Katarína Zatovičová, která právě s ženstvím a cykličností hodně pracuje. A naši ženskou sestavu doplnil i jeden muž, skladatel a klávesista Viktor Kracik-Bartha, který má s divadelní hudbou velké zkušenosti, takže čtyři ženy v kreativním procesu hravě zvládl. Lidi se začali pomalu skládat, až do sebe všechno neuvěřitelným způsobem zapadlo.
Mým snem je i hraní pro ženské věznice. Prostě podpořit ženy i ve sférách, kde to může být s tou sebeláskou a sebepřijetím přece jen náročnější.
Opravdu jste vystoupení ke každé jedné fázi cyklu nacvičovala přesně tehdy, kdy jste v té konkrétní fázi byla?
Ano. Říkala jsem si totiž, že představení musí být autentické. Když jsem vytvářela reflektivní menstruační fázi, tak jsem měla opravdu menstruaci, nebylo mi dobře a byla jsem zpomalená. Pamatuji si, že jsem seděla v lese, poslouchala pomalé písničky a pak se přesunula do tělocvičny, kde jsem se jen válela po zemi s dlouhou šálou ze strany na stranu. A nakonec opravdu finální choreografie v té fázi vznikala, s Fanny jsme cíleně plánovaly tréninky na dny, kdy jsem měla mít menstruaci. A byl to fakt zážitek. Pamatuju si na moment, kdy jsem se doslova stala menstruací a osmi metrovou šálu, na které jsem visela, jsem vnímala jakou svou krev. Chvilkový stav, možná až na hranici transu. V premenstruační fázi, kde můžete cítit určité naštvání i agresivitu, jsem zase v tělocvičně létala ze strany na stranu a skoro roztrhala šálu. Podobně jsem psala i texty, které zaznívají z úst Kataríny. Co se týká písní, tak Míša Jonczy, která je jejich autorkou, měla proces víc rozložený v čase, protože písně byly v podstatě připravené v šuplíku. A když jsme se potkaly, tak to z něj vysypala. Na finálních hudebních aranžích hodně pracovali s Viktorem a vše jsme pak ladili všichni dohromady tak, aby skrz hudbu i pohyb divák dostal autentický zážitek. A zažil s námi celý měsíc v 60 minutách.
I když je představení o ženách, myslíte, že by ho měli vidět i muži, aby něžné pohlaví více pochopili?
Určitě. Spoustu z nich to asi odradí, ale když už nějaký přišel, měla jsem jen pozitivní reakce ve smyslu, že teď už své ženě víc rozumí. Jeden pán nám dokonce řekl, že jsme s holkami vytvořily nové Čtyři dohody. A nejlepší zpětnou vazbou je, že se nám v listopadu podařilo celé vystoupení natočit díky velkorysé podpoře kameramana Dušana Mihalečka a ředitele UFFA Trutnov Libora Kasíka. Dostali jsme obrovský dárek – prostory, techniku a čas celého natáčecího štábu. Proč? Protože v představení jako muži viděli přínos. Dušan mi pak napsal pěknou recenzi ve stylu, že to vlastně všechno děláme proto, aby svět byl snesitelnější pro všechny. A že by představení měli vidět hlavně chlapi. I já myslím, že by se muži neměli bát dorazit, protože tam po sobě nestříkáme krví (směje se).
A co máte s představením v plánu do budoucna?
V současné době je možné zhlédnout představení online na divadelní platformě Dramox i na GoOutu. Moje přání je, aby se i ta online forma šířila co nejvíc. Mám radost, že jsme během dubna byli na programu tak inspirativních festivalů jako je Festival Evolution nebo Ecstatic kongres Lilie Khousnoutdinové. A chtěla bych záznam dostat i do škol, do firem, jako doplňkový materiál ke knížkám nebo do ženských kruhů. Máme nově připravený i pracovní sešit, kde jsou jednotlivé fáze popsané a žena si tak může sama vytvořit svůj obraz, co pro ni cykličnost a každá jedna změna znamená. Až to bude možné, tak chceme představení hrát v termínech, které jsou naplánované v Divadle BRAVO!, nebo na festivalu v Hradci Králové a dalších scénách. Mým snem je i hraní pro ženské věznice. Prostě podpořit ženy i ve sférách, kde to může být s tou sebeláskou a sebepřijetím přece jen náročnější.
