Nikdy neplánovala stát se módní návrhářkou. Její cesta vedla přes práci letušky, hotelnictví i mateřskou dovolenou, během níž začala budovat vlastní značku. Dnes Sandra Štěpánek obléká ženy, které se nebojí vystoupit z davu. Za úspěchem se však skrývají i náročná rozhodnutí, profesní zklamání a období vyhoření. V rozhovoru otevřeně mluví o mateřství, hledání sebevědomí, nové kolekci AFTER DUSK i o tom, proč pro ni dnes duševní klid znamená víc než pracovní úspěch.
Když se dnes ohlédnete za posledními deseti lety, máte pocit, že žijete život, který jste si kdysi představovala? Nebo vás samotnou překvapuje, kam vás nakonec zavedl?
Nikdy by mě ani nenapadlo, že se jednou stanu módní návrhářkou. Od dětství mě fascinovalo cestování, cizí jazyky a mým velkým snem bylo žít a usadit se v Americe. Život mě nakonec zavedl úplně jiným směrem, než jsem si představovala. A možná právě to mě na něm baví. Že člověk někdy najde své místo tam, kde by ho vůbec nehledal.
Původně jste pracovala jako letuška a později v hotelnictví. Móda přitom nebyla oborem, ve kterém jste plánovala podnikat. Kdy přišel okamžik, kdy jste si uvědomila, že by se mohla stát vaší novou životní cestou?
Moje profesní cesta se měnila velmi pozvolna, přirozeně a vlastně naprosto neplánovaně. Módu jsem začala intenzivněji vnímat přibližně před patnácti lety, kdy jsem žila s manželem v Hamburku. Právě tam jsem si poprvé sama upravila bundu tím, že jsem na ni přišila kožešinu. Byla to úplná maličkost, ale zároveň první impuls, aniž bych tehdy tušila, kam mě jednou zavede.
Vaše značka vznikala v době, kdy jste byla na mateřské dovolené. Pro mnoho žen je to období, kdy musí své profesní ambice upozadit. Pro vás se ale stalo začátkem podnikání. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Nikdy jsem nebyla typ ženy, pro kterou by mateřská dovolená znamenala skutečnou dovolenou. Jako rodina jsme tehdy nebyli úplně finančně stabilní, a tak jsem začala krok za krokem rozvíjet něco, co jsem před lety v Hamburku vlastně jen nevědomky naťukla. Začínala jsem s kožešinami a jejich drobnými úpravami. Zpočátku šlo o přivýdělek, který mi umožňoval skloubit péči o dceru s prací. Postupně přibývaly zakázky, zkušenosti i nové nápady. A než mateřská dovolená skončila, z původní brigády se stala moje nová profese.
V jednom z rozhovorů jste zmínila, že vaše práce roste společně s vaší dcerou. Co vás právě ona naučila o životě a o vás samotné?
S dcerou máme velmi blízký vztah, který se přirozeně mění s tím, jak dospívá. Dnes už je z ní mladá slečna s vlastními názory a začíná se zajímat i o mou práci. Můj přístup k mateřství zcela jistě formovalo vlastní dětství, které výrazně ovlivnilo chování mého otce. Přestože mi maminka vždy byla velkou oporou, vyrůstala jsem bez pocitu bezpečí ze strany otce. Možná právě proto někdy až přehnaně dávám své dceři najevo, že jsem tu pro ni, že se na mě může kdykoliv obrátit a že na nic nemusí být sama. A co mě naučila? Být bezmezně milující, laskavá a především lidská.
Dnes už se dcera zajímá také o fungování značky a sociální sítě. Přála byste si, aby jednou pokračovala ve vašich stopách?
Dcera je povahově spíše po manželovi. Je temperamentní, svá, má vlastní názor a zároveň je nesmírně milující. Snažím se ji podporovat v jejích zájmech a nechávám jí prostor, aby si svou cestu našla sama. Samozřejmě by mě těšilo, kdyby jednou měla chuť být součástí mé práce. Věřím, že by do ní přinesla nový pohled, svěží energii a nápady. Rozhodně ale nechci, aby měla pocit, že se od ní očekává pokračování v rodinném podnikání. To musí být její vlastní rozhodnutí.
Váš příběh může zvenčí působit jako splněný sen. Za úspěchem ale často stojí chvíle, které nikdo nevidí. Zažila jste někdy období, kdy jste měla chuť se vším skončit?
Moje práce je někdy jako horská dráha. Jsou období, kdy se daří, všechno funguje, a pak přijdou chvíle, kdy vůbec nevíte, jakým směrem se posunout dál. Beru to ale jako přirozenou součást podnikání. Vždycky si říkám, že je potřeba vydržet. Asi nejnáročnějším obdobím pro mě byl konec jedné profesní spolupráce v Praze. Byla to zkušenost, při které jsem poznala i méně příjemnou stránku módního prostředí. Setkala jsem se s jednáním, které bylo v rozporu s mými hodnotami, a celá situace mě psychicky velmi vyčerpala. Po ukončení spolupráce jsem si prošla vyhořením. Několik týdnů jsem nedokázala najít energii ani chuť pokračovat v práci. Vzpomínám si, jak mi tehdy Filip Vaněk řekl něco ve smyslu, že i ty nejhorší zkušenosti se dějí z nějakého důvodu a často nás posunou mnohem dál než ty dobré. Dnes mu dávám za pravdu. S odstupem času vnímám konec této spolupráce jako jedno z nejlepších profesních rozhodnutí, která jsem udělala.
Vytváříte oblečení pro ženy, které se nebojí být vidět. Musí mít podle vás žena sebevědomí, aby si oblékla výrazný model, nebo jí právě móda může dodat odvahu, kterou v sobě dosud nenašla?
Myslím, že fungují obě možnosti. Sebevědomá žena se nebojí být vidět ani oblékat výrazně, někdy až dramaticky. Dokáže s naprostou samozřejmostí vynést extravagantní kabát nebo mohutný kožich. Já sama ale patřím spíše do té druhé skupiny. Věřím, že oblečení má velkou schopnost ovlivnit to, jak se sami vnímáme. Když člověk najde svůj styl a naučí se oblékat způsobem, ve kterém se cítí dobře, přirozeně získává větší jistotu. Móda nemusí být jen prostředkem, jak na sebe upozornit. Může být také způsobem, jak získat sebevědomí, které člověku dosud trochu chybělo.
Vaše nová kolekce AFTER DUSK zachycuje atmosféru okamžiku po soumraku, kdy se mění světlo a barvy získávají jiný charakter. Odráží se v ní také něco z vašeho současného životního rozpoložení?
Tentokrát kolekce nevychází z mého životního rozpoložení. To bych musela prožívat opravdu velmi temné období. (smích) Jsem přirozeně minimalistický člověk a černá barva má v mém šatníku i tvorbě zásadní místo. U kolekce AFTER DUSK jsem chtěla tento charakter zachovat, ale zároveň mu dodat trochu výstřednosti. Pracovala jsem proto s olejovanými kůžemi a jejich specifickými barevnými odlesky, které se proměňují podle dopadajícího světla. Na první pohled působí modely velmi tlumeně, téměř monochromaticky, ale při pohybu odhalují další barevné tóny. Právě tento kontrast se mi líbí. Zachovat jednoduchost, ale dodat jí něco nečekaného. Minimalismus se špetkou výstřednosti, který je pro mou tvorbu typický.
Kolekci jste představila v prostředí M Spa, kde se móda propojila s péčí o sebe. Ženy, které toho hodně zvládají, přitom často samy sebe odsouvají na poslední místo. Umíte si vy dopřát chvíli, kdy nemusíte být podnikatelkou, návrhářkou ani mámou, ale jednoduše jen Sandrou?
Přiznávám, že mi to příliš nejde. Jen velmi zřídka se dokážu úplně odtrhnout od pracovních a každodenních povinností. Když už si ale najdu chvíli jen pro sebe, nepotřebuji nic velkolepého. Dobrou knihu, sklenku kvalitního vína a především klid. Toho si v posledních letech začínám vážit čím dál víc.
Vedle nových kolekcí se věnujete také restylingu starších, často zděděných kožichů. Některé z nich v sobě nesou celé rodinné příběhy. Vzpomínáte si na některý, který vás obzvlášť zasáhl?
Jednoznačně. A jeden takový příběh se ke mně dostal teprve před několika dny. Přišla za mnou klientka s přáním zrestaurovat kožešinové paleto, které dostala v roce 1991 od svého manžela jako překvapení během cesty na Kanárské ostrovy. Její manžel už bohužel nežije, a tak pro ni kabát představuje mnohem víc než jen kus oblečení. Právě takové příběhy mi připomínají, že některé věci mají hodnotu, kterou nelze vyčíslit penězi. Nesou v sobě vzpomínky, emoce a kus našeho života. A to je také jeden z důvodů, proč se restylingu věnuji. Nejde jen o to dát starému oděvu novou podobu, ale také zachovat jeho původní hodnotu a osobní příběh.
Na začátku jste chtěla vybudovat vlastní značku a prosadit se ve světě módy. Změnila se za těch deset let vaše představa o štěstí? Co je pro vás dnes důležitější než dřív?
Rozhodně. S přibývajícím věkem a zkušenostmi se moje priority přirozeně mění. Před deseti lety jsem byla mnohem více zaměřená na práci, budování vlastního podnikání a neustálý posun vpřed. Dnes už nemám potřebu za každou cenu něco dokazovat. Práce je pro mě stále velmi důležitá, ale největší hodnotu pro mě mají zdraví, rodina a duševní klid. To jsou věci, které si za žádný pracovní úspěch nekoupíte.
