Influencerka, autorka, lektorka a odbornice na udržitelnost Natália Pažická patří k nejvýraznějším hlasům, které mění způsob, jakým přemýšlíme o módě a spotřebě. Na sociálních sítích (@nataliapazicka) ukazuje, že udržitelnost není o dokonalosti, ale o každodenních rozhodnutích. Za její tvorbou stojí roky studia, zkušenosti z módního průmyslu i osobní přesvědčení, že zásadním krokem ke změně je informovanost.
Když bylo Natálii šestnáct let, pracovala jako modelka a poprvé se dostala do čínské továrny na výrobu oblečení. „Na vlastní oči jsem viděla otřesné podmínky, ve kterých vznikají kolekce známých módních značek. To mě motivovalo se začít o toto téma více zajímat,“ vzpomíná Natália.
Zásadní zlom přišel o několik let později během studia v Amsterodamu. Hned první týden na univerzitě studenti zhlédli dokument The True Cost, který mapuje skutečné dopady módního průmyslu. „Řekla jsem si, že o tom chci mluvit dál,“ dodává. Netušila ale, že se z této myšlenky postupně stane její profese.
Postupně začala přednášet na školách, spolupracovat s udržitelnými značkami a věnovat se osvětě na sociálních sítích. Dnes její obsah sledují statisíce lidí a kromě tvorby se věnuje také vzdělávání firem či veřejným debatám o klimatické krizi, greenwashingu a odpovědné spotřebě.
Po několika letech praxe se Natália rozhodla vrátit do akademického prostředí a absolvovala magisterské studium Management udržitelnosti na švédské univerzitě v Uppsale. „Dalo mi to opravdu hodně. Byl to pro mě uzdravující rok strávený v prostředí lidí, kteří rozumějí výzvám, jimž dnešní svět čelí, a aktivně hledají cesty, jak věci měnit k lepšímu,“ říká.
Právě zkušenost ze Skandinávie ji utvrdila v tom, že respekt k lidem i přírodě se odráží v každodenních drobnostech. Stejně tak upevnila její přesvědčení, že změna nebude stát pouze na dobré vůli jednotlivců, ale také na legislativě a odpovědnosti firem. Proto často upozorňuje na greenwashing a vysvětluje, proč nestačí věřit marketingovým sloganům. Skutečný posun podle ní přichází až ve chvíli, kdy spotřebitelé kladou otázky, firmy nesou odpovědnost a státy nastavují jasná pravidla.
Přesto zůstává optimistická. „Změna se děje. Možná pomaleji, než bychom si přáli, ale děje se. A já chci být součástí řešení.“
MÝCH 5 TIPŮ
Oblečení opravujte, nevyhazujte
Minulý týden jsem si nechala opravit kalhoty i kabelku. Teoreticky jsem si mohla koupit nové, ale proč bych to dělala, když ty původní mám ráda a stále dobře slouží? Opravami navíc podporujeme řemeslníky, jejichž práce postupně mizí, a prodlužujeme život věcem, které už máme.
Nesnažte se být dokonalí
Mnoho lidí odradí tlak na to být dokonalý. Jenže právě o to vůbec nejde. Nikdo z nás nedokáže žít stoprocentně udržitelně, a to je naprosto v pořádku. Je v pořádku letět na dovolenou, objednat si jídlo nebo vlastnit auto. To ale neznamená, že nemůžeme být součástí změny. Mnohem větší význam má podporovat systémové kroky: volit politiky, kteří berou klimatickou krizi vážně, zajímat se o to, jak firmy vyrábějí své produkty, a mluvit o těchto tématech ve svém okolí.
Před každým nákupem si položte jednu otázku
Oblékla bych si tenhle kousek alespoň třicetkrát? Pokud ne, pravděpodobně ho vůbec nepotřebujete. Nesrovnávejte se s influencery. Mnoho outfitů na sociálních sítích vzniká kvůli obsahu, ne proto, že je jejich autoři skutečně nosí každý den. Dá se nakupovat méně, ale promyšleněji. Ne proto, že je to „ekologické“, ale protože to často šetří peníze a vede k šatníku, ve kterém se člověk lépe orientuje.
Přečtěte si: Marek Rabij – Život na míru
Kniha odhaluje pracovní podmínky v bangladéšských textilních továrnách, které vyrábějí oblečení pro světové módní značky. Na pozadí tragédie továrny Rana Plaza, která se zřítila v roce 2013, ukazuje sku- tečnou cenu levné módy – dlouhé pracovní směny, nízké mzdy, nebezpečné pracovní prostředí a vykořisťování zaměstnanců. Text polského novináře je velmi lidský a autentický.
Přečtěte si: Hannah Ritchie – Není to konec světa
Autorka píše, že se můžeme stát první skutečně udržitelnou generací. Na základě faktů, grafů a dat vyvrací řadu rozšířených mýtů a mylných představ o udržitelnosti. Vysvětluje například, proč nemá smysl soustředit se na plastová brčka nebo proč by nahrazení palmového oleje mohlo mít paradoxně negativní důsledky. Pokud bych měla doporučit jedinou knihu o udržitelnosti, byla by to právě tato.
