Je to jen pár týdnů, co útulek Voříškov přijal tři pejsky po seniorce, která zemřela. V jejím bytě živořilo celkem třicet psů, převážně kříženců čivav a naháčů. Patrně nešlo o klasickou množírnu. Spíše se seniorce vše postupně vymklo z rukou a zvířata se navíc nekontrolovaně množila. Příbuzní je nechtěli, a tak pejskům po její smrti pomohly útulky. Takových případů je v Česku spousta. Pes žije téměř v každé druhé domácnosti. Jako moc ale myslíme na jeho život po životě vlastním?
Zmíněný příběh se odehrál v létě tohoto roku. Pracovníci spolku Voříškov se této konkrétní akce přímo neúčastnili, kontaktovala je žena, na kterou se pravděpodobně obrátili přímo pozůstalí po zemřelé seniorce s prosbou o pomoc. Ve Voříškově jí nabídli místo pro tři z nalezených psů, které žena následně přivezla. Pracovníci měli k dispozici jen fotografie, informace od zachránkyně a tři psy, jejichž fyzický a psychický stav rozhodně nebyl dobrý.
„Z toho, co jsem ale měla možnost zjistit, jsem neměla pocit, že by šlo o klasickou množírnu, kde by někdo psy cíleně ve velkém množil a prodával. Spíš si myslím, že se to mohlo postupně vymknout kontrole – že tam byli samci a samice pohromadě, nekontrolovalo se množení a postupně se počet psů navyšoval,“ vysvětluje situaci Anežka Jedličková z Voříškova. „Nicméně sama za sebe můžu říct, že mít doma deset psů, kterým se chci pořádně věnovat, je poměrně dost náročné a vyčerpávající. A být v letech seniora a mít doma třicet psů, tak tam ta péče prostě nejde zvládnout úplně dokonale. Nutně jim musí chybět osobní přístup a kontakt s člověkem. A dle všeho v tom ta zvířata žila dlouhodobě. Jejich špatný stav nebyl důsledkem toho, že by tam s majitelkou byla zavřená i dlouho po její smrti,“ vysvětluje s tím, že to nebyla zdaleka první taková kauza, kterou řešili. To, co vždy viděli, nebylo důsledkem několika dnů, ale spíše let, kdy k zanedbávání docházelo.
V péči spolku Voříškov je dnes 33 pejsků, někteří jsou ale v dočasných péčích. A spousta z nich nemůže být nabízena k adopci, protože jsou předmětem soudních sporů a vyšetřování. Pejsky přebírají od majitelů, jiných spolků, útulků, z kauz, kdy jsou zvířata odebírána pro týrání, nebo třeba právě jako nehodící se pozůstalost. Dostávají se k nim ale i nalezení a zatoulaní psi.
Pes nalezený v bytě u zesnulého seniora? Poměrně běžná realita
Vzhledem k vysokému počtu osaměle žijících seniorů a velké popularitě chovu psů v Česku se složky integrovaného záchranného systému s touto situací setkávají téměř každý týden, zejména ve větších městech. Pes bývá při nálezu mnohdy v obrovském šoku, zmatený a snaží se svého zesnulého majitele bránit. I jindy mírný pes může reagovat agresivně. Pokud pes nikoho k tělu nepustí, policie okamžitě volá specializovanou odchytovou službu, často městskou policii nebo pracovníky místního útulku. Ti zvíře profesionálně a humánně zajistí. Pokud byl senior po smrti několik dní, pes bývá dehydrovaný, vyhladovělý a psychicky na dně. Na místě okamžitě dostane vodu a základní péči. Tak či tak je na tom zvíře vždy špatně a potřebuje vedle pomoci i velmi lidský přístup.
Právní kroky následují hned po odchytu. Policie se snaží bezodkladně zjistit, zda má senior příbuzné, sousedy nebo přátele, kteří by se zvířete ujali. Pokud rodina není ihned k dosažení nebo si psa odmítne převzít, zvíře putuje do spádového obecního útulku nebo do smluvního veterinárního zařízení. Zde pes absoluvuje lékařskou prohlídku, dostane najíst a jde do karantény.
Z právního hlediska je situace komplikovaná, protože pes je vnímán jako součást pozůstalosti. Útulek nemůže psa okamžitě nabídnout k adopci novým majitelům, protože zvíře patří dědicům. Útulek zvíře blokuje a čeká, až notář v rámci dědického řízení kontaktuje potenciální dědice. To se netýká tohoto případu. Tady pozůstalí předali psy útulku na darovací smlouvy bezúplatně.
Obecně platí, že dědicové mají právo se zvířete ujmout, nebo se ho oficiálně vzdát ve prospěch útulku. Náklady spojené s pobytem psa v útulku (krmivo, veterinář) se standardně započítávají do dluhů/nákladů dědického řízení. Jakmile se dědicové práva na psa vzdají (nebo žádní dědicové nejsou), pes přechází do plné péče útulku a ten mu začíná hledat nový domov. U starších psů po seniorech to bývá složitější, ale existují organizace specializované na psí seniory, které jim hledají klidné dožití.
Dobré je řešit možná „kdyby“ už za života, na takovou situaci se s předstihem připravit a s rodinou o ní mluvit. Ideální cestou samozřejmě je, když si psa ponechají příbuzní, které už zná, a starají se o něj s láskou oni. Ačkoli přesná celorepubliková statistika na toto téma neexistuje, ze zkušeností českých útulků, chovatelských spolků a notářů vyplývá, že příbuzní si psa po zemřelém páníčkovi nechávají zhruba jen v polovině případů.
Tři nalezenci si nesou vážné následky a potřebují nákladnou veterinární péči
„Všichni tři pejsci mají vážné ortopedické problémy a my bychom jim chtěli dát možnost normálně chodit a užívat si opravdového domova. Maličký pětiletý Holánek vážil při příjmu pouhých 900 gramů. Pohybuje se velmi zvláštně, je nahrbený a zadní nožičky dává zeširoka od sebe, takže při chůzi připomíná spíše malého klokánka. Má za sebou rentgen a nyní ho čeká CT vyšetření, podle kterého lékaři rozhodnou o nápravném chirurgickém zákroku,“ popisuje Anežka.
Stav psů je podle ošetřovatelů pravděpodobně kombinaci genetických problémů a příbuzenské a neřízené plemenitby. Dále pak toho, že se o jejich zdraví dlouhodobě nikdo nestaral. Většina jejich problémů vyžadovala péči už dávno před tím, než se do útulku dostali.
„Aktuální stav Amálce způsobuje bolest a diskomfort. Ruptura kolenního vazu mohla vzniknout díky celkové nestabilitě kolene, přetížením vazu nebo úrazem. To mělo být řešeno už v momentě, kdy se to stalo,“ říká Anežka. Jedenáctiletá Amálka má na přední nožce výrazný prošlap, který už bohužel nelze napravit. Mnohem více ji ale trápí zadní nožička. Vyšetření u ní odhalilo luxaci pately čtvrtého stupně a současně prasklý kolenní vaz. Amálku tak čeká nevyhnutelná operace. Jessica, které je zhruba pět až osm let, má také zjištěnou luxaci patel, ale naštěstí zatím bez výrazných projevů bolesti. I ji však v brzké době čeká podrobná diagnostika, která ukáže, zda bude nutný chirurgický zákrok nebo bude stačit mírnější léčba. Všichni nalezení psíci budou potřebovat další veterinární péči. „Všichni tři drobečci u nás již podstoupili kastraci a ošetření zoubků. Nyní je ale čeká ta nejtěžší část cesty k uzdravení.“
Nutná pomoc veřejnosti
Náklady na léčbu nalezených psů budou velké. A proto se ve Voříškově rozhodli poprosit o pomoc veřejnost. Na dárcovské platformě Znesnáze21 vznikla sbírka, která má k záchraně zubožených pejsků pomoci. Výtěžek sbírky poputuje na uhrazení nákladné komplexní veterinární péče Holánka, Amálky a Jessi. „Z peněz od dárců zaplatíme další diagnostická vyšetření, CT, operace nožiček, anestezii, potřebné léky, pravidelné kontroly a následnou rehabilitaci. Pokud by se vybralo více, než bude na léčbu této trojice potřeba, využijeme darované prostředky na veterinární péči o další zachráněná zvířata v našem útulku. Děkujeme vám za každý příspěvek, kterým Holánkovi, Amálce a Jessice nabídnete šanci na život bez bolesti a omezení,“ vzkazují zachránci z útulku Voříškov s vděčností každému, kdo se třeba jen malou částkou bude na léčbě zachráněných psů podílet.
